Život se psem

Tulák

28. července 2008 v 10:26 | Š.L.
K farmáři přijde tulák, aby požádal o něco k snědku a o nocleh.
"Rád bych zůstal na pár dnů - ale nebojte se, to, co dostanu, si chci odpracovat."
Farmář se však dívá podezřívavě a říká:
"Nikoho tady na práci nepotřebuji, táhněte o dům dál."
Tulák se ale nedá:
"Pane, hodilo by se vám, kdybych promluvil s vašimi zvířaty a zjistil, co je trápí?"
Farmář povytáhne obočí: "Říkáte, ze rozumíte řeči zvířat?"
"Jistě," odpoví tulák.
"Je-li tomu tak, budete u mne mít třikrát denně teplou stravu a slušnou postel," říka farmář. "Nejdřív si vás ale musím vyzkoušet."
Farmář zavolá psa. Tulák na něj promluví několika tajuplnými zvuky a pes se rozštěká.
"Pane, váš pes říká, že spí na příliš tvrdé podlaze a že ho od toho bolí nohy."
"To je úžasné," říká farmář, "před týdnem jsme v ložnici vyhodili staré koberce a nechali udělat novou dřevěnou podlahu a můj pes tam spí s námi."
Jdou ke koňům. Tulák ze sebe opět vydá několik tajuplných zvuků a kůň se rozřehtá.
"Říká, že ho bolí žaludek od té doby, co jste ho začal krmit těmi granulemi."
"To je neuvěřitelné," diví se farmář, "před měsícem jsem začal koňům dávat tyhle granule, protože je to levnější; to jsem netušil, že jim to dělá problémy."
Jdou zpátky přes dvůr a tam bečí mladá ovce. Farmáře popadne panika:
"Nevěřte jí, je to lhářka, bylo to jenom jednou a byl jsem přitom hrozně vožralej!"


Cestování se psem

27. července 2008 v 20:07 | Š.L.

Jak se připravit na delší cestu ?

Dlouhé cestování může být pro psa velmi náročné. Záleží ovšem na jeho povaze, na dopravním prostředku, na délce cesty i na počasí. Vždy je třeba se na delší cestu připravit. Pejska před cestou vyvenčete, zkontrolujte, zda máte dostatek pitné vody a misku, ze které ji budete svému miláčkovi během přestávek nabízet. Před jízdou není vhodné psa krmit. Pokud však jedete mimo domov na delší dobu, je vhodné vzít s sebou stravu na kterou je pes zvyklý, aby nedošlo při náhlé změně k zažívacích potížím. V průběhu jízdy se zastavte každé 2 - 3 hodiny, aby se pes mohl proběhnout, vykonat potřebu, uklidnit a napít se.
Pes by neměl cestovat na přední sedačce. Vyhraďte pejskovi místo buď na zadní sedačce, nebo nejlépe v zadním prostoru odděleném mříží, která mu zabrání přeskočit do prostoru cestujících, ev. ve fixované přepravce s neklouzavým dnem. Toto je nejbezpečnější způsob přepravy, který navíc v případě prudkého zabrždění nebo nehody zabrání vymrštění psa do prostoru.
Někteří psi jsou při cestování autem neklidní, štěkají, poskakují nebo neustále mění místo, což je nebezpečné pro zvíře i pro cestující. Řešení takového chování je problematické, ale ne nemožné. Poraďte se u svého veterináře, dle konkrétní situace. Rád Vám jistě poradí, jaké léky podat Vašemu miláčkovi, pokud trpí při jízdě nevolností.
Za horkého počasí je nutné zabezpečte dobré odvětrávání auta. Pes by se při jízdě neměl vyklánět z okna. Při teplém počasí nenechávejte psa samotného v zavřeném autě. V horkém létě může dosáhnout teplota uvnitř auta až 65 °C během pouhých 15 minut.V takovém prostředí se zvíře snadno přehřeje, což může vést i k jeho smrti.
Z mnoha důvodů tedy zvažte, zda Váš miláček nevydrží raději u příbuzných na zahradě nebo v psím hotelu Psí hotely jsou v současnosti velmi rozšířené a často za přiměřenou cenu poskytnou kvalitní péči, včetně kvalitního krmiva a procházek. Je však vhodné si nejprve prohlédnou podmínky v jakých bude pes ubytován. Hotel vyžaduje potvrzení o zdravotním stavu zvířete, zaměstnanci by měli znát stravovací návyky psa, případně léky a zdravotní problémy. Ulehčete svému kamarádovi pobyt a vybavte ho hračkami, vlastní dekou, miskami apod. Je-li pes však tak fixovaný na svého pána, že stres z odloučení je větší, něž riziko z cesty, pak jej vezměte raději s sebou.

Co je třeba vědět před cestou do zahraničí ?

Od 3. července 2004 došlo v souvislostí se vstupem naší republiky do EU ke změnám podmínek při cestování s domácími zvířaty (psi, kočky a fretky). Při každém vycestování si ověřte u SVS ČR, jaké podmínky ke vstupu mají jednotlivé státy, protože i mezi zeměmi EU existují rozdíly v požadavcích.
Při vycestování je nutné, aby zvířata měla tetování nebo byla označena mikročipem. Pokud mikročip zvířete nevyhovuje daným normám ISO, musí majitel v době kontroly poskytnout vlastní čtecí zařízení. Při vycestování musí mít majitel, nebo osoba která za zvíře zodpovídá, u sebe Pas pro malá zvířata, kde musí být zapsáno toto číslo tetování, nebo číslo mikročipu.
Další podmínkou je platná vakcinace proti vzteklině. Zvířata musí být očkována od 3 měsíců věku. Platné je pouze pokud není zvíře očkováno dříve jak před rokem a později než 21 dnů před cestou. Mláďata mladší 3 měsíců mohou cestovat, pokud mají vlastní pas a od narození byla na jednom místě, aniž přišla do styku s divoce žijícími zvířaty, nebo jsou převážena společně s matkou, na které jsou závislá.

Zvláštnosti některých evropských států

Za správnost těchto informací redakce neručí, neboť legislativní pokyny se neustále mění v souvislosti s momentální situací ve světě ( nemoc šílených krav, ptačí chřipka apod.) Je tedy na majitelích, aby si před cestou informace ověřili na příslušných úřadech.

