zdraví a nemoce

Očkování

27. července 2008 v 19:59 | Š.L.
O očkování bychom se měli poradit s chovatelem i svým veterinářem a společně tak vytvořit optimální očkovací plán štěněte.
Pokud si berete křížence, i v tomto případě byste měli na očkování a odčervení trvat, protože není nic smutnějšího, než se bezmocně dívat na štěňátko, které nám rychle odchází před očima a my mu nemůžeme pomoci.
V prvních týdnech je pejsek ještě imunizovaný, protilátky matky v malém množství přejdou placentou do plodu. Pro dobrou imunizaci štěněte je rozhodující první den po porodu, kdy je sliznice střeva prostupná pro protilátky z mleziva. Tato prostupnost postupně slábne a tyto protilátky udržují vysoké hladiny v krvi štěněte přibližně do šesti týdnů. Proto není vhodné štěně poprvé očkovat dříve než po tomto věku. Tak se podráždí imunitní systém štěněte k tvorbě protilátek, protože je však ještě velmi slabý, během 14 dní se vyčerpá, proto je nutno za 14 dní po prvním očkování přeočkovat, aby nevzniklo nebezpečné imunitní okno. Řada veterinářů očkuje až za 3 - 4 neděle po prvním očkování, já se zde opírám o názor zkušené veterinářky a chovatelky psů MVDr. Müllerové, která z výše zmíněných důvodů doporučuje přeočkování už za 14. dnů. Při tomto očkování je vhodné použít pouze příslušné štěněcí vakcíny, nikoliv vakcíny pro dospělá zvířata. V této době již štěně nemá žádné mateřské protilátky. Poté je třeba přeočkovat ještě ve 12 týdnech již klasickou polyvalentní vakcínou pro dospělé psy.
Moderní aktivní imunizační schéma je tedy:

6 týdnů stáří: proti parvoviróze nebo parvoviróza + psinka,
8 týdnů: parvoviróza + psinka,
12 týdnů: klasická vakcína
Do 3. měsíce vzteklina

Pamatujte, že štěně je imunní proti očkovaným chorobám až několik dní po podání poslední dávky a ne hned po první injekci. V této době po prvním očkování je nejnáchylnější k infekčním onemocněním, nemělo by se proto stýkat se psy, u nichž není znám jejich zdravotní stav a vakcinace.

Mezi očkováním a odčervením by měl být alespoň týdenní, ale lépe čtrnáctidenní rozestup.Obojí je pro organismus zátěží.

Vnější paraziti psa

27. července 2008 v 19:57 | Š.L.
K nepříjemným průvodcům psa nepatří jen vnitřní, ale také vnější parazité. Nejen, že psa zneklidňují pobíháním v srsti, svěděním a odsáváním krve, ale často jsou blechy a všenky mezihostiteli tasemnice, kterou pak přenesou na psa. Klíšťata přenášejí zase viry a baktérie, kterými mohou psa nakazit. Proto je zapotřebí, abyste psí kožich pravidelně a pečlivě kontrolovali a při prvních známkách ektoparazitů provedli nejen odhmyzení zvířete, ale ve většině případů i důkladnou očistu prostředí, ve kterém se pes zdržuje, jinak se některých parazitů nezbavíte. Vhodné prostředky léčby, ochrany i očisty prostředí vám poradí váš veterinář. Doporučí vám rovněž i preventivní přípravky, kterými můžete zabránit nebo silně omezit napadení zvířete vnějšími parazity. Představíme si několik nejčastějších psích cizopasníků:

Blecha psí má červenohnědou barvu, skáče na vzdálenost až 1,5m. Při silném napadení psa nebo příležitostně blechy psí nepohrdnou ani člověkem či jiným hostitelem. Blechy nakladou vajíčka do skulin v podlaze, mezi prkny kotce, do spárů v boudě a do čalounění křesel a psích pelíšků. Za 5 - 12 dní se z nich vylíhnou larvy, které žijí mimo tělo hostitele a živí se organickými částečkami prachu. Přitom, pokud na ně narazí, sežerou i vajíčka tasemnice psí. Po 9 - 11 dnech se zakuklí a takto přežívají 11 - 20 dnů, pak se z nich líhnou blechy, které ihned vyhledávají hostitele. Živí se již pouze jeho krví - a to samci i samice blech. Dospělci žijí 3 - 5 měsíců. Proto nestačí zlikvidovat blechy pouze na psovi, ale především odblešit pelíšek a všechna místa, kde se pes vyskytuje, protože právě tam se nacházejí vajíčka a larvy, dospělci na psovi už jsou jen vrcholkem ledovce, většina bleší populace přebývá v okolním prostředí v podobě vajíček a larev.
Pes se škrábe a kouše, může si způsobovat drobná poranění pokožky, která se druhotně infikují bakteriemi, může sežrat při vykusování srsti nakaženou blechu tasemnicí a čím dál častěji se také u psů vyskytuje alergie na bleší kousnutí. Kromě tasemnice blechy způsobují u silně napadených jedinců i chudokrevnost a přenášejí rovněž i některá bakteriální onemocnění. Pokud psa prohlížíme, svižné blechy nemusíme vždy zachytit pohledem, sama přítomnost blešího trusu v srsti je však průkazná (připomínají tvarem i barvou maková zrnka), rovněž tak stop po bleších kousancích. Kromě blech psích příležitostně nepohrdnou psem i blechy lidské, ježčí a kočičí. Jsou svižnější, menší a černého zabarvení.
Při zablešení psa nejdříve ošetřete šamponem nebo zásypem, potom aplikujte některé dlouhodobě působící antiparazitikum (pipetu, spray). Zároveň odblešte i prostředí. Kotec a boudu vymyjte horkou vodou a vystříkejte Arpalitem nebo Biokillem, ap. Deky a pelechy vyperte v horké vodě. Zastříkejte spáry a škvíry v podlaze a stěnách boudy. Věnujte pozornost prevenci, prohlížejte zvířeti srst a preventivně aplikujte dlouhodobě působící antiparazitika, jejichž účinnost musíte na svém zvířeti vypozorovat sami, bohužel je velmi individuální.

Veš psí - na rozdíl od všenek a blech nejsou moc pohyblivé, při rozhrnutí srsti je vidět přisátá veš, která se nesnaží prchat jako všenky, ani neodskočí, jako blecha. Při silném napadení psa se vši zdržují kdekoli. Jinak dávají přednost hlavě, zvláště čenichu, těsnému okolí pysků, očí a uší. Vyskytují se poměrně často také zespoda na krku, na prsou a na hrudi. Na jednotlivé chlupy přilepují vši hnidy, které na rozdíl od lupů, celkem pevně drží. Naštěstí psí vši jsou méně časté než blechy a nejsou přenosné na člověka. Pes se nakazí pouze přímým stykem se zavšiveným jiným psem nebo při používání cizích hřebenů a kartáčů. Při odvšivení se postupuje podobně jako při odblešování psa.
Všenka psí - saje krev psa jen příležitostně, jinak se živí kožním mazem a vrchními vrstvami zrohovatělé pokožky. Všenky lepí hnidy na srst stejně, jako vši. Mohou být mezihostiteli tasemnice psí, stejně jako blecha. Pro léčbu všenky se používají podobné prostředky jako proti vším a blechám. Po odvšivení je nutné provést také odčervení psa.
Sviluška podzimní (sametka) - její larvy jsou původkyněmi trombikulózy. Zdržují se na povrchu kůže a při silném napadení můžeme pozorovat na psu sytě oranžové tečičky, nejčastěji v oblasti očí, uší, na pyscích, v okolí řitního otvoru, pod ocasem a mezi prsty. Způsobují u psa silné svědění.
Zákožka psí, případně kočičí - je původcem svrabu u psa. Zákožka psí může přecházet i na člověka. Samice žijí pod kůží, kde si vyvrtávají chodbičky a kladou tam vajíčka. U psa se onemocnění nejprve projeví na řídce osrstěných místech, jako jsou uši, břicho, vnitřní strana stehen a později se šíří i na ostatní plochy kůže. Svrab vyvolává úporné svědění, pes si postižená místa škrábe a pokožka se z nich olupuje v šupinkách. Postižené zvíře je nutné oddělit od ostatních, ošetřit místa, kde se vyskytoval a předměty, které používal a při ošetřování psa používat ochranné gumové rukavice.
Dravčík psí - onemocnění, které vyvolává, se označuje jako cheyletielóza nebo dravčíkovitost, mezi chovateli se jí někdy také lidově říká chodící lupy. Zvýšená tvorba lupů však automaticky neznamená, že se jedná o dravčíka. Potvrdit onemocnění není nijak složité, parazita lze snadno vidět pod mikroskopem. Toto onemocnění se do našich chovů dostalo asi před dvaceti lety a v posledních letech se výskyt tohoto onemocnění stále zvyšuje. Vajíčka dravčíka jsou volně přilepená na chlupech napadeného jedince. Dravčík žije na kůži svého hostitele. Nabodává jeho pokožku a živí se tkáňovým mokem, vyvolává u psa silnou svědivost. Zpočátku se vyskytuje na hlavě napadeného psa a to zvláště v okolí očí, na temeni hlavy a okolo uší. Při rozhrnutí srsti uvidíte bělavé, ke kůži přiléhající šupinky. Postupně se dravčík rozšiřuje po celém těle hostitele. Pokožka reaguje zvýšenou tvorbou lupů a postižený pes vypadá, jako by byl posypán moukou. Při silném napadení se na těle psa utvoří vrstva šupin a pes vypadá, jakoby byl obalen krustou.
Je třeba počítat s tím, že dravčík je parazit velmi odolný a léčbu je třeba opakovat. Jedna koupel dravčíka nezničí. Oblast dvojitého záhybu na vnější straně boltce je velmi oblíbeným místem, kde se dravčíci dlouho drží. Je nutno provést dezinsekci prostředí a chovatelských pomůcek, například hřebenů a kartáčů. Tato oblast je na těle psa dobře chráněná a právě zde dokáží dravčíci dlouhou dobu přežívat.
Dravčík dokáže způsobit problémy psům, může ale vyvolat i potíže u lidí Na člověku sice dlouho nepřežívá a nedokáže se na něm rozmnožit, ale způsobí na kůži načervenalé pupínky, vyvolávající svědivost. V okamžiku, kdy se vyléčí pes, odeznívají i kožní potíže i u jeho majitelů.
Trudník psí - způsobuje trudníkovitost, neboli demodikózu, dříve taky nazývanou červená prašivina a lokalizuje se ve chlupových folikulech. Demodex způsobuje zánět chlupových folikulů a mazových žláz. K přenosu dochází v ranném věku kontaktem mláďat s matkou při sání mléka. Onemocnění zpravidla probíhá ve formě šupinaté nebo pupenečkovité. Při šupinaté formě jsou charakteristickým příznakem drobné, různě velké okrsky s prořídlou srstí na kůži hlavy (okolí očí, na čele, na pyscích, na nose), případně i dalších místech těla. Řídnutí srsti se může stupňovat, až se vytvoří lysá místa s šedavě zbarvenou až zarudlou kůží. V případě pupenečkovité formy je možné v místě vylysání pozorovat dobře hmatné uzlíky, které mnohdy hnisají, zduří a praskají. Pak je možné nalézt na postižených místech strupy zaschlé krve a hnisu.Lokalizovaná forma se vyskytuje hlavně u štěňat na hřbetě nosu, na čele a kolem očí. Postižená ložiska jsou holá, zarudlá a vyskytuje se zde zvýšená tvorba šupin. Generalizovaná (celková) forma onemocnění se může vyskytovat v jakémkoli věku a kdekoliv na těle. Nedoléčená generalizovaná demodikóza často přechází v úporný zánět meziprstí. K léčbě demodikózy se používají různé látky ve formě šampónů (koupele), ty se opakují v intervalech několika dnů až dvou týdnů, do vymizení příznaků.