Velká Británie, Irsko a Švédsko

Uznávají pouze označení mikročipem.
Požadují při vstupu serologické vyšetření protilátek proti vzteklině. To je možné provést nejdříve 30 dní po očkování proti vzteklině pouze ve schválené laboratoři (v ČR SVÚ Praha). Vyšetření stojí cca 1300,-Kč. Platnost tohoto vyšetření je omezena na 3 měsíce.

Velká Británie a Irsko

Tyto země navíc vyžadují ošetření proti echinokokóze potvrzené v pase. Echinokokóza je onemocnění způsobené tasemnicí. Pokud dojde k nakažení člověka, může mít i smrtelný průběh. Ošetření zvířat spočívá v podání odčervovacích tablet 24 - 48 hodin před vstupem do země. Dále je nutné mít v pase potvrzeno i ošetření zvířat proti klíšťatům v době 24 - 48 hodin před vstupem do země. Antiparazitární obojky se neuznávají, je tedy nutné aplikovat buď spray, nebo spot (kapka mezi lopatky). Štěňata a koťata mladší 3 měsíců smí do těchto zemí cestovat pouze po udělení výjimky.

Státy mimo EU

Majitel musí splnit podmínky stanovené konkrétní třetí zemí při cestě tam. Pro návrat zpět na území EU pak podle toho, z které země se vrací. Z některých stačí platná vakcinace, pas a identifikace zvířete. Seznam těchto zemí je uveden na stránkách SVS ČR (např. Chorvatsko, USA, Kanada, Austrálie, Nový Zéland atd.). Při návratu z třetích zemích, které nejsou v tomto seznamu uvedeny, se musí chovatel prokázat serologickým vyšetřením zvířete na vzteklinu. Toto vyšetření musí provedeno alespoň 30 dní po očkování a maximálně 3 měsíce před vycestováním do třetí země.

Soužití psa a kočky

27. července 2008 v 20:06 | Š.L.
Pokud chcete chovat doma pejska i kočičku, nejjednodušší je pořízení štěněte i kotěte ve stejnou dobu, mláďata k sobě najdou cestu nejrychleji. Ale ani u dospělců to nebývá velký problém. Snáze si zvykne většinou starší pes na kotě než starší kočka na štěně, ale ani tam nebývají nepřekonatelné problémy obvyklé.
Při seznamovaní psa a nového kotěte nechte nejprve se kotě v klidu u vás zabydlet, do pelíšku mu dejte dečku nebo kus hadru, který pak vyměníte navzájem kotěti a psovi v jejich pelíšcích, aby si na svůj pach zvykli, kotěti zařiďte úkryty, kam může utéci, nejbezpečněji se asi bude cítit ve výškách, proto může posloužit i vysoké škrabátko určitě bude však nejprve zalézat též pod nábytek. Pokud se tak stane na dlouho, dejte mu tam k dispozici toaletní misku, ale ne krmení, aby mělo důvod vylézt.
Asi po dvou dnech, kdy se kotě cítí u vás již bezpečně a nechá se od vás mazlit a hladit, vezměte psa do pokoje, kde je kočka, nejlépe na vodítku. Kočka se patrně někam schová a bude syčet. Nenechte pejska, aby ji honil, pokud se oba chovají pokojně a přiblíží se k sobě, můžete situaci ještě usnadnit tím, že si nasliníte ruku a přejedete s ní po kočce, aby měla váš pach pes ji lépe přijal.

Při blízkém seznamování kočky a psa se nějakému sekanci ze strany kočky asi nevyhneme, proto kočce dobře ostříháme drápky, ale pozor, abychom jí nestříhli až do krve, je nutné sledovat, kde má kočka ve drápku nerv a stříhat nad ním. Pro tyto účely postačí dobře i kleštičky na nehty.

Pokud už u nás doma kraluje kočka a vybíráme k ní dospělého psa, třeba z útulku, většinou se setkáme s tím, že zaměstnanci u nalezeného psa nejsou schopni posoudit, jak se bude ke kočkám chovat, protože neměli příležitost to někde vyzkoušet. V žádném případě se nenechte zlákat líbivým zevnějškem psa, ale vybírejte podle jeho temperamentu. Vynechejte pokud možno plemena lovecká a saňové psy a teriéry. Vyberte si velmi klidného, poslušného psa, u kterého je naděje, že kočku ponechá v klidu.

Při seznamování nenutíme kočku do násilného sblížení, bude se schovávat, syčet na psa a může demonstrovat svou uraženost i několikadenním odchodem z bytu nebo močením a kálením do psího pelíšku, případně pokud jí dojde, kdo za utrpěné příkoří může, i na strategická místa člověka, kterého považuje za viníka (postele, křesla, hromádky šatstva, sporák u hospodyně, dílna u muže aj.).
Kočce je nutno věnovat denně pozornost a hlazení, aby se necítila odstrčená, případně ji dočasně odsunout do teritoria, kde se pes nevyskytuje.

Převážně však soužití probíhá bez problému, psi kočku respektují jako nadřazenou. Většina koček pozná, že před psem nesmí utíkat a raději se mu postaví čelem a obdaří ho pár výchovnými ťafkami, které psa většinou zastraší a příště si dává pozor. Bezproblémovému soužití se naučí i někteří lovečtí psi, kteří venku cizí kočky loví. Domácím kočkám v rodině však dávají pokoj, protože je počítají do smečky.

Pokud kočku chováme doma, je potřeba věnovat pozornost umístění její toalety. Někteří psi mají totiž potřebu po kočce vyjídat výkaly z kočičího WC, což je nejen nehygienické, ale v případě, že používáme jako stelivo bílý silikagel, který pes pozře, se toto může pro psa stát vyloženě životně nebezpečným.

U kočky, která chodívá ven, bychom měli dbát na očkování nejen proti vzteklině, ale i proti plísním, časté odčervení a preventivní pravidelné ošetřování přípravky proti ektoparazitům, aby od cizích koček a hlodavců na psa nepřenesla ušní svrab, blechy, červy a plísně.

Je až s podivem, kolik legrace si někteří psi užívají s kočkami, není ani výjimečné, když pes adoptuje kotě jako štěně, a dokonce jsem slyšela o případu, kdy se irský setr od kočky naučil lézt na stromy a pak pochopil, že třesením větví se dostane k mladým pěnkavkám, o které se s kočkou podělil. Jeho majitelka se dříve domnívala, že si chodí vylepšovat na strom jídelníček ovocem. Pes byl velmi ostražitý a před paničkou tuto zálibu dlouho tajil, což mu usnadňovala i okna, která vedla na druhou stranu domu, takže před tím, než byl spatřen, slyšel cvaknout dveře a zavčas přerušil své rejdy, až ho jednou jeho panička pozorovala ze střechy přímo při činu i s kočkou.

Měla jsem jednou to potěšení pozorovat spolupráci mé kočky a psa při vykrádání kuchyňského stolu. Dlouho jsme si lámali hlavu a navzájem se v rodině hádali a obviňovali, kdo zapomíná do kuchyně zavírat dveře, až jsem jednou nešla do práce a viděla tento postup: kočka přišla do pelechu psa a zamňoukala a odcházela k zavřeným kuchyňským dveřím, pes ji po chvíli následoval a otevřel dveře. Kočka vyskočila na stůl a při bezuzdném hodování psovi shazovala zbytky u snídaně, což pochopitelně pes kvitoval pod stolem s nadšením.

Čipování psů

27. července 2008 v 20:05 | Š.L.
Od 1.1.2005 platí v Praze obecně závazná vyhláška č.18/2004 Sb. hl. m. Prahy, která, mimo jiné, ukládá chovatelům povinnost trvale označit mikročipem nebo tetováním psa staršího šesti měsíců a to do konce roku 2005. Díky tomu pozorujeme zvýšený zájem o čipování psů a zároveň zodpovídáme na velké množství dotazů.

Co je čip a jak se aplikuje?

Radiofrekvenční identifikace - RFID zvířat představuje moderní metodu označování zvířat pomocí tzv. mikročipů. Mikročip je přibližně milimetr široké a centimetr dlouhé miniaturizované zařízení, které je naprogramováno číselným kódem, který je jedinečný a neopakovatelný. Jeho životnost je udávána minimálně 25 let.
Čip se aplikuje na levou stranu krku speciálním jednorázovým aplikátorem dodávaným ke každému čipu. Aplikátor je v podstatě silnější dutá jehla, kterou se čip vpraví do podkoží (podobně jako očkování).
(Na obrázku je čtecí zařízení a sterilně balený aplikátor, který obsahuje čip, součástí balení je čárový kód příslušného čipu.)
Je čipování psů nebezpečné?
Čip je pouze pasivním nosičem informace, neobsahuje vlastní zdroj energie a pro své okolí i svého nositele je zcela neškodný. Aktivovat mikročip umí jen speciální čtecí zařízení. Navíc je povrch čipu upraven tak, aby na něj tělo psa nereagovalo jako na cizí těleso. Dražší čipy jsou vybaveny antimigrační čepičkou, která zabraňuje putování čipu.

Jaké jsou výhody čipování?

Čip je možné aplikovat zvířeti v jakémkoliv věku.
V současné době je jedním ze způsobu nezaměnitelného označení zvířete při cestování po EU, a také proto by měl být v souladu s mezinárodní normou pro RFID - ISO 11784/85 a měl by obsahovat označení země původu psa (pro ČR 203), což je možné ověřit pomocí čtecího zařízení.
Pokud se rozhodnete pro čipování, je nutné dodržet tento legislativní postup. Majitel obdrží od veterinárního lékaře tři registrační karty s číslem čipu. Jedno vyhotovení si ponechá, jednu kartu zašle do Národního registru majitelů zvířat, kde vystaví identifikační kartu psa a pes má doživotně zajištěno zdarma vyhledávání v případě zaběhnutí. Třetí kartu do 30 dnů zašle na Magistrát hl. m. Prahy.
Magistrát hl. m. Prahy vede evidenci chovatelů psů a čipovaným psům poskytne slevu z poplatku ve výši 350 Kč v průběhu dvou po sobě následujících let, což běžně nahradí cenu čipování.

Je nutné čipovat, když má pes tetování?

Pokud je Váš pes tetovaný, není nutné jej i čipovat. Tetování však musí být čitelné a souhlasit s údaji, uvedenými v průkazu původu.
To znamená, že nečitelné tetování nebo jakékoli jiné (např.z útulků, u psů bez PP apod.), než od řádných chovatelů, se neuznává. Tetování se tedy provádí výhradně na žádost chovatele pouze štěňatům do šesti týdnů věku dle údajů ČMKÚ, které posléze slouží k vystavení PP.

Jaká je cena čipování?

Cena čipování je závislá na konkrétním druhu čipu (s nebo bez antimigrační čepičky), aktuální ceně čipu u dodavatele atp. Na našich pracovištích se cena čipování psů pohybuje cca mezi 500,- a 680,- Kč. Jak je již uvedeno v předchozím textu, čipovaným psům poskytuje Magistrát hl. m. Prahy slevu na poplatcích ze psů 350,- Kč dva následující roky po sobě, což cenu čipování zcela nahradí.

Provádí se také čipování koček a ostatních zvířat?

Ano, i kočky a ostatní zvířata je možné čipovat. Čipování koček probíhá stejným způsobem se všemi náležitostmi jako u psů, ale není pro ně povinné. Lze jej však velmi doporučit hlavně u koček, které chodí ven a je riziko jejich zatoulání. Čipovanou kočku je pak velmi jednoduché vrátit původnímu majiteli. Čipování se provádí také u jedinců ohrožených druhů chovaných v zajetí, kteří jsou chráněni mezinárodními smlouvami, např. CITES. Mezi tato zvířata patří především exotičtí ptáci, plazi, dravci apod. Čipují se ale také fretky, koně a jiná zvířata.