Klíště - v našich podmínkách se klíšťata vyskytují všude a jsou nepříjemnými průvodci psa od časného jara do pozdního podzimu. Zakousnuté klíště bychom měli vykýváním odstranit co nejdříve, aby se do ranky nevylučovaly dlouho jedovaté sliny klíštěte. Ranku po odstranění je třeba vydezinfikovat jódem. Klíšťata při silném napadení způsobují nemalé ztráty krve a s uvolňujícím slinami se můžou od nakaženého klíštěte dostat do těla hostitele i viry, baktérie, prvoci. Nejvýznamnější takto získané onemocnění od klíšťat je borelióza a klíšťová encefalitida, v poslední době se objevuje i babesióza. Proti borelióze je možné nyní psy již očkovat, veterináři doporučují očkování českými sérovary od Biovety, které jsou připraveny speciálně proti kmenům baktérií, které se u nás vyskytují.
U postiženého psa můžeme, ale také nemusíme pozorovat růžovočervenou srkvrnu s centrálním výbledem v místě kousnutí, která se stěhuje a psa svědí, většinou však v srsti ujde pozornosti. Pes začíná být zvýšeně unavitelný, nemá chuť si hrát ani na procházky, může mít lehce zvýšenou teplotu, později se často přidruží kulhání a obrny nervů. Kterýkoliv projev může však chybět a pokud nemoc přejde do třetího stádia, psa již není možno zachránit. Proto je třeba navštívit veterináře co nejdříve, který z krevního testu pozná přítomnost borrelií a psovi nasadí účinná antibiotika.
Kloš - lidově se jim přezdívá létající klíšťata - saje krev koní (kloš koňský), ovcí (kloš ovčí), jelenů, srnců, muflonů (kloš jelení) a při silném výskytu se stává, že nalétá i na psa i člověka, zamotává se do srsti či vlasů, lechtá a svědí a pokud se prodere na kůži, kouše a saje krev.

Vnitřní paraziti psa

27. července 2008 v 19:56 | Š.L.
Mnoho lidí si myslí, že odčervení působí delší dobu a chrání tak psa proti vnitřním parazitům určitou dobu, toto přesvědčení je však mylné. Odčervovací tableta nebo pasta působí pouze na dospělého parazita a to jen 24 hodin. Vajíčka parazitů ve zvířeti zůstávají a cyklus vývoje se opakuje. Proto je zapotřebí odčervit po dolíhnutí vajíček znova, zhruba 2 - 3x v intervalu 14 dní.
Dospělé psy odčervujeme pravidelně každých 3 - 6 měsíců. V případě přítomnosti parazitů v trusu je potřeba odčervení zopakovat podle pokynů veterinárního lékaře. Pokud chceme mít jistotu a neodčervovat naslepo, je možné nechat zhotovit laboratorní vyšetření trusu a odčervit pouze v případě, pokud je v něm pozitivní nález. Pokud je nález negativní, odčervení není potřeba. Za směrodatné lze však považovat pouze negativní výsledky několika po sobě jdoucích laboratorních vyšetření trusu, protože v jednotlivém trusu hrozí, že byl odebraný v době, kdy se vajíčka právě neuvolňovaly.
V těle březí feny stoupá hladina progesteronu, jehož vlivem se probudí larvy v cystách. Probuzené larvy opouštějí cystu a s krví se dostávají skrz placentu do ještě nenarozených plodů. Štěňata se pak již rodí zamořena škrkavkami. Stejně tak může dojít k přenosu škrkavek mateřským mlékem. Může k tomu dojít i tehdy, když matka byla před nakrytím řádně odčervena. Odčervovadla totiž působí pouze na cizopasníky, kteří jsou ve střevě. Nepůsobí tedy na vývojová stádia škrkavek, larvy, které jsou mimo střevo v těle.
Proto je důležité důkladně a fázovaně odčervit narozená štěňata od 2. týdne - odčervení se pak pravidelně opakuje v intervalu 14 dní až do 8. týdne věku štěňat a pak každé 3 měsíce. Přesné užití odčervovacího přípravku a intervaly určí veterinární lékař, záleží na jednotlivém druhu léčiva. Mezi odčervení a očkováním by měly být minimálně týdenní rozestupy.
Březí fenu odčervujeme 2-3 dny před krytím, 42.den březosti a pak vždy zároveň se štěňaty.
Červy, kteří se dostali z těla hostitelů ven, je nutno spálit spolu s trusem. V nakaženém trusu se za 7 - 15 dní vyvíjejí larvy, schopné infikovat hostitele. V trávicím ústrojí se larvy uvolní z obalu vajíčka a provrtají se stěnou do krevního oběhu a krví se dostanou do orgánů, především do plic. Postiženého psa nutí ke kašli, jsou vykašlány do dutiny ústní, spolknuty a tak se dostávají podruhé do trávicího ústrojí, kde se trvale usazují, dokončují svůj vývoj a rozmnožují se.
škrkavky
Vajíčka škrkavek jsou velmi odolná, vydrží teploty -30 až + 60 stupňů C a v prostředí přežívají až 5 let. Netypickým hostitel škrkavky může být i člověk, který se nakazí fekálně orální cestou a spolkne vajíčko škrkavky. Toto onemocnění se nazývá larvální toxokaróza (granulomatóza) a patří k nejčastějším parazitárním onemocněním člověka. Vyskytuje se ve třech hlavních formách: forma orgánová, oční a smíšená. K nakažení dochází pozřením infekčních vajíček (kontaminace parků, hřišť a zahrad) při nedostatečné hygieně, výjimečně pozřením náhodných hostitelů podobně jako u psů a koček. K nakažení přímo od psa dochází zřídka, jelikož vajíčka, která ulpěla na srsti, rychle vysychají a přestávají být infekčními.
Kromě škrkavek je nutno psa chránit odčervováním a důslednou hygienou před dalšími parazity, jako např. měchovec, tasemnice, hádě, svalovec, tenkohlavec, kokcidie. Pokud krmíme syrovým masem, je třeba jej alespoň 2 týdny hluboce zmrazit před zkrmením. Nezapomínejte také na odblešení, blecha a všenka psí přenáší tasemnici psí a velmi často se pes nakazí taky touto cestou.
tasemnice
Pes se škrábe a kouše a přitom snadno spolkne nakaženou všenku nebo blechu, se kterou se do jeho těla dostává i boubel tasemnice, která zraňuje střevní sliznici přísavkami a háčky na hlavičce a vylučuje pro psa jedovaté zplodiny své látkové výměny. Také ochuzuje psí organismus o živiny a látky z natrávené potravy, protože dospělá tasemnice parazituje právě v tenkém střevě, kde probíhá hlavní vstřebávání živin z potravy. Drobná poranění střevní sliznice se navíc mohou infikovat bakteriemi.
Pes nakažený tasemnicí hubne, i když dobře přijímá potravu, má matnou, zježenou srst, někdy trpí průjmem a zvracením. Zplodiny látkové výměny tasemnice u psa vyvolávají chudokrevnost, pokles červených krvinek a vyšší počet bílých krvinek. V okolí řitního otvoru můžeme někdy pozorovat vyloučené články tasemnice, vypadající jako plochá rýžová zrnka, která jsou schopna se pohybovat, dokud nezaschnou. Psu přivodí svědění, proto je často u postižených psů vidět tzv. sáňkování - psi se vozí po zadku, aby se podrbali. Sáňkování samo o sobě však není důkazem nakažení tasemnicí, pes ho provádí často i při přeplnění análních žlázek i při jiných problémech s konečníkem, kdy dochází ke svědění.
"sáňkování"

Kdy k lékaři

27. července 2008 v 19:54 | Š.L.

Kulhání

Příčin, kdy pes začne kulhat je mnoho, některé jsou vážné, jiné méně. Příčiny mohou být od mírných poranění (zatrhlý dráp, poraněný polštářek) po vážné úrazy (přetržení kolenních vazů, zlomeniny, vykloubeniny, mnohočetné poranění při autoúrazech). Kulhání ale může být i důsledkem vnitřních dějů např. artrózy. Kulhání může doprovázet hnisavé záněty dělohy, zvětšení prostaty, nádorová onemocnění. Etiologie může být i nervového původu. Pokud však Váš mazlíček kulhá pouze pokud je něco dobrého na stole, může to být i finta.
Okamžitou návštěvu veterináře vyžadují viditelná poranění končetin a to včetně řezných ran polštářků nebo poranění drápového lůžka. Neodkladné vyšetření je třeba také ve všech případech kulhání IV. stupně, kdy zvíře končetinu vůbec nepoužívá. Přesné stanovení diagnózy je nutné u všech případů kulhání nižšího stupně trvajícího déle než jeden týden a také vracející se kulhání.

Zvracení, průjem

Regurgitaci považují někdy majitelé za zvracení. Je to však pouze vrhnutí potravy bez předcházející nevolnosti, slinění a stahů břišních svalů. Feny regurgitují potravu, když krmí štěňata. Regurgitace může doprovázet i vážné stavy, takže se raději poraďte s lékařem. Pes může zvracet až 1x týdně, aniž by to bylo považováno za patologické. Pokud je jinak v pořádku, není to důvod k návštěvě lékaře. Zvracení však doprovází i mnoho nebezpečných stavů, jako je parvoviróza u štěňat, sepse, otravy.
Řídký trus, který mnozí majitelé považují za průjem nemusí být nutně důvodem k návštěvě veterináře. Může se vyskytnout při změně jídelníčku, po krmení vnitřnostmi, ale i bez zjevné příčiny. Pokud netrvá příliš dlouho a pes je veselý, chová se zdravě, není apatický, žere, nemusíme se většinou ničeho obávat. Pokud ale polehává, nechce se mu ven, je smutný, nemá chuť k jídlu, pak zvažme návštěvu lékaře. Pokud se jedná pouze o trávicí potíže, často pomůže jednodenní hladovka a následující den podáváme rýži s kuřecím masem.

Výtok z pochvy

V rámci říjového cyklu se u fen objevuje nejdříve krvavý a na vrcholu slámový výtok z pochvy. To je zcela fyziologické. Pokud se objeví výtok mimo cyklus, nebo je hnisavý, páchne, navštivte okamžitě lékaře, protože je nebezpečí, že se jedná o zánět dělohy. Postihuje hlavně starší feny, které neměly štěňata, nejčastěji do 2 měsíců po skončení hárání. U mladých fen před prvním háráním může znamenat výtok z pochvy juvenilní vaginitidu, kterou je lepší přeléčit pomocí desinfekčních přípravků, aby nepřešla do chronického stadia. Zapáchající výtok u březí feny může být známkou odumření plodů v děloze a potratu. Výtok se objevuje i při zánětech pochvy nebo dělohy, ať jsou původu virového, bakteriálního nebo mykotického, možný je i při infekci močových cest.
Návštěvu veterináře v zásadě nevyžaduje výtok z pochvy v rámci hárání a dále poporodní výtok, tzv. očistky.

Svědění

Svědění kůže

- bývá nejčastěji způsobeno parazity - blechy, klíšťata, svrab, dravčíci, vši a všenky apod. Může být i projevem alergie jako je atopická dermatitida, alergie na bleší kousnutí, na krmivo, kontaktní dermatitida. Alergie je závislá na době, kdy působí daný alergen. Léčba, ale i diagnostika alergií je náročná. Někdy může majitel sám způsobit svědění tím, že kůži přesušuje používáním nevhodných šampónů. Kůže je suchá s prasklinkami a svědivá, chlupy se lámou. Domácí léčba svědivosti kůže zahrnuje použití zevních antiparazitik, aplikaci medicinálních protisvědivých šampónů, ev. úprava stravy a přidání výživových doplňků - biotin, esenciální mastné kyseliny apod.

Svědění uší

- příčinou svědění uší může být cizí těleso v zevním zvukovodu (osina), parazitární infekce (svrab), alergie nebo bakteriální či mykotický zánět (kvasinky). Někdy častější škrábání může být způsobeno i hromaděním ušního mazu, obzvláště u plemen s dlouhým ušním kanálem a převislýma ušima (kokršpaněl) a může stačit, pokud majitel ucho vyčistí vhodným přípravkem. Do hlubšího čištění uší se ale nepouštějte, neopatrnou manipulací byste mohli poškodit ušní bubínek. Pokud po vyčištění zevního zvukovodu nedojde ke zlepšení, vyhledejte veterináře.


Svědění očí

- svědění v okolí očí je jedním z příznaků atopické dermatitidy. Náhlé a krátkodobé svědění vyvolává i zvýšená prašnost nebo tabákový dým. V horším případě může jít o infekční zánět spojivek. Otírání očí tlapkami nemusí znamenat pouze svědění, ale i bolestivost. Pak se může jednat i o závažné onemocnění (zelený zákal apod.), u kterého je na místě co nejrychlejší návštěva veterináře. Domácí ošetření očí spočívá v aplikaci očních kapek k vyčištění oka a uklidnění podrážděných spojivek (borová voda, Ophtalmoseptonex).