Pes a kolo

27. července 2008 v 20:03 | Š.L.
Dopravní předpisy jsou neúprosné, běh u kola hodnotí jako přestupek a jestliže vás přistihnou, obvyklá pokuta je 1000 Kč, což dovede výjezd s pejskem na kole pořádně otrávit. I ovladatelný a naučený pes běhu u kola se může lehko stát účastníkem dopravní nehody a s ním stejně i vy. Stačí, když ho náhle napadne cizí pes, běžící kolem. Pro bezpečnou a příjemnou projížďku vyberte proto raději lesní či polní stezku, kde zároveň nebudou trpět polštářky tlapek psa a zmírní se otřesy páteře, které tvrdý asfalt nesvědčí.
Běh u kola je doporučen až u psů, kteří mají ukončený kosterní vývoj, u citlivějších plemen na kloubní poškození, jako jsou retrívři a molossové, je to až po roce a půl, někdo ho pro tato plemena nedoporučuje vůbec. Důležité je vždy zachovávat přirozené tempo psa, na což řada cyklistů zapomíná a jedou tak, jako jsou zvyklí jezdit sami. Pes by se měl pohybovat volným klusem, nikoliv cválat. Sledujte tedy pohyb psa a přizpůsobujte se jeho tempu. Pro trénovaného psa není obtížné uběhnout třeba 40 km vedle kola, ale je třeba mu k tomu uzpůsobit terén, trasu i odpočinkové pauzy, a pochopitelně také pitný režim, v horku se pes rychle přehřeje. V létě je asfalt silnic rozpálený a psovi může způsobovat bolestné potíže, zejména tehdy, když jste před jízdou navštívili se psem rybník a packy má změklé z vody. V zimě na silnicích ošetřených chemickým posypem psa ke kolu neberte nikdy. Se psem začněte trénovat vždy kratší úseky a trasu prodlužujte jen postupně. Psovi se většinou běh u kola velmi líbí, bývá nadšen z toho, jak se jindy pomalý páníček rozpohyboval rychlejším tempem a během vyjížďky bude vypadat spokojeně a svěže, ale tím se nenechte unést a myslete i za něj dopředu.

Před výukou jízdy na kole by pes měl perfektně zvládat chůzi u nohy a rovněž by měl zvládat beze strachu dopravní provoz, pokud se s ním chystáte na silnici. Předjíždění velkých a hlučných aut, cizí pejsci, kočky a míjející lidé by měli zanechávat naprosto klidným, proto zdaleka ne každý pes se pro tento sport hodí.

Psa naučte povel "Ke kolu", kdy poběží po vaší pravé ruce na rozdíl od chůze u nohy, aby byl oddělen od předjíždějících aut a mohl se pohybovat po travnatém pásu nebo po chodníku či obrubníku. Důležitý je též povel k zastavení, zahnutí doleva a doprava. Někdo používá povely slovní, někdo různý počet hvízdnutí na rozlišení pohybu doleva a doprava. Pokud vedete psa na vodítku, vždy držte vodítko tak, abyste ho mohli kdykoliv pustit, vodítko nesmí být napnuté, nenechte se nikdy od psa tahat. Pes vás nesmí předbíhat a dostat se tak před přední kolo, ale ani se zdržovat u zadního kola, pokud není připoután ke speciálnímu držáku pro psy určenému na kolo (springer). Pes by se měl držet ve střední části kola. Jakmile pochopí na vodítku, co se od něj žádá a budete mimo provoz, je vhodné ho pustit na volno a trénovat bez vodítka na povel "Ke kolu" přiřazení se na správné místo vpravo vedle vás.
Jezděte pomalu a nezapomínejte nikdy na svého psa, mějte na paměti, že musíte svou jízdu přizpůsobit především jemu a pokud toužíte po svižnější jízdě delší trasou a bez starostí, raději ponechte svého psa doma.

Druhý pes v rodinné smečce

27. července 2008 v 20:03 | Š.L.
Než přikročíme k doplnění smečky druhým pejskem, měli bychom si důkladně zvážit důsledky. Náklady na krmivo, vybavení a veterináře se zdvojnásobí, při případné infekci nebo parazitóze nakazí jeden snadno druhého. Chůze na vodítku se dvěma psy je přeci jen náročnější a složitější. Pokud vám někdo pohlídal přes dovolenou nebo nemoc jednoho psa, patrně už se proti více psům bude bouřit.
Pokud používáte prostředky městské hromadné dopravy, i tam vám mohou začít se dvěma psy dělat problémy. Máte dostatečně velký byt či zahradu na volný pohyb obou zvířat? Počítejte taky s mnohem větším nepořádkem v bytě i na zahradě. Zejména pejsci před sebou i před fenkou začnou intenzivněji vše značkovat. Pokud budou psi rozdílného pohlaví, jste schopni zajistit, aby nedošlo k nechtěnému nakrytí? Pokud se psi mezi sebou nesnesou, jste schopni je od sebe chovat odděleně a každému se dostatečně věnovat?
Dva psi již tvoří smečku a jejich chování se bude tedy podle toho patřičně měnit, zejména na procházce ve vztahu k ostatním psům, můžete být tedy nemile překvapeni, že doposud mírný pes, který nevyvolával rvačky, se spolu s dalším psem stane vůči cizím psům agresivnějším.
Pokud je první pejsek velmi dominantní, pečlivě vybírejte submisivního pejska a klidné štěně, které se bez problémů podrobí nebo raději od pořízení druhé pejska upusťte.
Při vyjasňování vzájemných pozic dominantních pejsků a fen se nám osvědčilo nějakou dobu seznamovat zvířata s měkkými košíky, kterými si neublíží, jsou dobře připevněné a s nimiž si psi pomohou ujasnit, kdo je silnější i bez krvavých šarvátek.
I zdánlivě zpočátku neproblematický vztah štěně - matka, se s dospíváním štěněte může začít měnit, když začne dospívající bojovat s matkou o moc.
Sžívání dvou psů je vždy trochu neznámou, nikdo vám nemůže nikdy zaručit, jak to dopadne. Mohou nastat situace, kdy zejména starší pejsek zahořkne a zesmutní nad novým štěnětem a otráví mu to zbytek života u vás, kdy nového vetřelce bude jen trpět z nutnosti, zrovna tak se může stát, že tyto pocity posléze pominou a dva psi budou pak nerozlučnými kamarády nebo v sobě naleznou zalíbení hned zpočátku a starší pejsek doslova omládne vzájemnými hrami.
Důležité je taky to, jak náš původní pes uspěl během první, socializační fáze s ostatními pejsky a jak socializovaný je také pejsek příchozí.
Často nás oslovují lidé, kteří chtějí svému psu pořídit z útulku kamaráda. Většinou si již vybrali podle fotografie nějakého podobného či stejné rasy a těší se, že dva vizuálně podobní nebo rasově stejní psíci spolu budou nejen tvořit pěkný páreček na pohled, ale že si budou i dobře rozumět. Každého od této představy zrazuji a všem vždy říkám, že s původním pejskem je třeba přijet do útulku a vždy vyzkoušet, jestli v sobě oba psíci naleznou zalíbení. Pravdou bývá, že první pejsek si svého parťáka v útulku zpravidla vybere sám a často je to úplně jiný pejsek či fenka, než si představoval jeho majitel. Rozumný majitel však volbě svého pejska většinou popřeje sluchu a v rámci klidu a harmonie v rodině se vzdá svých původních estetických představ a na vzhled nového pejska si brzy zvykne podle pořekadla Co je milé, to je hezké.
Pokud se původnímu pejskovi budete méně věnovat a začnete ho sesazovat odstrkováním z vedoucí pozice a intenzivněji se věnovat novému pejskovi, často se stává, že o to důrazněji začne starší pes napadat toho nového, aby si potvrdil svou pozici vedoucího zvířete a vydobyl pro sebe všechny výhody zpět.
Pokud si během počátečních šarvátek psi situaci do několika měsíců nevyjasní, je třeba je od sebe trvale oddělit, tato situace však nebývá příliš častá. Psi si většinou své role rozdělí velmi rychle. Zachovávejte i vy nastolenou hierarchii mezi nimi a protěžujte i vy vedoucího psa - dávejte mu první žrát, pokud venčíte odděleně, berte ho na procházku prvního, jako prvního se s ním taky po vašem příchodu vítejte atd.
Důležité je si pořizovat druhé psa, až v době, kdy jsme dobře zvládli výchovu toho prvního. Dá se totiž očekávat, že pejsek bystře a pohotově začne využívat větší volnosti během procházek, kdy okamžitě vycítí, že pozornost není soustředěna jen a výhradně na něj a začíná si více či méně lajdat. Musíte taky počítat, že psi se od sebe budou učit navzájem a pochytí snáze své zlozvyky než dobré vychování. Věnujte se důsledně tedy výcviku a dávejte pozor na včasné odstranění chybných návyků. Vychovaný a cvičený pejsek vám může velmi usnadnit výchovu a výcvik druhého pejska. Pokud váš pejsek vychovaný není, doporučuji napřed oddělené procházky, na kterých budete vychovávat a cvičit oba dva zvlášť.

Dítě a pes

27. července 2008 v 20:02 | Š.L.
Dítě a pes jsou tématem, o kterém toho bylo napsáno bezpochyby mnoho. Můžeme se dočíst o příbězích hrdinných psů, kteří zachránili dítěti život, o psích chůvách, které dítě přijaly jako vlastní štěně a podobně o něj pečovaly, o psech léčících dětskou duši a vnášejících radost do míst, kde je jí jako šafránu, jako je třeba dětská onkologie. Přítomnost psa znamená v nemocničním prostředí nejen rozptýlení a nádech normality, ale dětem umožňuje i citové odreagování a pokud o psa pečují i vybočení z role toho, o kterého je pouze pečováno.

Pes slouží v některých rodinách dokonce jako vzor sociálních rolí, kdy dětem v praxi předvádí, jak vypadá věrnost, odvaha a jiné společenské hodnoty. Pes malého človíčka učí zodpovědnosti při péči o něj, sebeovládání, empatii a probouzí jeho rodičovské pudy. Nesmělým dětem pes pomůže překonat sociální bariéry, starší děti, které již psa venčí, mají díky němu více pohybu.

Pes je vždy dostupný a má čas, přijímá mazlení bez výhrad a také ho dítěti oplácí. Nemůže být jako náhražka rodičů, ale bude to vždy kamarád a mlčenlivý důvěrník, zdroj citové podpory, kterému lze vše svěřit a vybrečet se mu do kožichu, když se nedaří. Pes rozvíjí dětskou fantazii, představivost a je partnerem pro dítě ve hře. Podle psychologických výzkumů dosahují děti, které vlastní psa, vyššího sebevědomí a v rodinách se zvířetem je vztah rodiče - dítě statisticky významně lepší. Rodiny se zvířetem vykazují také vyšší soudržnost, pes a péče o něj sbližuje všechny členy bez ohledu na věk a překonává generační propasti, děti se psy vykazovaly také mnohem více sociálních kontaktů s vrstevníky. Hloubka vzájemného vztahu dítěte a zvířete je někdy překvapivá. Na svého prvního psa drtivá většina dětí bude vzpomínat celý život.

Ovšem na druhou stranu čas od času novinami proletí děsivý článek o dítěti potrhaném psy nebo dokonce o usmrcení dítěte psem. Pak se zpravidla rozhoří nekonečná mediální diskuze a proti sobě stanou dva nesmiřitelné tábory. Na jedné straně jsou vyděšení rodiče a hlasy volající po omezení psů ve městech a represivních opatřeních, na druhé straně se ozývají někteří pejskaři, že ten pes za to nemohl, že vše je vina dítěte a jeho rodičů, že psovi určitě muselo něco udělat a že je to výjimečná událost. O žádnou mimořádnou událost se však nejedná. Ve studii, kterou realizoval Státní zdravotní ústav na vybraných pražských školách, téměř 40 % žáků uvedlo, že do 12 let svého věku bylo pokousáno psem, přičemž se často jednalo o vlastního nebo známého psa a čtvrtina těchto zranění vyžadovala lékařské ošetření.