Kašel, dušnost

Kašel

- může mít charakter banálního onemocnění, je to ale i příznak mnoha závažných chorob. Může se objevit po nachlazení, kdy většinou není spojený s výraznějšími celkovými příznaky. Kašel může doprovázet postižení průdušek nebo plic. U malých štěňat a koťat může být kašel i dušnost spojena s infekcí škrkavkami a preventivní odčervení je tu na místě. Vlhký kašel hlavně v noci a po ránu bývá častým projevem onemocnění srdce a plicního edému. Náhlý dávivý kašel s akutní dušností může být spojen s vdechnutím cizího tělesa. Vzhledem k tomu, že i zdánlivě mírný kašel může být projevem závažného onemocnění, doporučujeme nechat pacienta vyšetřit veterinářem.

Dušnost

- je velmi častá u tzv. brachycefalických plemen psů (mops, franc. buldoček, ši-tzu...). Souvisí to s tím, že mají zúžené nozdry a dlouhé měkké patro, což dýchání značně ztěžuje. Někdy je tento stav vážnější a vyžaduje chirurgickou úpravu. Také porucha pevnosti průdušnice tzv. kolaps trachey, kterým trpí starší jedinci trpasličích plemen, způsobuje typickou dušnost. Dušnost dále patří k typickým projevům onemocnění srdce a některých onemocnění plic. Všechny příčiny dušnosti jsou závažné a je třeba nechat pacienta vyšetřit veterinářem.

Nádory, komedomy... - tzv. "bulky"

Bulky na těle mohou mít různé příčiny, např. ohraničený hnisavý zánět (absces), dutina vyplněná krví (hematom), cysta mazové žlázy (komedom), zhoubný či nezhoubný nádor... Najdete-li na těle vašeho zvířátka vystupující útvar, který rychle nebo pomalu zvětšuje svoji velikost nebo mění tvar, navštivte veterinárního lékaře. Mohlo by jít o nádorové bujení zhoubného či nezhoubného charakteru. Nejlepší je tuto možnost vyloučit co nejdříve, protože u zhoubných nádorů dochází k rozsevu nádorových buněk dále do organismu (metastázám) a pouze včasným vynětím tomu můžeme zabránit.

Atopie - atopická dermatitida

27. července 2008 v 19:53 | Š.L.

Příčiny vzniku atopické dermatitidy

V posledních letech se objevuje stále více psů, kteří trpí přecitlivělostí vůči specifickým alergenům. Alergenem může být cokoli, co vyprovokuje přemrštěnou reakci ze strany imunitního systému zvířete a způsobí tak silný pocit svědění. Setkáváme se s reakcí na domácí roztoče, bleší kousnutí, plísně, stromy nebo kvetoucí byliny. Některá zvířata jsou také přecitlivělá na určité složky potravy, a to např. na oves, pšenici, kukuřici, sóju, hovězí, vepřové, ale i na kuřecí a krůtí maso. Pes může tyto alergeny vdechnout nebo pozřít. Někdy stačí pouhý kontakt s kůží.
První náznaky atopie se objevují u psů mezi šesti měsíci až třemi roky stáří.
Klinické projevy atopie pozorujeme nejčastěji u následujících plemen: boxer, zlatý retrívr, francouzský buldoček, dalmatin, irský a gordon setr, šarpej, yorkshireský teriér, west highland white teriér a další teriéři.
Vznik tohoto onemocnění je částečně geneticky podmíněný. Z výzkumů vyplývá, že kritické období pro vznik alergie je zhruba do čtyř měsíců věku. Pro kritické zvýšení protilátek se musí organismus setkat s alergenem právě v této době. Často se pozoruje, že nástup atopie koreluje s měsícem narození. Dalším faktorem, který se podílí na kritickém zvýšení protilátek je současně probíhající parazitární onemocnění, virové infekce nebo i samotné očkování živými vakcínami.

Klinické projevy atopie a diagnostika

Jediným klinickým příznakem může být pocit svědění, který psa nutí k neustálému drbání. Tím si zraňuje kůži a vystavuje ji nebezpečí infekce bakteriemi, kvasinkami nebo dermatofytními houbami. Z počátku můžeme na psovi pozorovat otírání očí, pysků nebo brady, vykousávání vrchní strany tlapek nebo i celých končetin. Posléze může být svědění na celém těle. Tato zvířata také často trpí záněty zvukovodů, což někdy bývá i jediným projevem atopie. V pokročilých fázích onemocnění, kdy se nedaří zvládnout projevy svědění a zánětů, bývá kůže téměř bez srsti, je tmavší a ztluštělá.
Diagnostika se opírá o vyloučení jiných onemocnění a speciální alergenodiagnostické testy. Na našem pracovišti využíváme stanovení hladin protilátek proti širokému spektru alergenů ze vzorku krve.

Jak dostat alergii pod kontrolu

Alergická onemocnění představují většinou celoživotní problém. Pouze u malého počtu zvířat a jen u některých typů alergie se podaří pomocí desenzibilace alergii zvládnout. Ostatní pacienty v podstatě neléčíme, pouze toto onemocnění dostáváme pod kontrolu. Pro majitele i veterináře je to mnohdy velmi frustrující.
1) známe-li alergeny, můžeme se pokusit se jim vyhnout
  • kočičí alergeny - pozor, tyto zůstávají v prostředí i bez koček, můžeme si je také donést domů na oděvu
  • prach a roztoči - při úklidu odveďte psa pryč, textilie určené pro psa perte nad 70 °C, můžete použít plastový potah na pelech, nesmí spát v posteli a na pohovce, hračky kupujte z plastu, psa pouštějte do místností bez koberce, používejte během horkých a vlhkých dnů ventilátor
  • plísně - často čistěte prostory a místnosti náchylné k růstu plísní, nevoďte psa do stodoly a nenechávejte ho spát v koupelně a vlhkých místnostech, pozor na plesnivý chléb, omezte pěstování pokojových rostlin
  • známe-li složku potravy, na kterou je organismus přecitlivělý, stačí vybrat vhodné popř. hypoalergenní krmivo
2) pravidelné koupele v hypoalergenních šamponech pomáhají odstranit alergeny z kůže a srsti, vyživují suchou a podrážděnou kůži, obsahují látky omezující svědění
  • doporučený interval je jednou za týden až čtrnáct dní (podle individuálních potřeb)
  • u silných alergiků pomáhá i denní sprchování ve vlažné vodě
3) přídavek omega 3 a omega 6 mastných kyselin
  • Uvádí se, že atopičtí psi mají nedostatek určitých enzymů rozkládajících mastné kyseliny. Proto je důležité zvýšit podíl mastných kyselin v potravě těchto psů. Více než 40 % psů má velice dobrou odezvu a míra svědivosti se sníží. Mastné kyseliny také snižují zánětlivou odpověď organismu. Tyto látky obsahuje např. lososový, brutnákový nebo pupalkový olej
4) léčba přidružených onemocnění - kvasinkové, bakteriální infekce
5) léčba pomocí látek potlačující imunitní odpověď organismu
  • antihistaminika
  • glukokortikoidy
  • cyklosporin
- řada z nich má vážné nežádoucí vedlejší účinky

Život s atopií nebo potravní přecitlivělostí vyžaduje řadu komplexních opatření a velkou trpělivost ze strany majitelů zvířete. U většiny pacientů se však nakonec podaří nemoc potlačit do přijatelných mezí a umožnit tak zvířeti prožít plnohodnotný život.

Zubní kámen - mechanismus vzniku a jeho působení

27. července 2008 v 19:52 | Š.L.
Na zubech psa se stejně jako u lidí tvoří zubní plak z kterého se po čase vyvine zubní kámen. U trpasličích plemen to bývá běžné již během prvního až druhého roku života. Zubní kámen je tvořen zvápenatěním zubního plaku, zbytků potravy apod.
Je velmi závažným zdrojem infekce pro celý organismus a silného zápachu z tlamičky zvířete. Neustálým polykáním velkého množství baterií a pronikáním bakterií zanícenou dásní do krevního oběhu dochází k velkému zatížení organismu, projevujícím se mnohdy únavou a celkovým zhoršením stavu zvířete. Může však dojít i k závažným onemocněním vnitřních orgánů především srdce, jater a ledvin. Zubní kámen také způsobuje tlak na lem dásně, čímž dochází k odhalování krčků zubů. Odhalené krčky se pak stávají vstupní branou infekce ke kořeni zubu a do mezizubního prostoru. Jak se množství zubního kamene zvyšuje, jsou i kořeny zubů více odhalovány a vzniká paradentóza s následným uvolněním a vypadnutím zubu.

Čištění zubního kamene

Psi mají od přírody snížený práh bolestivosti zubů, takže i při velmi silném zubním kameni, zánětu dásní a paradentóze jsou schopni normálně přijímat potravu, aniž by si majitel něčeho povšiml. Proto by kontrola zubů a dutiny ústní měla být prováděna pravidelně nejméně jednou ročně, což běžně veterináři dělají při prohlídce před vakcinací. U pacientů, kteří trpí problémy v dutině ústní je vhodné na kontroly docházet častěji. Pokud se u Vašeho miláčka objeví zubní kámen, je potřeba jej odstranit. Vzniklý zubní kámen již nemá smysl ošetřovat čištěním zubním kartáčkem a enzymatickou pastou. Je nutné jej odstranit nejlépe zubním ultrazvukem v celkové sedaci pacienta. Dříve časté seškrabování zubního kamene při plném vědomí nám nedovoluje důkladné vyčištění všech zubů, především z vnitřní strany zubu, kde se také kámen usazuje, dochází ke stresování pacienta a vzniká nebezpečí poškození dásně a zubní skloviny. I anestézie má svá rizika, která se snažíme minimalizovat přípravou pacienta, volbou typu anestézie dle věku pacienta, celkového zdravotního stavu a plemene. Před každou anestézií je nutné dodržet minimálně 12ti hodinovou hladovku, pití vody ukončit 1 hod. před zákrokem. Důvodem je možné vdechnutí případných zvratků (aspirace). Po zákroku dle typu anestézie a možností pracoviště můžeme pacienta probudit dávkou antidota do plného vědomí, neboť zákrok není bolestivý, nechat pacienta probudit v hospitalizaci pod dohledem lékaře nebo jej předat majiteli ještě spícího k transportu domů.

Prevence vzniku zubního kamene

Po vyčištění zubního kamene je vhodné dásně dle stavu přeléčit vhodnými léky a zuby ošetřovat pravidelně 2x týdně čištěním zubním kartáčkem specielně navrženým pro zvířata a enzymatickou zubní pastou, která oddaluje další usazování zubního kamene. Jako další preventivní opatření je možné zvolit ke krmení takový typ granulí, které jsou specielně vyvinuté pro prevenci vzniku zubního kamene. Existuje i množství pamlsků, které obsahují enzymy zpomalující usazování zubního kamene a hračky, které jsou k tomuto účelu doporučovány.