Jak tedy začlenit psa do rodiny s dítětem, abychom eliminovali co nejvíce problémů?
Při pořízení pejska do rodiny, kde již dítě je, důkladně zvažte nejen výběr, ale také rodinné podmínky. Je pošetilé se domnívat, že dítě se zodpovědně bude starat o pejska od chvíle, co vkročí do vaší domácnosti až po jeho poslední vydechnutí. I když vidíte, že vaše dítě po psovi opravdu touží a udělali byste mu velikou radost, snažte se situaci zhodnotit realisticky:

Je totiž velmi pravděpodobné, že okouzlení psem velmi brzo pomine a nemůžete se spolehnout na to, že každodenní venčení bude pro vašeho chlapce či děvče zdrojem potěšení a radosti i v budoucnu. Uvědomte si, že psa dítě patrně bude schopno cvičit až kolem 13 let a výše. Pokud si dokážete představit, že všechny povinnosti okolo psa s největší pravděpodobností padnou stejně na vás, a přesto vám to nevadí a na příchod psa se stále i vy osobně těšíte, pak je vše v pořádku.

V případě, že na to nejste připraveni a nemáte čas a chuť se psu věnovat, je lépe převést zájem dítěte na psa v okolí nebo příbuzenstvu, který je vhodný k dětem. Můžete pak sledovat vývoj jeho zájmu dítěte a zjistit, zda je trvalejšího rázu a případně svůj postoj ke koupi přehodnotit, pokud dojdete k závěru, že vaše dítě je schopno a ochotno se o psa zajímat a starat soustavně a tyto činnosti také dobře zvládá.

V jakém věku dítěte pořídit psa
U kojence a batolete počítejte s nepřetržitou pozorností, pokud dítě a pes budou spolu, nemůžete nikdy ručit ani za jednoho z nich. Dítě potřebuje společnost jiných dětí a na pískovištích a dětských hřištích není pes vítaným společníkem, zrovna tak, jako ve většině domácností s malými dětmi, kde na psy nejsou zvyklí. Vaše dítě budete později doprovázet do zájmových kroužků, školky, ke kamarádům, na vystoupení a tam všude vám pes bude na obtíž, zvažte, jestli tedy nepočkat do vhodnějšího věku dítěte, kdy také už můžete snáze dítěti vysvětlit, jak se k psovi musí chovat.

Přestože je situace vždy individuální, pes je vynikajícím partnerem pro dítě mladšího školního věku. Dítě však není schopno se v tomto věku o psa soustavně, samostatně a zodpovědně postarat a potřebuje pomoc rodičů. Zodpovědný a samostatný přístup u dítěte ke zvířeti se rozvíjí individuálně, ale většinou ne dříve než kolem 8 - 10 let.

Situaci si podstatně usnadníte, když dítě již před příchodem psa na procházkách a návštěvách v rodinách se psem naučíte, jak se ke psu chovat, jak číst jeho psí řeč, kdy se zlobí, kdy má radost, že pes vnímá některé chování, třeba křik, mávání rukama, případně objímání jako hrozbu a může zaútočit, a ostatní úskalí, ze kterého tak často vznikají nedorozumění mezi dítětem a psem. Nenechte dítě hladit cizí psy bez dovolení jejich majitele, potom by mělo dítě psa oslovit, nechat si očichat ruku, být klidné a teprve pak pejska pohladit. Vysvětlete dítěti, jak se chovat při setkání se psem, který se jimi cítí ohrožen a vrčí. Dítě by se mu nemělo dívat do očí, křičet či utíkat, ale pomalu odejít bokem ke psu. Pokud je dítě školního věku, porozhlédněte se, jestli v okolí není kynologický kroužek pro děti.

Výběr pejska
Velkou pozornost věnujte výběru štěněte. Nestačí se nechat jen ukolébat obecným ujištěním chovatele nebo poznámkou v atlasu psů, že toto plemeno je vhodné k dětem, nebo mlhavou vzpomínkou na psa stejné rasy, kterého jste jako dítě tolik milovali u sousedů vaší babičky na prázdninách. Samozřejmě, že jsou rasy psů, u kterých se častěji vyskytnou problémy ve vztahu k dětem a eliminujete možné potíže se soužití s dětmi, když na počátku výběru vezmete v úvahu spíše rasy, které se s dětmi častěji osvědčily, ale pejska je především nutno posuzovat jako individualitu.

Osobně se mi velmi osvědčila štěňata od chovatelů, kde v rodině sami měli dítě, které bylo v aktivním styku se štěňaty a pes s ním neměl negativní zkušenost. Takové štěně dítě vyhledává a v jeho přítomnosti je veselé, uvolněné a rádo si s ním hraje. Časná fáze vtištění je totiž pro vztah psa k dítěti velmi důležitá. Při výběru ze štěňat volte takové, které není ani přehnaně plaché, ani dominantní. Nervózní pes, přecitlivělý na hluk, s nízkou hranicí reaktivity, je velmi špatnou volbou.

Při příchodu pejska do domácnosti dítěti vysvětlete, že psa nesmí rušit při krmení, nebo se mu dokonce pokoušet vzít potravu či hračky Korigujte také přehnaná očekávání, které děti někdy nabudou z některých filmů o psech a vysvětlete jim, jak se tyto scény se psem učí a provádí fázovitě na základě povelů. Nenechte také děti pejsky neustále tahat, zvedání pes většinou nevnímá jako příjemné a také mu tím můžete při nesprávné manipulaci přivodit zdravotní problémy (např. kýlu). Naučte dítě správně psa přenášet tak, aby jednu ruku podložilo pod přední packy a druhou pod zadeček, aby štěně sedělo.

Nikdy se nespoléhejte na to, že váš pes je dobrák a nechá si všechno líbit, jednak dítěti takto nepřímo signalizujete svůj souhlas s trápením zvířete, dítě si kolikrát ani neuvědomuje, že psu, který snáší některé jeho aktivity, je to přesto vyloženě nepříjemné nebo bolestivé. I dítě zkouší hranice, kam až může vůči psu zajít a své aktivity stupňuje, až psovi může dojít trpělivost. Dítě nenechte také psa trestat. To výhradně náleží vychovateli a cvičiteli zvířete, kterého pes respektuje a uznává jako autoritu.