Nemoci trávicího traktu

27. července 2008 v 19:51 | Š.L.
Hlavními příznaky onemocnění trávicího traktu je zvracení, průjem a zácpa, případně ještě zápach z tlamy.
Zvracení
Jelikož pes rychle potravu hltá, někdy ji ani pořádně nerozkouše či sní po sobě několik odlišných jídel, může zvracet. Ovšem pokud dochází k zvracení často, je pravděpodobně nemocný. Důležité je zjistit, zda pes zvrací v závislosti na podání stravy a tekutin a nebo i v delší době po krmení.
Pokud Váš pes zvrací často, jde pravděpodobně o poruchu v trávení. V případě zvracení nepodávejte psovi během 24 hodin žádné jídlo a pokud i po té bude pes zvracet (pravděpodobně z nedostatku jídla už jen žaludeční šťávy), navštivte veterináře, který pejskovi břicho prošetří a odebere vzorek krve k rozboru.
Jestliže na svém psovi pozorujete nafouknuté břicho, dávení ne však zvracení, jde o torzi žaludku. V tomto případě je nezbytně nutné v nejbližší době vyhledat lékaře, neboť torze žaludku způsobuje do několika hodin smrt.
Průjem
Průjem je vyvolán zánětem střev.
Pokud má Váš pes průjem, nechte ho zhruba 24 hodin bez jídla a bez větší tělesné námahy. Po uplynutí této doby mu začněte pomalu podávat jídlo. Začněte jídlem lehkým - bílé maso s vařenou rýží, postupně zavádějte to, nač je zvyklý. Pokud průjem neustoupí, navštivte veterinárního lékaře. Pro stanovení diagnozy je důležitý charakter stolice, může být velmi řídká, potažená hlenem, s kousky nestráveného jídla, měkká či naopak tužší, důležitá je její četnost a množství. Ve stolici se také může objevit krev, čerstvá, sytě červená nebo strávená, tmavší.
Zácpa
Zácpa je způsobena hromaděním trusu v částech, kterými končí střeva, a může být úplně zastaveno kálení. Příčinou zácpy je obvykle majitelův nezodpovědný přístup ke krmení psa. Pes obvykle trpí zácpou po kostech. Ne vždy musejí psi po požití kostí takto reagovat. Obvykle záleží na složení ostatní potravy, kterou pes s kostmi snědl. Také velmi záleží na věku psa a na funkčnosti střev. Pokud by Váš pes trpěl moc často zácpou, je zapotřebí navštívit veterináře, protože Váš pes může mít méně funkční játra. Pozor na ostré předměty, které mohou játra poškodit - možnost i protržení jater a to i zde zmíněnými kostmi. V takovém případě je zapotřebí vyhledat okamžitou veterinární pomoc a provést chirurgický zákrok. Pokud byste tak neudělali, mohlo by psovi protržení střev způsobit až zánět v dutině břišní. Pes trpící zácpu se snaží velmi často kálet,avšak úplně bezvýsledně či jen vyloučením hlenů někdy i s krví. Tato nemoc může být provázena bolestivými příznaky. Často přejde sama, avšak pokud by se tak nestalo, je zapotřebí vyhledat veterinární pomoc a poradit se co dělat, aby se případné potíže již neopakovaly.
Zápach z tlamy
Zápach z tlamy není u psů ničím výjimečným, neboť jsou masožravci. Příčinou nepříjemného zápachu z tlamy může být i zubní kámen (viz samostatný článek). Zápach může být způsoben zánětem dásní, na který Vám veterinář předepíše mastičku. V obou případech pomůže psovi pravidelné čištění zubů.
V krajním případě mohou být příčinou metabolické poruchy, například nemoc ledvin.

Příznaky onemocnění uší

27. července 2008 v 19:51 | Š.L.
Nejčastěji se onemocnění uší projevují častým škrábáním. Nejprve zjistěte, zda nejde o blechy.
Pokud na psovi pozorujete svěšení uší, neustálé oklepávání hlavy a psovi z ucha vytéká zapáchající načernalý ušní maz, pes zcela bez pochyby trpí ušním svrabem.
Když ucho oteče a je vyvolán krevní výron, vše je pravděpodobně zaviněno přetržením cévy v ušním boltci. Hematom ušního boltce postihuje hlavně plemena, která mají převislé uši. Jeho příčinou jsou nejrůznější rány a různá kousnutí, škrábnutí či cizopasníci, kteří způsobí poranění ušní tepny. Pevně obvážeme ucho a léčíme jeho zánět. Často bývá potřeba chirurgický zákrok.
Otitida je zánět ucha. Je způsobena například infekcí v uchu nebo přítomností cizího tělesa. Hnisavá otitida se projevuje hnisem ve vnějším zvukovodu. Jde o velmi bolestivý druh otitidy. Pokud má pes v uchu cizí těleso, nesnažte se jej vyndat sami, ale jen s pomocí odborníka. Veterinář ucho vyšetří a cizí těleso vyndá pomocí pinzety. Pokud má pes problémy s držením rovnováhy, případně padá na ten bok, kde má postižené ucho, cizí předmět pravděpodobně protrhl bubínek a tím přivodil tyto komplikace. V horších případech může jít o bakteriální infekci. Pes naklání ucho ve směru bolesti a při vyšetření zvukovodu můžeme objevit hnisající tekutinu.
Chirurgický zákrok je někdy nutný v případě hlubokého zavedení cizího tělesa, také pokud se otitida zanedbá a rozšíří se do středního či vnitřního ucha, je chirurgický zákrok na místě.
Předcházet zanesení ušního boltce jde tím, že jej oholíme a nebo kápneme trošku dětského oleje. Psovi také můžeme uši čistit vatovou tyčinkou navlhčenou v teplém olivovém oleji, veterinář může předepsat kapky či mastičku do ucha (pro prevenci či v začátku nemoci).
Všechny příznaky, které by mohly hlásit onemocnění uší, musí pečlivě vyšetřit veterinář. Při zanedbání léčby by se infekce mohla rozšířit do středního ucha a způsobit poruchy rovnováhy. V nejhorším případě by mohlo onemocnění napadnout mozek, což by mohlo způsobit ochrnutí či smrt zvířete.

Příznaky onemocnění očí

27. července 2008 v 19:50 | Š.L.
Onemocnění očí se velmi často projevuje jejich slzením.
Pokud Vašemu psovi slzí oči jen někdy, může jít o alergickou reakci (obvykle se projevuje stejně jako u lidí v letním období, když je v ovzduší mnoho pylů).
Ať už jde o slzení silné či slabé, může naznačovat zánět spojivek nebo zánět rohovky. Některá plemena jsou k zánětům rohovky zvláště náchylná. Jsou to většinou plemena, která mají vypouklé oči (boxer, buldok). Zánět rohovky se projevuje viditelným zmodráním oka, což je způsobeno neprůhledností čočky, nebo čočka nateče.
Zánět spojivek se projevuje zarudnutím spojivky, můžeme pozorovat slabý nebo silný hnisavý výtok z očního koutku a pokud jde o nemoc v pozdějším stádiu, bolest bude velká a oko bude zůstávat polozavřené. Může se vyvinout v chronický zánět spojivek, o něm hovoříme, poté, neustávají- li příznaky nemoci, nebo se nemoc v krátkých intervalech opakuje. Příčinou může být malé cizí těleso v oku, a nebo také špatně rostoucí řasy či vchlípené víčko.
Pokud na Vašem psovi pozorujete podobné příznaky v malé intenzitě, vykapávejte mu oči kapkami do očí, případně vytrhejte nevhodně rostoucí řasy, které mohou být příčinou potíží.
Při vchlípení víčka, je nutné zasáhnout chirurgicky. Entropium se projevuje stočením jednoho, nebo obou víček směrem dovnitř do oka, směrem k rohovce. Může být vrozené (čau čau) a nebo získané po úrazu. Oko je podrážděné, slzí, může mít zanícenou rohovku a spojivkový vak. Nemoc se léčí podle toho, v jakém je stádiu. Pomoci mohou oční kapky, někdy je potřeba chirurgický zákrok.
Ektropium je odchlípení očního víčka. Zde je nutný chirurgický zákrok. Odchlípení víčka může být buď vrozené a nebo získané například úrazem či po zánětu a někdy se tato nemoc objeví bez zjevné příčiny ve stáří psa. Na psovi pozorujeme zánět spojivek, který je velmi často spojen se slzením očí.
Vřídek na rohovce vzniká úbytkem hmoty rohovky. Může být získán buďto mechanicky nebo infekcí. Oko má hrubou strukturu, je zarudlé a pes si je neustále otírá tlapkou. Toto onemocnění je velmi bolestivé a proto je zapotřebí vyhledat rychle lékaře, který určí v jakém stádiu nemoc je. Pokud je v raném stádiu, veterinář Vám jen předepíše kapky, pokud je v pozdějším, veterinář sešije obě víčka po dobu zhruba deseti dnů, aby se bolest nezvyšovala a oko mělo šanci se pořádně zahojit.
Keratitida je zánět rohovky často spojený se zánětem spojivky. Rohovka přestává být průhledná, po několika dnech můžeme pozorovat rudé cévky. Často je spojena se špatnou tvorbou slz, což způsobuje vysychání oka. Hlavními příčinami jsou infekce nebo alergie. Nejčastěji se léčí pomocí očních protizánětlivých kapek a v případě v malé tvorbě slz jsou do oka několikrát denně vkapávány tzv. umělé slzy.
Uveitida nemoc postihující obě nebo jen jedno oko. Je to zánět duhovky s okolními strukturami oka. Zornička je velmi malá, oko zrudlé a zavřené a pes se vyhýbá světlu.Toto onemocnění je vždy velmi závažné a je nutné léčit jej pomocí kapek a podáváním protizánětlivých prostředků ústní cestou.
Další oční nemocí, která často postihuje psi je glaukom, nebo li zelený zákal čočky. Pes začne špatně vidět a příznaky můžeme pozorovat i pouhým okem - zvětší se celá bulva. Glaukom je pro psy velice bolestivá nemoc.
Někdy se může objevit oboustranný zákal čočky, tzv.bílý zákal, většinou postihuje starší psy. Tato nemoc se vyvíjí pomalu, vede ale ke ztrátě zraku.
Při jakýchkoliv přetrvávajících obtížích navštivte s pejskem veterináře, aby posoudil závažnost nemoci.
K nejvážnějším patří onemocnění sítnice nebo dokonce postižení nervového systému. Aby mohl veterinář určit přesnou diagnózu, pravděpodobně bude muset Váš pes absolvovat i další nezbytná vyšetření například elektroretinografii.
Atrofie sítnice je dědičné onemocnění, postihující zejména kokršpaněly a pudly. Pes v šeru špatně vidí - projevuje se u něj tzv. šeroslepost

Močové kameny

27. července 2008 v 19:49 | Š.L.
Močové kameny jsou malé krystalky, které e usazují v ledvinových pánvičkách nebo v močovém měchýři. Mohou způsobit až úplné ucpání močových cest a to způsobují psovi velkou bolest. Tato nemoc se jmenuje urolitiáza. Některá plemena mají k této nemoci
mnohem větší sklon než ostatní. Plemena jako je čivava, pudl a hlavně dalmatin jsou velmi náchylná. Po určení diagnozy může lékař předepsat léky a určit dietní režim.
Cílem léčení je snížit koncentraci látek, které tvoří kaménky v moči, udržet vhodné pH moči a zvýšit průtok moči.
Nejvíce doporučovaným jídlem, které by se mělo objevit v jídelníčku nemocného psa, je vařená rýže, a to v množství až 700 gramů v 1 kg potravy. Dále můžeme do jídelníčku zařadit rostlinný olej a vařená vejce. Pes by měl dostávat nejrůznější vitamíny, chlorid draselný a uhličitan vápenatý. Potraviny, které tvoří kyselinu močovou musíme z jídelníčku úplně vypustit. Takovými potravinami jsou vnitřnosti, červené maso a droždí.

Nemoci pohlavního ústrojí

27. července 2008 v 19:48 | Š.L.
Nemoci pohlavního ústrojí feny
Mezi příznaky pohlavních onemocnění u feny patří zejména jakýkoliv silnější výtok z vulvy (s výjimkou hárání). Hnis ve vulvě, který si feny neustále olizuje, může signalizovat pyometrii (hnisavý zánět dělohy). Pokud fena krvácí mimo období hárání, jde o známku nádoru na vaječníku, děloze, nebo vagině. U feny můžeme pozorovat velkou žízeň a zvýšené vylučování moči.
Ve všech těchto případech vyhledejte veterinárního lékaře. Neléčený problém může vést k otravě krve či selhání ledvin.
Fena obvykle dospívá ve věku 8 až 12 měsíců, jestliže nezačne hárat do 20 měsíců, poraďte se s veterinářem.
Poruchy hárání nastávají tehdy, nezačne-li fena hárat v předpokládaných cyklech, tj. zhruba jednou za šest až osm měsíců. Může přestat hárat úplně, nebo může v některých cyklech vynechávat. Jde pravděpodobně o poruchu stimulace pohlavní žlázy. Je zapotřebí se snažit obnovit cyklus, nejpravděpodobněji pomocí prášků či injekcí, které Vám veterinář předepíše. Pokud bychom se o obnovení cyklu nesnažili, můžeme v budoucnu čekat závažné problémy u feny (zánět dělohy).
Nervová (falešná) březost se projevuje zhruba tři měsíce po háraní. Na feně pozorujeme chování, jako kdyby byla březí (hraje sis botami, mohou jí natéct bradavky a pokud bychom je stlačili, vytéká mléko). Je zapotřebí zavést dietu, která pomůže zastavit tvorbu mléka, dále odebreme feně všechny hračky a pokud na ní pozorujeme úzkost, chvění, nechuť k jídlu nebo k jakékoliv aktivitě, podáváme feně léky, zastavující úzkostné stavy.
Vaginitida se projevuje hnisavými výtoky z vulvy, které jsou způsobené většinou pářením. Tuto nemoc léčíme antiseptickými výplachy nebo podáváním antibiotik.
Nádory prsu mohou být stejně jako u lidí buďto zhoubné nebo nezhoubné. Většinou se neobjeví jen jeden prsní nádor, ale objeví se jich několik, které jsou špatně vymezitelné. Je velmi nutné, abychom fenu v oblasti mléčných žláz dvakrát až čtyřikrát ročně kontrolovali a při jakýchkoliv pochybnostech ihned kontaktovali svého veterináře. Prsní nádory se odstraňují vždy chirurgicky. Většinou jsou nutné dvě operace, po prvním zákroku následuje asi po dvou měsících druhý.
Nemoci pohlavního ústrojí psa
Varujícím příznakem je výtok kalné tekutiny z močové trubice.
Veterinář Vám doporučí vhodná antiseptika, po kterých by tento problém měl vymizet do několika málo dnů.
Je důležité kontrolovat varlata, zvláště u starých psů. Jakékoliv zvětšení varlat by mohlo signalizovat nádor varlat, jehož léčba vyžaduje chirurgický zásah.
V případě výskytu této nemoci se u psů doporučuje kastrace.
Nečastější je onemocněním prostaty. Nejprve pozorujeme zvětšování prostaty, problémy s vyměšováním a teprve později problémy s močí. Na zvířeti můžeme pozorovat celkovou únavu a zhoršení zdravotního stavu. Psovi musíme podávat antiandrogenika, která zajistí zmenšení prostaty a případně Vám veterinář předepíše antibiotika, aby pes nedostal infekci.

Dýchavičnost

27. července 2008 v 19:48 | Š.L.
Jde o velmi závažné onemocnění, které může v krajním případě způsobit smrt Vašeho psa. Projevuje se dýchacími problémy a zvýšenou frekvencí dechu (nejedná se o případ, kdy se pes po velké tělesné námaze vydýchává, ale po chvilce s rychlým dýcháním přestane).
Pes má přední končetiny při sezení široce roztažené a hodně otevřenou tlamu. Pouhým okem můžeme pozorovat znatelné zvětšování hrudníku. Tyto příznaky mohou být vyvolány brániční kýlou či plicním otokem. Dýchavičnost může být spojena se špatnou činností srdeční chlopně (špatná dozavíratelnost a roztaživost).
Pokud má Váš pes problémy s dýcháním, je nutné co nejdříve vyhledat lékaře.Teprve po důkladném vyšetření je možné stanovit přesnou příčinu choroby.

Cukrovka

27. července 2008 v 19:47 | Š.L.
Cukrovka neboli diabetes je to chronická nemoc projevující se zvýšením cukru v krvi a moči. Cukrovka je vrozenou genetickou vadou a je způsobena špatnou tvorbou inzulínu ve slinivce břišní. Sklon k cukrovce mají psi s nedostatečným pohybem, se špatnou imunitou a hárající feny.
Některá plemena mají sklon k cukrovce větší. Zvláště drobnější plemena jako je např.pinč a pudl, sklon k cukrovce má ale také velké plemeno německého ovčáka. Psi jsou k této nemoci náchylní především mezi šestým a desátým rokem života. Cukrovku může veterinární lékař z krve psa odhalit v jakémkoliv věku. Je prokázáno, že cukrovkou trpí až dvakrát více fen než psů, sklon k cukrovce může tedy záviset i na pohlaví psa. Všeobecně známé je to, že cukrovkou trpí psi, kteří mají sklon k obezitě.
Můžeme rozlišit dva druhy cukrovky. Při prvním typu cukrovky psovi nemusíme podávat inzulín a léčba spočívá pouze v dietě. U druhého typu cukrovky je pes odkázán na inzulín, který se mu podává pomocí inzulínových injekcí. Injekce dostává jednou až dvakrát denně a doporučuje se mírná dieta a pravidelné menší porce potravy. Dobu podávání krmení přizpůsobíme v závislosti na době, ve které podáváme inzulín.
U cukrovky, která není závislá na podávání inzulínu, bychom měli psovi podávat takovou stravu, která je bohatá na glycidy (rýže a těstoviny), lipidy (kokosový tuk), proteiny (bílé maso a červené maso - játra) a vlákniny (čerstvá zelenina - s výjimkou mrkve a vloček). Do jídelníčku můžeme zařadit i slunečnicový olej. Doma připravovaná strava pro psa diabetika je určitě dobrou volbou, při výběru jídla v obchodech si vždy přečtěte složení a podle obsahu sacharidů zvažte vhodnost takové potravy pro Vašeho psa. Veterinář Vám s výběrem například granulovaného jídla velmi rád poradí.
Nikdy nepodávejte inzulín psovi, aniž by Vám to veterinář doporučil. Veterinář musí psa vždy na jeden den hospitalizovat, aby mohl pravidelně kontrolovat hladinu cukru v krvi. U fen, které trpí cukrovkou, je nutné provést sterilizaci kvůli tomu, že estrogeny udržují zvýšený obsah cukru v krvi

Poskytnutí první pomoci psovi

27. července 2008 v 19:47 | Š.L.
I váš pes se může dostat do situace, kdy bude potřebovat první pomoc. Tak jako bez váhání přispěcháte na pomoc zraněnému člověku, tak by jste měli umět pomoci i psovi či jinému zraněnému zvířeti. Včasná první pomoc může nejen přispět k rychlejšímu uzdravení, ale mnohdy zachrání psovi život. Čekání na veterináře se může stát psovi osudným, pokud mu nepomůžete. Vaše veterináři však nikdy nezapomeňte zavolat! A to ani v případě, že se vám pes zdá již v pořádku. Vysvětlete mu situaci a dbejte jeho rad.
<!--[if !supportEmptyParas]--> <!--[endif]-->Lékárnička pro psa
musí obsahovat:
  • teploměr (pořiďte si pro psa digitální teploměr, který je méně nebezpečný než rtuťový)
  • pinzeta (bude vám sloužit ke snadnému odstranění klíštěte, drobných cizích tělísek z tlapky apod.)
  • nůžky
  • podavač tablet (ten vám usnadní podání tablety, při jeho použití nemusíte psovi strkat ruce do tlamy)
  • injekční stříkačka nebo kapátko(můžete ji použít k výplachu očí, k podání tekutých léků apod.)
  • tenká matrace (nejlépe s hliníkovou nebo teflonovou fólií)
  • chirurgické rukavice
  • košík nebo obvaz (potřebujete je k zajištění psovy tlamy)
  • tlakový obvaz (použijete jej při rychlém ošetření krvácející rány apod.)
  • tampóny
  • obvazy
  • pružné obinadlo
  • náplast
  • živočišné uhlí
  • 3% peroxid vodíku
  • antiseptická mast
  • léčivá mast
Než přejdete k samotnému ošetřování psa, ujistěte se, že jste VY I PES na bezpečném místě. Pokud tomu tak není, snažte se psa přesunout tam, kde budete oba dva v bezpečí. Pokud bude pes protestovat, nasaďte mu náhubek nebo mu stáhněte tlamu obinadlem. Předtím, než začnete psa ošetřovat, posuďte celou situaci, a pokud víte, jakým způsobem byl pes zraněn, utřiďte si jeho zranění od nejtěžšího k nejlehčímu. Na první pohled lehká poranění mohou být těžšího rázu a pes může být ohrožen na životě. Za žádných okolností nepanikařte! Vaše nervozita se přenese i na vašeho psa.

Celý postup:

  • ujistěte se, že vy i pes jste na bezpečném místě
  • chraňte i své zdraví, např. chirurgickými rukavicemi, zabraňte útoku zraněného psa náhubkem
  • porovnejte závažnost zranění a určete nejtěžší
  • zachovejte klid
  • zkontrolujte stav psa
  • při přímém ohrožení života zahajte první pomoc
  • kontaktujte veterinárního lékaře
1) Ujistěte se, že pes je schopen reagovat. Oslovte ho jménem, nebo tleskněte.
2) V případě, že pes nereaguje, proveďte okamžitě kontrolu dechu a pulsu.
3) Pokud nejsou zjištěny základní životní funkce, přejděte k resuscitaci
<!--[if !supportEmptyParas]--> <!--[endif]-->Život ohrožuje:
  • zástava dechu
  • zástava srdce
  • silné krvácení
DECH A PULS
DECH
<!--[if !supportLists]-->- <!--[endif]-->normální stav: 10 - 30 vdechů za minutu
<!--[if !supportLists]-->- <!--[endif]-->snížená dechová frekvence: otrava, podchlazení, pokročilé stadium šoku
<!--[if !supportLists]-->- <!--[endif]-->zvýšená dechová frekvence: vzrušení, teplo, bolest, počáteční stadium šoku
<!--[if !supportEmptyParas]--> <!--[endif]-->PULS
<!--[if !supportLists]-->- <!--[endif]-->normální stav - 60 - 120 úderů za minutu (velká plemena - spodní hranice, malá plemena a štěňata - horní hranice)
<!--[if !supportLists]-->- <!--[endif]-->snížená tepová frekvence - podchlazení, pokročilé stadium šoku
<!--[if !supportLists]-->- <!--[endif]-->zvýšená tepová frekvence - vzrušení, zvýšená teplota, elektrický šok, otrava, uštknutí, srdeční záchvat, bolest, počáteční stadium šoku
Případy, kdy pes nereaguje, je bez dechu, bez pulsu nebo bez dechu a pulsu zároveň vyžadují okamžitou resuscitaci ještě předtím, než začnete ošetřovat zranění!
Možná příčina je:
  • tonutí
  • dušení
  • šok a silné krvácení
Mám provést resuscitaci? ANO nebo NE?
<!--[if !supportLineBreakNewLine]-->
<!--[endif]-->
Dýchá pes?
ANO - proveďte kontrolu pulsu a dechu, prohlédněte psa a začněte s první pomocí, poté kontaktujte veterinárního lékaře
NE - proveďte dva vdechy a zkontrolujte puls
<!--[if !supportEmptyParas]--> <!--[endif]-->Je puls hmatatelný?
<!--[if !supportEmptyParas]--> <!--[endif]-->ANO - pokračujte v umělém dýchání, kontrolujte puls
NE - zahajte resuscitaci a pokračujte v ní i při převozu na veterinární kliniku

RESUSCITACE

Pokud máte po ruce někoho, kdo vás může převést na veterinární kliniku, požádejte jej,
aby kontaktoval veterinárního lékaře, a pokračujte v resuscitaci při převozu k němu.
Resuscitace zahrnuje tři základní kroky, kterými udržujeme základní životní funkce:
  • uvolnění dýchacích cest
  • zajištění dýchání
  • zajištění krevního oběhu
Uvolnění dýchacích cest
Narovnejte psovi hlavu a krk, otevřete tlamu a vytáhněte jazyk. Jazyk lépe zachytíte kapesníkem nebo kusem látky. Vyčistěte psovu tlamu od veškerých zbytků, mohou to být zbytky jídla, zvratky či cizí těleso.

Zajištění dýchání
Pokud jste uvolnili dýchací cesty, zjistěte, jestli pes dýchá. Kontrolujte barvu sliznic, tedy jazyka a dásní, pokud jsou modré, znamená to, že pes má nedostatečný přísun kyslíku. Pokud nedýchá, zahajte umělé dýchání. U velkých plemen se umělé dýchání provádí z úst do nosu, u malých plemen a štěňat z úst do nosu a tlamy.
Postup:
1. hlava a krk musí být natažené
2. jazyk musí být vytažený
3. při vdechu do nosu zajistěte, aby vzduch neunikal přes pysky
4. vdechy musí proudit rovnoměrně do obou nosních dírek
5. hloubku výdechu přizpůsobte velikosti psa
6. po vdechu nechejte krátký čas na vydechnutí
7. vdechujte přibližně po 3 vteřinách
8. sledujte hrudník psa
9. několikrát vdechněte a zkontrolujte, jestli již pes nedýchá sám
10. vždy po minutě umělého dýchání zkontrolujte tep a dech
11. pokud pes začne dýchat, uložte jej do polohy na boku s mírně dopředu nataženou hlavou a vyplazeným jazykem, čenich je mírně skloněný dolů
12. pokud pes začne dýchat, ale stále nereaguje a dech je velmi slabý a povrchní, pokračujte v umělém dýchání o frekvenci 10 - 15 vdechů za minutu
Zajištění krevního oběhu

Masáž srdce provádějte pouze v případě, že jste nezjistili žádnou srdeční činnost. Pokud je srdeční činnost slabá, a vy předčasně použijete srdeční masáž, může se úplně zastavit. U malých plemen a štěňat se masáž srdce provádí otevřenou dlaní, u velkých psů oběma rukama, stejně jako u člověka.
1. pes musí ležet na pravém boku, na nepříliš měkkém podkladě
2. malá plemena - tlak směřuje přímo proti srdci nad úrovní lokte
3. velká plemena - tlak směřuje do bodu největšího průměru hrudníku
4. tlak musí být stejnoměrný, asi 4 cm hluboký, ve fázi odlehčení zůstávají ruce stále na hrudníku
5. opakujte série 10 - 15ti rychlejších stlačení a dvou vdechů
6. malý pes - v průměru asi 140 stlačení za minutu, tj. asi 2 stlačení za vteřinu
7. velký pes - v průměru 90 stlačení za minutu, tj. asi 13 stlačení během 10 vteřin
Resuscitace v přítomnosti druhé osoby
1. jedna osoba provádí umělé dýchání, druhá osoba provádí masáž srdce
2. frekvence stlačení je stejná, jako v případě, že masáž provádíte sami
3. partner vdechuje během srdeční masáže po každém třetím stlačení bez ohledu na velikost psa

S resuscitací pokračujte do doby, dokud pes není pod dohledem veterinárního lékaře nebo
dokud neucítíte puls.