Výcvik psa patří do rukou dospělého nebo dospívajícího. I malého pejska je nutné cvičit a socializovat mezi psy i lidmi. Uvědomte si, že dítě bude také napodobovat vaši výchovu a výcvik psa. Procházky s velkými psy rozhodně nesvěřujte samostatně malým dětem, i poslušný pes se občas stane na procházce terčem útoku psa agresivního. Případně pes dítě bude vláčet do rvačky, kterou sám vyprovokuje a se kterou si dítě v žádném případě nemůže poradit. Navíc hrozí reálné nebezpečí, že samo bude pokousáno. Také háravá fenka bude terčem zájmu nežádoucích nápadníků, kteří dítě respektovat nebudou.

U staršího dítěte však procházky a sporty se psem mohou být velmi výraznou pohybovou aktivitou a to i u dětí, které by jinak v žádném sportu třeba nevynikaly a z tohoto důvodu se sportům doposud vyhýbaly. Zvláště v dnešní době, kdy naše děti trpí velmi významným nedostatkem pohybu a z toho plynoucích civilizačních nemocí, bychom takovou aktivitu dítěte měli docenit a vítat.

Pes a miminko

Jiná situace nastává, když pejsek je již členem rodiny, do které přichází miminko. Pokud pejsek není na přítomnost dětí zvyklý, je dobré ho připravovat před příchodem miminka na děti, zvykat ho na dětský hluk a společnost. Věnujte se nácviku chůze vedle nohy, abyste neměli později při tlačení kočáru a současném venčení psa potíže. Pes by měl dobře zvládat také přivolání, zákazový povel a povely "na místo" a "zůstaň".

Po příchodu miminka nechte zvíře, ať se s novým členem rodiny seznámí, očichá ho za vašeho dozoru a snažte se, ať pes netrpí nedostatkem pozornosti, aby se kvantitativně a kvalitativně nezměnila péče o něj. Vím, že se to snadno řekne, s dítětem se mění chod celé domácnosti, mladá maminka je zcela zaměstnána a unavena, proto byste měli myslet na to, pokud právě ona byla tou osobou, která se o psa starala, kdo ji zastoupí a pomalu psa zvykat na nový režim ještě před příchodem dítěte. Pokud by se pes cítil zanedbáván, mohlo by se společné soužití vyvinout velmi problematicky.

Bohužel nikdy nelze s jistotu říci, jak se pes vůči členu rodiny zachová, někteří psi (hlavně fenky) o děti pečují jako o štěňata, jiní děti pouze tolerují a někteří se cítí neprávem odstrčeni ze své pozice členem smečky, který je z jejich pohledu na nižší příčce než oni. Jestliže budete mít zrovna vy tu smůlu, že pes dítě nepřijme, pak dítě i psa oddělte, každý by měl znát své teritorium a nevstupovat do teritoria toho druhého a vzájemná setkání se budou konat na neutrálním prostoru pod vaším dozorem.

Příklad z praxe
U manželů, kteří měli cvičenou a vychovanou osmiletou fenku, které se hodně věnovali a žila s nimi v bytě, se narodilo miminko. Fenka byla 3x za svůj život dobrou matkou a nikdo neočekával problémy. Při příchodu ženy s miminkem z porodnice domů fena jevila silné znaky sklíčenosti, nepřišla paničku přivítat a nechtěla se s miminem ani seznámit. Majitelům jí bylo hodně líto, snažili se, aby se fenka necítila odstrčeně, mazlili se s ní a dopřávali jí pohyb, tak jako dříve. Doprovázela kočárek na hojných procházkách a nezměnila se ani její bytová situace, svůj pelíšek měla na stejném místě v kuchyni. Časem se stav uklidnil, fena o kojence nejevila žádný zájem, asi po 3 týdnech pominulo její sklíčené období se zalézáním pod nábytek.

Problém se opět vynořil, když dítě začalo být přikrmováno a z vysoké židličky padalo kolem něj jídlo, fenka začala uklízet a dělala si pak automaticky nároky i na ostatní jídlo, objevily se problémy s krádežemi jídla z kuchyňské linky, což si nikdy předtím submisivní, vychovaná fena nedovolovala. To bylo majiteli vnímáno jen jako úsměvná nepříjemnost a drobný vrtoch psa. Když však dítě začalo lézt po bytě a toužilo po kontaktu s fenou, vrčela na něj a cenila zuby, tehdy to majitelé začali řešit za mé asistence. Doporučila jsem, aby dítěti bylo důrazně zabráněno rušit fenku v pelíšku a fenka naopak nesměla do herny a jídelny, velmi brzy to pochopilo jak dítě, tak fenka. Fenka pak na procházkách tolerovala zájem dítěte a nevrčela na něj, ani když ji vodilo za obojek, volný prostor kolem a malá síla dítěte jí poskytovaly jistotu, že může kdykoliv uniknout. Fenka v rodině bez problému dožila, nikdy si dítě neoblíbila, ale naučila se ho tolerovat.

Toto uspořádání je velmi náročné na pozornost a nervy rodičů, proto je někdy lépe psovi zodpovědně vyhledat nový domov bez dětí, kam byste ho měli ale zavézt přímo vy. Je vždy lépe psa přímo předat novým majitelům než ho stresovat pobytem v útulku, navíc vy podáte majiteli lepší a přímé informace o psu. Pokud však pes dítě vnímá jako kořist a probouzí v něm lovecké pudy, je nutné mu najít nový domov co nejdříve, tato agrese je pro dítě opravdu velmi nebezpečná a útoky na miminko nebo batole vyprovokované loveckým pudem jsou razantní, rychlé a patří k těm nejnebezpečnějším.

Psí hotely aneb jak psa připravit na pobyt

27. července 2008 v 20:01 | Š.L.
S nastupujícím létem a plánováním dovolené se často dostáváme do problému, kam umístit našeho čtyřnohého miláčka. Mnozí z nás řeší tento problém tím, že jednoduše vezme svého psa s sebou, jelikož i on je právoplatným členem rodiny. Někdo naopak požádá známé či sousedy, aby pejska pohlídali v případě naší nepřítomnosti. V poslední době se však stále více můžeme setkávat s lidmi, kteří své psy umisťují právě do psích hotelů.
Je psí hotel tím pravým?
Jak pro koho. Existuje celá řada psů, kteří cestu autem špatně snášejí, z dlouhé cesty autem se jim dělá nevolno. Často pak nemůžeme vzít pejska s sebou ani z kapacitních důvodů. Jindy zase nemají známí čas či spíše chuť psa hlídat a umístit ho do psího hotelu je pak jediné možné řešení. Mnoho lidí má strach opustit psa v cizím prostředí, avšak pes si většinou zvykne na nové prostředí v průběhu jednoho až tří dnů. Dostane se mu odborné péče - provozovatelé psích hotelů jsou zpravidla chovatelé a tak mají dostatek zkušeností s přístupem ke psům.