Přehřátí - hypertermie

27. července 2008 v 19:45 | Š.L.
Kdy dochází k přehřátí organismu psů a ostatních zvířat
U lidí dochází při přehřívání organismu k pocení. Odpařování potu z povrchu lidského těla způsobuje účinné ochlazování. Vaši mazlíčci však nemají žádné potní žlázy a svůj organismus mohou ochlazovat pouze zrychleným dýcháním s vyplazeným jazykem. Tento mechanismus však není zdaleka tak účinný, jejich srst k rychlému přehřívání napomáhá. Proto mají zvířata v těchto horkých letních dnech problém s udržením správné teploty těla. Přehřátí je vážný problém a v jeho důsledku může dojít i ke smrti zvířete. Pokud zvíře ponecháte v automobilu nebo před obchodem na slunci bez stínu a pitné vody, velice riskujete jeho zdraví, často i život. V horkém počasí může teplota uvnitř automobilu dosáhnout až 65 °C během 10 - 15 minut. Ani stín a pootevřená okénka nejsou zárukou, že se váš miláček nepřehřeje. Nikdy nevíte, která situace vás zdrží a jak skutečně dlouho bude zvíře v autě zavřeno, zda stín vydrží apod.

Mechanismus vzniku hypertermie a následky
Pokud dojde k celkovému zvýšení tělesné teploty, zvíře se chce ochladit zrychleným dýcháním. Při tom dochází k odpařování a zvíře ztrácí tekutiny. Pokud nemá přístup k vodě, tyto ztráty se prohlubují, zvíře přestává být schopno kompenzovat přehřátí a dochází ke snížení tlaku krve v oběhu, zvýšení hematokrytu (zahuštění krve), rozvoji dehydratace a následně šokového stavu. Dehydratace způsobuje zpomalený průchod krve krevním řečištěm, což znamená nižší přívod kyslíku a důležitých látek např. glukózy do mozku a důležitých orgánů a zpomalený odvod zplodin metabolismu z organismu. Srdce se snaží kompenzovat nedostatečnost oběhu svou vyšší činností. Pokud nedojde k účinným opatřením v této chvíli, začne v organismu docházet k ireversibilním (nezvratným) změnám. Vlivem dehydratace dojde k takovému zpomalení oběhu a zvýšení hematokrytu, že krev začne stagnovat v kapilárách a drobných cévách, kde se sráží. Tento stav se nazývá diseminovaná intravaskulární koaguace. Dojde ke kolapsu organismu a bezvědomí. I při zahájení léčby v této fázi jsou již stěny cév poškozeny a srážlivé faktory vyčerpány, takže i při podávání infúzních roztoků, stabilizaci oběhu a snížení hematokrytu (naředění krve), dochází skrze stěny cév ke krvácení např. do trávicího traktu, do podkoží i do vnitřních orgánů a k selhání především ledvin v důsledku špatného prokrvení a jater v důsledku narušeného metabolismu. Multiorgánové selhání je stav prakticky neléčitelný, i v humánní medicíně je jeho léčba velmi složitá a nákladná a vyžaduje velké technické zázemí.

Pro koho je přehřátí nejvíce nebezpečné
- mladí, staří nebo obézní jedinci
- zvířata s velmi hustou srstí
- zvířata nemocná, především se srdečními nebo dechovými potížemi
- plemena brachycefalická, především buldoci, boxer, téměř všichni molossové, pekinéz, ši-tzu, bostonský teriér, lhasa apso apod., ale i perské kočky
- zvířata namáhaná výcvikem nebo jinou zátěží za horkého počasí
- velmi drobná zvířata vystavená slunci - drobní hlodavci, papoušci
Slunce může způsobit i popáleniny např. u bezsrstých plemen psů nebo koček. Pokud s nimi jdete ven za slunného počasí, je nutné jejich kůži ošetřit krémem s vysokým faktorem. Také rozpálená vozovka může při dlouhé chůzi způsobit popáleniny polštářků na tlapkách.

Jak předcházet přehřátí
- v horkých dnech nenechávejte nikdy svá zvířata v zaparkovaném autě
- zvíře musí mít k dispozici chladnou pitnou vodu
- přepravka nebo klec se zvířetem nesmí být vystavena přímému slunci a musí být dostatečně odvětrána
- výcvik nebo dlouhé procházky absolvujte ráno nebo v podvečer nebo vybírejte prostředí, kde je dostatek stinných míst např. les, park
- pokud se musíte pohybovat na místech s plným sluncem, chlaďte zvířata poléváním vodou nebo jim umožněte koupání
- i doma musí mít zvíře k dispozici chladnou pitnou vodu, dostatečné větrání, nenechávejte zvířata na balkónech bez zajištění kvalitního stínu

Jak poznáme přehřátí
Přehřátí neboli hypertermie je velice závažný stav, který může rychle skončit smrtí. Proto je nutné jej včas rozpoznat a zahájit léčbu.
- ztížené nebo velmi rychlé dýchání
- suchá, horká kůže, suché sliznice pysků, suchý horký čenich ve vyšším stádiu slinění, jasně červené dásně, jazyk a sliznice
- neklid a nervozita v první fázi, později dezorientace, skelný pohled a zhoršená reakce na vnější podněty, apatie
- zrychlování srdečního tepu, slábnutí organismu a případný kolaps organismu

První pomoc u přehřátého zvířete
Nejdůležitější je zvíře účinně ochladit. Doporučujeme balení do mokrých ručníků, postříkání chladnou vodou nebo postupné namočení celého těla v chladné vodě. Vhazování celého zvířete do ledovou vodou napuštěné vany nedoporučujeme, protože vlivem velkého teplotního rozdílu může dojít k šokové reakci organismu a ta celý problém ještě prohloubí. Vždy dodržujte zásadu, že voda nesmí být ledová. Pokud zvíře reaguje a je schopno pít, nabízejte mu po menších dávkách chladnou (ne ledovou) vodu.
Zvíře po poskytnutí prvotní pomoci dopravte co nejrychleji k veterinárnímu lékaři, který posoudí stav zvířete, provede potřebná vyšetření a zahájí komplexní léčbu hypertermie.

Pseudogravidita - falešná březost

27. července 2008 v 19:44 | Š.L.
Příčiny vzniku falešné březosti
Pseudogravidita neboli falešná březost je stav, kdy u nebřezí feny probíhá normální luteální fáze (období po hárání) pohlavního cyklu avšak s abnormálními příznaky imitujícími březost a ev. porod. Je to pozůstatek z doby, kdy psi žili ve smečkách a feny háraly ve stejnou dobu, což můžeme pozorovat i dnes ve vetších chovech. Falešná březost řeší při ev. úhynu matky náhradní péči o štěňata, vč. kojení. U fen se vyskytuje často, zejména u dobře živených, s úzkou vazbou na majitele. Nejde o poruchu pohlavního cyklu, ani nesnižuje plodnost zvířete.

Mechanismus vzniku
Příčinou je zřejmě citlivost některých fen k normálně probíhajícím vnitřním změnám v průběhu luteální fáze. Hlavními změnani vnitřního prostředí jsou změny v koncentraci hormonů progesteronu (hormon udržující graviditu) a prolaktinu (hormon ovlivňující sekreci mléka). Pseudogravidita je zvýšená reakce na jejich změněné koncentrace.

Projevy - jak falešnou březost poznáte
Pseudogravidita se projevuje především na mléčné žláze a v chování fen.
K nástupu pseudogravidity dochází za 2 -8 týdnů po říji ve formě různě intenzivních příznaků březosti a porodu. Může se jednat o nepatrný otok mléčné žlázy se slabou sekrecí mléka až po výrazné celkové příznaky březosti, jako je zvýšení žravosti, změna chuti, zvětšení břišní dutiny, připravování pelechu pro mláďata, pomalost a opatrnost pohybu s výrazným otokem mléčné žlázy se silnou sekrecí mléka. Celkové příznaky mohou vrcholit imitací porodu, což se projevuje nechutenstvím, stahy břišní stěny, snášením hraček nebo různých předmětů a mateřskou péčí o tato domnělá mláďata.

Diagnostika
Je třeba odlišit pseudograviditu od normální gravidity. Při hladině progesteronu v krvi vyšší než 2 ng/ml a při současném vyloučení gravidity sonografickým nebo RTG vyšetřením je falešná březost vysoce pravděpodobná. Nesnadné může být odlišení pseudogravidity od zániku koncepce, což představuje např. spontánní potrat nebo tzv. resorbci plodů, což majitel nemusí zaznamenat.

Léčba falešné březosti

• při mírných projevech
Vzhledem k tomu, že se nejedná o skutečnou poruchu pohlavního cyklu, v případech méně výrazných vnějších příznaků není léčba nutná. Stačí dodržet určitá opatření, jako je odebrání předmětů imitujících štěňata, zajištění dostatku jiné aktivity a dostatku pohybu, snížení příjmu potravy (zejména bílkovinné složky) po dobu 7 - 10 dnů a snížení příjmu tekutin (zabránění pití po dobu 6 - 8 hodin v průběhu 3 - 7 nocí).
• při intenzivních projevech
Při intenzivní laktaci hrozí zadržení mléka a následný zánět mléčné žlázy. Tento stav je indikací k ošetření. Používáme lokálně resorpční masti na mléčnou žlázu v kombinaci s podáváním tablet, které snižují sekreci mléka.

Prognóza
Je třeba počítat s tím, že stav pseudogravidity se může u některých fen opakovat po každé říji. V případech, kdy majitel feny již nepočítá s jejím využitím v chovu, lze jednoznačně doporučit kastraci coby absolutní řešení problému. Tímto jednorázovým chirurgickým zákrokem se předejde v budoucnu nejen falešným březostem, ale i dalším patologickým stavům na pohlavních orgánech, mléčné žláze, nežádoucímu nakrytí apod.

Klíšťata a jejich vliv na zdraví zvířat

27. července 2008 v 19:43 | Š.L.
V letním období je velmi častým problémem napadení zvířat klíšťaty. Chránit sebe i své chlupaté kamarády proti těmto parazitům je důležité zejména z toho důvodu, že klíšťata jsou přenašeči závažných infekčních onemocnění a způsobují kožní obtíže. Je prokázána možnost přenosu až 150ti různých infekcí z klíšťat na teplokrevné tvory.

Nemoci přenášené klíšťaty:
· nejčastější
o lymská borelióza (Borrelia burgdorferi)
o klíšťová encefalitida
o tzv. klíšťová obrna - při silném napadení klíšťaty může dojít vlivem produkovaného neurotoxínu k ovlivnění činnosti nervových buněk a následkem toho dojde nejprve k obrně zadních končetin, která může vyústit až do celkové obrny a zástavy dýchání.
· méně časté
o hemobartonelóza (Hemobartonela felis)
o nemoc kočičího škrábnutí
o ricketsióza (tzv. tibola)
o tularémie - postihuje především králíky
· vyskytující se v teplejších oblastech (Středozemí)
o babesióza (krevní parazitóza - Babesie)
o ehrlichióza
o Q horečka
Kožní potíže:
· boláky po vpichu
· ekzémy
· alergie

Jak zacházet s přisátým klíštětem

Po návratu z venku zkontrolujte svého mazlíčka a ihned odstraňte všechna klíšťata.
· Klíště před vyndáváním nenatírejte krémem, olejem ani lihem pro jeho usmrcení. Klíště pak ztrácí svou pevnost a snadněji se přetrhne. Zbytek klíštěte se pak velmi špatně odstraňuje. Při úhynu také klíště vypouští do svého hostitele velké množství infikovaných slin a s usmrcovadlem dochází k dalšímu vstřebávání infekce kůží.
· Klíště uchopte speciální pinzetkou nebo tzv. elektrikářským krokodýlkem tak, abychom jej příliš nezmáčkli. K nákaze hostitele dochází při sání vypouštěním slin do rány a při odstraňování klíštěte jeho zmáčknutím vtlačením jeho obsahu do ranky. Proto je nutné při vyndávání klíštěte nepoškodit jeho napité tělo.
· Kývavým nebo točivým pohybem (je jedno v jaké směru) klíště vytáhněte.
· Zkontrolujte, zda je klíště celé.
· Místo, odkud bylo klíště odstraněno, je třeba potřít desinfekcí (líh, Jodisol, Betadine).
· Klíště nelikvidujeme tím, že ho rozmáčkneme, ale spálíme nebo utopíme.

Prevence onemocnění přenášených klíšťaty

Antiparazitární přípravky
Nejlepší prevencí onemocnění přenášených klíšťaty je zabránit jejich přisátí nebo způsobit jejich rychlý úhyn. V současné době je na trhu široký sortiment antiparazitárních výrobků pro psi i kočky, se kterými máme výborné zkušenosti. Je nutné vždy dodržovat doporučení výrobce, nezaměňovat výrobky určené pro jednotlivé druhy zvířat, dodržovat vhodný věk pro jejich použití a sledovat dobu jejich účinnosti. Jednotlivým skupinám těchto preparátů se věnujeme níže v článku "Atiparazitární přípravky".

Vakcinace
Dnes jsou pro zvířata dostupné vakcíny proti lymské borelióze od několika výrobců. Očkování proti borelióze nemá preventivní účinek na přisátí klíštěte na očkovaného jedince, zabraňuje však vzniku nemoci. Toto očkování není zahrnuto do základního vakcinačního schématu, vřele jej však doporučujeme. Důležité je především v oblastech vysokého výskytu klíšťat a u loveckých psů. Nejlepší doba pro očkování proti lymské borelióze je mimo sezónu, tedy v zimním období.
Proti klíšťové encefalitidě vakcinace pro zvířata neexistuje. Klíšťová encefalitida však není častým problém u psů. V celé Evropě se vyskytlo jen několik málo psů s neurologickými problémy, kteří onemocněli klíšťovou encefalitidou.

Ochrana před nákazou z přisátého klíštěte
Firma Juwital ve spolupráci s Parazitologickým ústavem Akademie věd vyvinula přípravek Antisept Juwim-gel, který se používá při napadení klíšťaty nebo po bodnutí krev sajícím hmyzem. Tento přípravek zvítězil v konkurenci šestačtyřiceti projektů a získal Cenu zdraví udělovanou každoročně Nadací prince Charlese z Velké Británie.
Nový přípravek je sada určená k účinné likvidaci infekce způsobené kousnutím klíštětem a k bezproblémovému odstranění mrtvého klíštěte. Antisept Juwim-gel je dvousložkový, skládá se ze speciální jodové tinktury a gelu. Mohou jej používat dospělí, děti a také domácí mazlíčci, tedy psi a kočky. Pozor, nepoužívejte při alergii na jód! Nenahrazuje sice očkování ani prevenci, ale klíště usmrtí včetně nákazy. Působí jak proti klíšťové encefalitidě, tak lymské borelióze. Přípravek pro celou rodinu na jednu sezónu stojí zhruba 370,- Kč a je k dostání ve všech našich veterinárních ordinacích a bez lékařského předpisu i v lékárnách.

Včasná léčba získané infekce
Zde se budeme zabývat nakažením lymskou boreliózou, protože toto riziko je u psů nejvyšší. Pokud přes všechna uvedená opatření dojde k infikovaní klíštětem, je třeba co nejdříve zahájit léčbu antibiotiky. První příznaky boreliózy je možné pozorovat několik dní až týdnů po infekci. Hlavním příznakem je zarudnutí v místě přisátí klíštěte, které může být provázeno horečkou, únavou nebo zvracením. Ve 20% až 30% nakažení lymskou boreliózou však žádné příznaky pozorovány být nemusí a nemoc přechází do těžko léčitelných chronických forem!
POZOR - Zavedli jsme pro Vás novou službu - možnost nechat klíště vyšetřit na infekčnost lymskou boreliózou!
Nemusíte tedy čekat na klinické projevy nemoci, můžete nechat vyšetřit přímo klíště, které jste ze svého mazlíčka vyndali. Vyšetření provádí Gen-Trend s.r.o. za cenu 519,- Kč. Podrobné informace naleznete na www.kliste.cz. Tuto službu pro Vás rádi zprostředkujeme v našich veterinárních ordinacích. K ceně vyšetření bude připočítán manipulační poplatek 100,- Kč za poštovné a balné, odbornou konzultaci a interpretaci výsledku. Při napadení více klíšťaty najednou jsou vyšetřena všechna doručená klíšťata za cenu jednoho vyšetření. Vyšetřována jsou pouze celá klíšťata (ne rozmáčknutá nebo popálená), živá nebo usmrcená. Žádný jiný biologický materiál - moč, krev, vzorky kůže apod. vyšetřit nelze. Borelióza je vyšetřována přímo z DNA klíštěte, takže typ použité desinfekce nemůže výsledek ovlivnit. Klíšťata jsou přijímána zabalená neprodyšně v igelitovém sáčku. Do sedmi dnů Vás budeme telefonicky informovat o výsledku vyšetření a v případě pozitivního nálezu Vám doporučíme vhodnou léčbu.

Autor článku : Daniela Duchková VETCENTRUM
www.vetcentrum.cz

Antiparazitární přípravky
Napadení zvířat blechami a klíšťaty má v našich podmínkách obvykle sezónní charakter. Existuje několik způsobů, jak chránit zvířata proti těmto zevním parazitům. Záleží vždy na majiteli, který způsob zvolí.

Antiparazitární obojek
Obojek má většinou kombinovaný účinek jak na blechy, tak i na klíšťata. Dle výrobce je délka účinnosti různá, některé působí i 6 a více měsíců. Jsou k dispozici obojky jak pro psy, tak i pro kočky (nezaměňovat).

Antiparazitika ve spreji
Sprej je výhodný především u hladkosrstých plemen. Sprej se většinou nesmí aplikovat bezprostředně po vykoupání zvířete a jeho účinnost je přibližně 1 - 2 měsíce. Je nutné sprejem ošetřit celé tělo zvířete, včetně hlavy.

Spot on

Spot on je malé množství tekutiny v kapsli, tzv. kapka za krk, která se aplikuje mezi lopatky. Prostřednictvím kožního mazu je účinná látka zapravována do struktur kůže, odkud se postupně uvolňuje zpět na povrch. Cizopasníci jsou hubeni pouhým kontaktem s účinnou látkou. Při volbě tohoto způsobu ochrany zvířete je zejména u koček nutné zkontrolovat, zda je přípravek pro ně registrován. Jedna z používaných účinných látek (permethrin) totiž způsobuje nervové příznaky až smrt koček. Některé novější preparáty tohoto druhu působí zároveň na blechy i vnitřní parazity a to včetně srdečních červů a ušního svrabu. Nemají však účinek na klíšťata.

Na trhu jsou ještě další druhy výrobků, např. pudr proti blechám. Jejich používání není již tak časté.

Předoperační a pooperační péče

27. července 2008 v 19:41 | Š.L.
Čeká vašeho zvířecího kamaráda operace a nevíte, jak bude pobyt na veterinární klinice probíhat? V nervózní době před operací se někdy zapomeneme zeptat na všechny důležité informace, tento článek by měl vaši nejistotu rozptýlit. Při dobré informovanosti majitele a dodržení správného postupu předoperačních příprav a pooperační péče vše proběhne klidněji a bez komplikací.

Vyšetření před operací a anestézií (narkózou)
Každá anestézie bývá doprovázena určitým rizikem. Cílem předoperačního vyšetření je zjistit onemocnění, která mají význam pro nadcházející anestézii. Majitele se ptáme především na onemocnění pacienta v minulosti či předchozí anestézie, čas posledního krmení, kálení a močení a současnou léčbu.
Kromě anamnézy děláme rutinně alespoň základní vyšetření. Jde o posouzení celkového zdravotního stavu (váha, výživný stav, dehydratace, březost) a kompletní interní vyšetření. Důraz klademe na posouzení funkce dýchacího a oběhového aparátu, což je důležité pro bezproblémové vedení anestézie. Dále vyšetřujeme biochemicky z krve především jaterní a ledvinné funkce, protože tyto orgány jsou nejvíce zatěžovány při odbourávání a vyloučení anestetik. Rozsah vyšetření se musí přizpůsobit pacientovi, jeho současnému zdravotnímu stavu a rozsahu plánované operace. Proto u starších pacientů před plánovanou operací děláme rozsáhlejší vyšetření, než u mladých dospělých zvířat. Naopak, je-li nebezpečí z prodlení, je nutno podat anestézii a operovat s vědomím podstatně zvýšeného rizika v zájmu záchrany života pacienta.
Majitele seznámíme vždy se specifickými riziky operace a anestézie samotné a dáváme mu podepsat poučení o riziku, jako souhlas s anestézií a operací.

Příprava na operaci majitelem
Před vlastním zákrokem je potřeba dodržet základní pokyny:
· 12-18 hodin hladovka u dospělých a 4-8 hodin u pediatrických pacientů (do 6. týdnů věku), za účelem prevence aspirace (vdechnutí) zvratků
· omezení příjmu tekutin 2-3 hodiny před zákrokem (v létě pouze 1 hodinu), naopak u pacientů dehydratovaných, zesláblých a u pacientů s onemocněním ledvin je nezbytná úprava deficitu tělních tekutin podáním infúzních roztoků
· psa dle možností před zákrokem vyvenčit
· mít k dispozici informace, na které se bude lékař před zákrokem ptát, viz. výše
· jestli stav zvířete nevyžaduje hospitalizaci nebo ji majitel odmítá, doporučujeme přinést s sebou deku na přikrytí, případně zajistit si odvoz zvířete autem s doprovodem, který bude během transportu zvíře hlídat, pro menší zvířata stačí přepravka

Péče o pacienta po operaci

Probuzení

Probouzení je důležitou fází, podílející se na úspěchu celého zákroku. Mělo by probíhat pod dozorem lékaře, nejlépe v klidném prostředí izolovaného boxu v hospitalizaci. Majiteli nejraději zvíře vydáváme až po nabytí úplného vědomí. Malé procento zvířat může trpět tzv. paradoxní reakcí po podání anestetik, což se projevuje dezorientací v prostoru, zvíře nepoznává majitele a může reagovat agresivně i bez příčiny. V takovém případě je nutné podání mírné sedace pro odeznění tohoto přechodného stavu. Probouzení pod odborným dozorem personálu nemocnice také naprosto minimalizuje riziko z prodlení při pooperačních komplikacích, které mohou po každém zákroku nastat.
V domácím prostředí dopřejte pacientovi probouzení na klidném místě, vždy na zemi, nejlépe na *
nepropustné podložce. Odstraňte z okolí nebezpečné předměty, zabraňte zalézání pod postel. Zvířátko příliš nevyrušujte, raději k němu nenechte chodit děti nebo ostatní zvířata. V místnosti by neměl být průvan ani ostré světlo.

Termoregulace
Při operaci dochází ke snížení krevního tlaku a narušení termoregulace. Proto je po operaci potřeba zvířátko přikrýt dekou a k zahřívání použít zdroj aktivního tepla. U nás se k tomu používají elektrické tepelné podložky, doma můžete naplnit např. PET láhve teplou (ne horkou) vodou. Pozor na přehřátí, je třeba pravidelně kontrolovat teplotu zvířete v konečníku. Po dosažení normální hodnoty, která se pohybuje okolo 39 st. C, je na místě zahřívání ukončit.