Jak si vybrat ten správný
Psí hotely jsou dnes již celkem rozšířenou službou. Velké rozdíly však nacházíme v kvalitě servisu. Nejrozšířenějším typem jsou hotely, které ubytovávají psy ve venkovních či vnitřních kotcích. Můžeme se setkat i s ryze rodinným přístupem, kde se může váš pes pohybovat volně po bytě. Zde je samozřejmě kapacita velmi omezena a mohou zde nastat velké problémy v případě háraní nebo při setkání dvou dominantních psů. V první řadě si musíme ujasnit, na co je náš pes zvyklý a podle toho zvolit ten či onen hotel. Pokud má váš pes rád svůj vlastní klid a bydlí ve venkovní boudě, bude pro něj jistě přijatelnější venkovní kotec, kde má svůj vlastní prostor, než byt plný cizích psů.
Nikdy se neřiďte podle ceny hotelu. Pro váš vlastní klid bude nejlepší hotel předem navštívit. Na vše se optejte - zejména jak často se bude váš pes venčit, jaké veterinární podmínky vyžaduje provozovatel, jaké je k dispozici krmení apod. Poznejte především lidi, kteří se budou o vašeho psa starat a nechte je ať se s vaším psem předem seznámí.
Nejčastější omyly majitelů psů
"Nechci aby můj pes byl v kotci s jiným" - toto můžeme slyšet velmi často. Majitelé psa se bojí, aby se druhý "nájemník" nepustil do křížku s jejich psem. Přitom často právě druhý pes dokáže vašeho pejska zabavit hrou nebo ho jen podporovat svou přítomností. Často to platí i v případě, že váš pes je doma jedináček a ani na procházce o další psy zájem nejeví. Pes se většinou chová v nepřítomnosti svého majitele jinak než normálně. Pokud je však pes agresivní vůči jiným psům, ve vlastním zájmu to ošetřovateli sdělte. Rovněž oznamte, pokud se fenka hárá.
"To tady máte pořád takový rámus?" - když přijedete do psího hotelu, uvítá vás štěkot, přes který někdy neuslyšíte ani vlastního slova. Psi však štěkají na koho jiného než na vás. Během dne je však většinou ticho.
Lidé si někdy neuvědomují, že nejsou na světě sami a tak se vám lehce může stát, že na termín vaší dovolené je již hotel plně obsazen. Pokud chcete umístit psa do hotelu, zarezervujte si místo včas!

Den na zkoušku

Abyste si mohli být jistí, že pes zvládne svůj pobyt na jedničku, vyzkoušejte ho do hotelu umístit na jeden den. Pes pochopí, že princip je stejný jako když jedete nakupovat - "Když mi páneček odjel, zase přijede". Pes získá jistotu a pobyt v hotelu začne brát jako samozřejmost. Nejlepší je dobu pobytu prodlužovat například po dni a psa v hotelu ubytovat vícekrát. Začít již od štěňátka je nejjednodušší. V tomto případě stačí dobu pobytu začít na několika hodinách a postupně ji prodlužovat. Pokud máte doma hned dva psy, je pro ně pobyt v hotelu mnohem jednodušší a odloučení od rodiny snášejí daleko lépe.
Co s sebou
Pes by měl mít k dispozici věci, na které je zvyklý z domova. Svůj vlastní pelech, případně pár hraček ale tou nejdůležitější věcí je jeho vlastní vodítko na procházky a něco s vaším vlastním tělesným pachem - například onošené tričko. Vlastní vodítko je důležité zejména v prvních dnech, kdy pes nechápe, co od něj "ta cizí osoba" (ošetřovatel) chce. Ve chvíli, kdy má u sebe pečovatel jeho vlastní vodítko, na kterém ho venčíte a je na něj zvyklý, pes ihned jasně pochopí, že se jde ven a vnímá ošetřovatele jako něco pozitivního.
Pokud váš pes bere pravidelně nějaké léky nebo se u něj vyskytují nějaké komplikace, při jejichž projevu se mají podávat léky, nezapomeňte je vzít s sebou a napište nejlépe rovnou na krabičku jméno psa (případně i plemeno nebo barvu, aby nemohlo dojít k záměně s jiným psem téhož jména) a jak často se mají léky podávat. To samé platí v případě speciálního dietního krmení, které někteří psi konzumují například z důvodu alergie.
Při ubytovávání psa budete rovněž vyzváni k předložení jeho očkovacího průkazu.
Den D
Tašky na cestu pro psa i na vaši dovolenou jsou již sbaleny a nastal čas pejska odvést do hotelu. Vše by mělo proběhnout stejně, jako když jsme nacvičovali pobyt na jeden den. Váš pes přijde do prostředí, které již zná - to samé platí i o ošetřovatelích. Jediné, co pro něj bude jiné, je doba pobytu. Pokud jste předtím psa na pobyt nezvykali, bude pravděpodobně vyděšený a vy i celá vaše rodina se budete loučit půl hodiny. To je jedna z největších chyb, co můžete udělat. Vžijte se teď do role psa, který neví, co se bude dít a jediné co vidí je, jak jeho vlastní rodina, zejména děti, sotva udrží slzu v oku. Proto je nejlepší, aby ho do hotelu odvezl pouze jeden člen rodiny a loučící "rituál" proběhl doma ale hlavně rychle. Když odjíždíte ráno do práce, nikdy se se psem neloučíte hodinu. Podrbete ho za uchem a jdete, stejně by to mělo probíhat i nyní. Vlastně se nic neděje - odjedete a zase se vrátíte - tak to pes musí vnímat, aby jeho pobyt v hotel byl co nejpříjemnější.
 
 

Reklama