Péče o operační ránu
Pravidelná kontrola rány dvakrát denně, pokud neurčí lékař jinak, odhalí komplikace a umožní jejich včasné řešení. Může se jednat o případnou rozvíjející se infekci, narůstající edém, hromadění tekutiny v ráně, známky prasknutí jizvy nebo nekrózu (odumření) tkáně. Ke komplikacím většinou dochází 3.-5. den po operaci, kdy tělo začne na ránu reagovat. Pokud se Vám zdá, že hojení neprobíhá správně, kontaktujte ošetřujícího lékaře.
Pokud si zvíře ránu olizuje nebo okusuje, musíte mu v tom zabránit např. nasazením ochranného límce, nošením přelepeného košíku nebo použitím ochranného oblečku, ponožky apod. Domněnka, že sliny mají hojivý účinek, je naprosto nesprávná. V tlamičce zvířete žije mnoho druhů bakterií, kterými se olizovaná rána infikuje, navíc jazyk zvířat je velmi drsný, obzvláště u koček, a dochází tak navíc k mechanickému poškozování a následnému mokvání kůže v okolí rány. Tak se proces hojení komplikuje. Ránu udržujte v čistotě a suchu.
Kožní stehy by měly být při normálním průběhu hojení odstraněny za 7-10 dní. Při delším ponechání šicího materiálu v ráně se zvyšuje nebezpečí nepřiměřené tvorby jizvy a možnost vstupu infekce podél vláken do podkoží. Dodržujte proto termín vyndání stehů. Na našich pracovištích raději užíváme tzv. plastický steh vstřebatelným vláknem, takže odstraňování stehů odpadá. Jsou však případy, kdy tento typ sutury nelze použít, jako jsou např. rozsáhlé mamektomie (odstranění mléčné žlázy), infikované rány, reoperace, poúrazové rány apod.

Krmení
Na trávicím ústrojí může dojít po anestézii k atonii (ochablosti) střev. K prevenci obstipace (zácpy) nebo ileu (neprůchodnosti střeva) nesmí pacient po anestézii přijímat několik hodin potravu. Po operacích trávícího traktu se tato doba ještě prodlužuje! Obecně postupujte tak, že pokud je pacient orientovaný (sám dojde k misce), nabídněte mu malé množství vlažné vody. Pokud ji nevyzvrátí, můžete po cca 30 min postup opakovat. Je-li vše v pořádku, po 5-6 hodinách nabídněte zvířátku malé množství měkké potravy. V den operačního zákroku podávejte pouze cca 30% běžné denní krmné dávky. Těchto 30% rozdělte na menší části a podávejte v dvouhodinových intervalech. V dalších dnech, pokud lékař nedoporučí speciální krmný režim, můžete krmit již jako obvykle.


Bolest po operaci
Tlumení bolesti není nutné u všech operačních zákroků, u většiny operačních zákroků se již při anestézii podává látka, která zabezpečí krátkodobé pooperační tlumení bolesti. U silně bolestivých zákroků se dávají analgetika i po dobu několika dnů po operaci. Jsou však typy zákroků, u kterých je mírná bolestivost žádoucí z důvodů chování pacienta v období rekonvalescence. K podávání analgetik je nutno přistupovat individuálně s ohledem na typ zákroku, věk a temperament pacienta a s ohledem na psychický stav zvířete.

Pohybový režim
Pohybový režim po operaci je nutné upravit individuálně dle typu zákroku, stavu a stáří pacienta. Obecně po preventivních zákrocích u zdravých zvířat (např. kastrace) dodržujeme pouze omezení v podobě venčení na vodítku do doby odstranění stehů, cca jeden týden.
U pacientů po ortopedických zákrocích je toto omezení většinou delší. Při některých diagnózách je povoleno krátké venčení pouze za účelem vykonání potřeby. Po neurologických operacích je pohybový režim upraven dle nařízení operatéra.
Pokud se po operaci Váš miláček projevuje jakkoliv nestandardně nebo jinak, než Vás poučil ošetřující veterinář, okamžitě jeho stav konzultujte, případně vyhledejte nejbližší veterinární zařízení. Je lépe pacienta vícekrát zkontrolovat, nežli něco zanedbat.

Psí chřipka

27. července 2008 v 18:09 | Š.L.

Psí chřipka

V souvislosti s nadcházející zimou se do popředí zájmu chovatelů dostávají otázky kolem nemocí z nachlazení. Je psí chřipka jednou z nich? Psí chřipka
Psí chřipka či kotcový kašel jsou hovorová označení nemoci parainfluenza neboli infekční tracheobronchitida. Pes se nakazí kapénkovou infekcí složenou z několika různých virů a bakterií. Virus psí chřipky byl poprvé izolován v roce 1967 a brzy se zjistilo, že je málo odolný, citlivě reaguje na vyšší teploty a ničí ho běžné desinfekční prostředky. Přesto je parainfluenza velmi nakažlivá nemoc s inkubační dobou 4 až 9 dní. Šíří se přímým kontaktem, vzduchem nebo sekretem či močí nemocného psa, protože viry jsou vylučovány právě touto cestou.
Průběh parainfluenzy není většinou nijak závažný a nepřináší psovi žádné přímé ohrožení kromě rizika jejího přechodu do zápalu (zánětu) plic, i když může mít za jistých podmínek i těžší až atypický průběh. Zpočátku se nejlehčí varianta onemocnění projevuje suchým kašlem, přecházejícím až k dávení, takže se majitelé mnohdy domnívají, že psovi uvízla v krku kost. Onemocnění může být doprovázeno nechutenstvím, celkovou skleslostí, malátností a ospalostí psa, tělesná teplota bývá zvýšená pouze v počátku onemocnění. Nemoc je doprovázena vodnatým, později až hnisavým výtokem z očí a nosu a horečkou. Pokud sekundární bakteriální komplikace postihnou i plíce a způsobí zmíněný zánět, jde o těžší průběh nemoci. Neléčené onemocnění vede ke zhoršování stavu a ke snižování hmotnosti psa. Atypická forma psí chřipky se projevuje nekoordinovaností pohybů a ochrnutím zadní části těla psa.
Účinnou ochranu proti parainfluenze poskytuje očkování. Všechny vakcíny mají garantovanou účinnost minimálně jeden rok. Štěňata se nechávají očkovat poprvé v osmi týdnech, pak v deseti až dvanácti týdnech a po roce se provádí přeočkování.
Dalším onemocněním, které se projevuje kašlem, je infekční laryngotracheitida, dříve zvaná psincový kašel, protože nejvhodnější podmínky pro rozšíření jsou ve velkých chovných stanicích, psích útulcích a na podobných místech s větší koncentrací psů. Proto by každý pes, který se zúčastňuje výstav, hraje si často s cizími psy nebo ho čeká pobyt v psím hotelu, měl být očkován. Vakcinace se provádí intranasálně (tj. aplikací vakcíny přímo na sliznici nosní dutiny přes nosní otvory), obvykle při druhém očkování s následným přeočkováním, a je účinná až devět měsíců.
Onemocnění je vyvoláváno několika různými viry a zvlášť vysiluje starší psy a plemena se slabší průdušnicí. Projevuje se rovněž záchvatovitým suchým, dávivým kašlem a tvorbou hlenu.
Jinou podzimní zdravotní potíží psů jsou nemoci z nachlazení. Ani banální rýmu nelze podceňovat. Stejně jako člověk i pes při nemoci z nachlazení trpí výtokem z nosu, ale na rozdíl od lidí si neuleví smrkáním. Zpočátku vodnatý sekret po čase zhoustne a ulpívá na sliznici čenichu psa. Tyto zaschlé plošky se nesmějí strhávat, aby se nepoškodila jemná kůže na nose. Také dýchání psa je slyšitelně namáhavé. Pokud si jsme jisti, že všechna očkování proti psince (která se projevuje zpočátku obdobně) máme v pořádku, držíme psa v teple, zkoušíme inhalovat heřmánek buď nad párou, aplikovat několik kapek heřmánkové tinktury do pelechu, nebo psa alespoň na noc přemístit do místnosti, kde je možnost nechat dlouhodobě odpařovat silný heřmánkový odvar. Tím, že se zvýší vlhkost vzduchu, zvlhčí a prokrví se i sliznice, psovi se lépe dýchá a urychlí se hojení a obranyschopnost organismu.
Telefonický kontakt s odborníkem není namístě, pokud má pes horečku. Běžná teplota psů se pohybuje u menších plemen a štěňat těsně kolem 39° C, u psů větších okolo 38° C, a o horečce mluvíme u psů tehdy, stoupne-li teplota nad 39,3° C.
Pes, který je zvyklý celoročně žít ve vytápěném bytě, je na podzim daleko náchylnější k nemocím z nachlazení než psi průběžně otužovaní. Kromě otužování chráníme psa před nachlazením tím, že jeho srst udržujeme suchou, aby si zachovala své přirozené izolační schopnosti. Po procházce psovi v případě nutnosti opláchneme zablácené tlapy a břicho a pak psa důkladně osušíme

CHV - canine herpes virus

27. července 2008 v 18:07 | Š.L.
CHV neboli herpes virus je onemocnění, o kterém se v posledním čase hodně diskutuje a dá se i říci, že hýbe chovatelským světem. Důsledkem tohoto oněmocnění není snadné najít pejska na krytí, neboť mnoho chovatelů používá své psy pouze na své fenky. Je to naprosto pochopitelné a opodstatněné. Ani já nehodlám riskovat i když naši kluci by si rozhodně dali říct. Ale jak se říká, mají smůlu.
Charakteristika onemocnění.
Herpes byl poprvé pospán v roce 1965 v USA jako příčina infekčního úmrtí novorozených štěňat. CHV je akutní virové onemocnění především pohlavního a dýchacího aparátu, jde o onemocnění celoživotní. Nemocní jedinci jsou nemocní celý svůj život a to bez vnějších příznaků , ale protože mají vir v sobě a za určitých podmínek jej šíří, jsou celoživotně nebezpeční.
Přenos.
Olizováním, krytím, kojením. Virus je vylučován nosními sekrety, slinami a sekterty z genitálií. Fena může být infikována již při prvním kontaktu se psem, sama infekt zvládne často velmi dobře, ale nebezpečí pro štěňata je velmi vysoké. V počátku březosti může fenka na základě infektu plody vstřebat a nebo po 35. dnu potratit. Nejčastějším způsobem infikování štěňat je porod, kdy štěňata procházejí porodními cestami a nebo nákaza těsně po něm, od matky. Olizováním, prostřednictvím sekteru z tlamy a z nosu. Infekce se díky úzkému kontaktu feny se štěňaty rychle rozšiřuje.
Projevy onemocnění.
Herpes se většinou demonstruje úmrtím novorozených štěňat, potraty fen. Jak se štěňata nakazí? K nakažení štěňat může dojít během březosti - transplacentárně, dále během porodu v porodních cestách a později od matky, a to kojením a paradoxně i její péčí, olizováním. Inkubační doba je 3-7. dní. Štěňata nakažena do 7.dne života ve 100% případů hynou. Příznaky u novorozených štěňat: průjem, zvracení, apatie, nechutenství, výtoky z očí a nosu, dušnost, štěňata bolestně naříkají (vydávají nepřetržitě bolestné skřeky), někdy mají vyrážku a to vše je bez teploty. Hynou do 48 hodin. U starších štěňat jsou projevy nemoci mírnější a některá mohou přežít, i když je možný masivní výskyt neurologického postižení. U starších štěňat a dospělých jedinců, může infekce proběhnout skrytě, ale pes je nakažen a infekční po celý zbytek svého života.
U fen se nemoc projevuje potraty, předčasnými porody a nebo porody slabých , mnohdy nevyvinutých štěňat.
Prevence.
Základní prevencí úhynu štěňat je, pokud už se stalo a fenka potratila a pod., je očkování. Neboť diagnostika je poměrně složitá. Fenkám se aplikují dvě dávky. První v průběhu říje a nebo 7-10dní po krytí, lépe je ale v průběhu říje. Druhou dávku dostane fenka 1-2 týdny před porodem. Očkování je nutné provádět při každé graviditě! Cena jedné dávky je cca 600-700Kč.
Virus je také velmi citlivý na dezinfekční prostředky. Tudíž je třeba zachovávat přísná hygienická pravidla u novorozených štěňat - nepouštět k nim cizí lidi, především lidi co sami mají hodně psů, nechodit ke štěňatům bezprostředně po návratu z kynologických akcí a pod. A v neposlední řadě je zde opatření mnoha chovatelů, kteří mají tzv. uzavřený chov. Nekryjí svými psy jiné fenky než ty své. Já situaci řeším obdobně, své fenky kryji doma svými psy a nebo u kamarádky, se kterou jsme uzavřeli dohodu. Kryjeme si pouze své fenky a nebo mezi sebou. Je to asi ta nejjistější prevence. Pak nezbývá než jen doufat, že se budou rodit krásná a životaschopná štěňata, pro radost nám i budoucím majitelům.
Zdroje: odborné články na internetu, časopis Svět psů 12/2004, konzultace s veterinárním lékařem.
 
 

Reklama