Výcvik a výchova

Výcvik psa - povely Štěkej, Aport a zdolávání překážek-kladina

27. července 2008 v 19:26 | Š.L.
V tomto textu se zaměříme na povely Štěkej a Aport a nácvik chůze po kladině, což z pohledu běžného pejskaře jsou možná trochu luxusní a nepotřebné záležitosti, nad kterými snadno mávne rukou, ale pokusím se vás přesvědčit, že tomu tak není a všechny tři dovednosti mohou být velmi užitečné jak vám, tak pejskovi. Pokud chcete někde se svým psem vzbudit hrůzu a dát najevo druhému člověkovi, kterého se obáváte, že pes je nebezpečnější než vypadá, a je tedy nutno s ním počítat, prosté zaštěkání vykoná své, ať už jste přesvědčeni, že se k vám právě vloupává zloděj nebo se k vám blíží někdo na procházce, kdo nevzbuzuje pranic vaši důvěru. Aport ocení páníčci, kteří se nechtějí marně honit za psem, aby jim vrátil jejich míček nebo klacek, což je vysilující natolik, že na samotné vrhání nezbude psovodovi tolik energie. Mazanější pejsci to pochopili a cpou pánovi aport do ruky samovolně. Při překonávání překážek a chůzi po kladině pejsek získává potřebnou stabilitu, cvičení je pro něj většinou velmi zábavné a roste jeho sebedůvěra.
Štěkej
Povel "Štěkej" se musí začít cvičit již u štěňátek, vždycky, když začne z jakéhokoliv důvodu štěkat, zdvihneme prst, nakloníme se nad pejska a pobízíme ho povelem: "Štěkej", dokud štěká. Zjistěte, na co nejčastěji štěká, to mu ukazujte a opět se zdviženým prstem velte, aby štěkal.
Pokud se nacvičuje tento povel se skupinou psů, kde to někteří již mají zafixované, stane se, že se rozštěkají druzí a ten, co se to učí, se přidá. Cvičí se v řadě vedle sebe, kdy opět štěkají všichni psi.
Je také důležité, aby malé štěňátko nikdo nehuboval, když začne štěkat a nechtěl, aby honem zmlklo. Naučit štěkat na povel dospělého psa bývá někdy velmi nesnadné.
Aport
I s tímto povelem je nejlépe začít hned u štěňátek. Při hře upoutáváme zájem štěňátka o předmět, aby jej vzalo do tlamičky. Pak se s ním hrou s předmětem lehce přetahujeme. Nakonec necháme pejska "vyhrát", aby si s předmětem mohl hrát. Zjistí, že sám si tak nevyhraje a předmět přinese k nám, protože to je větší zábava.
Psovod dává pejskovi povel "Pusť!" a bere pejskovi předmět. Pak jej hodí na malou vzdálenost asi 2 až 3 metry a vyzve pejska povelem "Aport", aby předmět přinesl. Pokud se pes za předmětem nerozeběhne, jde psovod k předmětu a snaží se psa vyprovokovat k tomu, aby předmět vzal do tlamičky. Pak si s ním opět s předmětem hraje až k povelu "Pusť!".
Pokud pes jeví tendence s aportem odbíhat, rozhodně ho nehoníme, protože tato činnost by mu přišla nepochybně zábavnější než samotné aportování. Cvičíme pejska na stopovačce. Hodíme aport, zavelíme a pejska, který uchopil aport, ale nechce ho přinášet, si přitáhneme k sobě. Pak povelem "Pusť!" odebereme aport a psa pochválíme.
Povel "Pusť je vhodné nacvičovat ještě před aportem, jakmile ho pes umí, odhodíme předmět na malou vzdálenost - asi dva metry a rozběhneme se směrem k předmětu. Jakmile pes aport uchopí, odbíháme jinam, pes nás pravděpodobně bude následovat. Když nás doběhne, otočíme se čelem k němu a poručíme "Pusť!"
Většina psů jsou dobří aportéři a není problém je aportování naučit. Pokud pejsek nemá o aportování zájem, je dobré předmět umístit na tenký provázek, ukázat pejskovi, odhodit a pokud k němu neběží, začít pomocí provázku předmětem pohybovat. Na pohyb většina psů reaguje. Je možné si taky přivázat se štěnětem na provázek smetáček nebo táhnout za sebou jemně větvenou, hustou větvičku např. břízy, aby se ve psovi probudil lovecký pud. Pozor, abychom psa neuhodili předmětem, aby se pak aportu nebál!
Pokud pes po uchopení předmět opět pustí, zase pohyb předmětem pomocí provázku ho znovu upoutá a když provázek přitahujeme, nakonec se s předmětem dostane před psovoda a pak uchopíme předmět a dáváme povel "Pusť!".Za každé dobré provedení pejska vychválíme a dáme také odměny. Pokud cvik dobře zvládneme, pejsek si pak sám říká o házení aportku.
Překážky
Chůze po překážkách a jejich překonávání je jednou z disciplin zkoušek poslušnosti. Ač by se laikovi mohlo zdát toto cvičení na první pohled trochu zbytečné, je velmi užitečné - nejen pro trénování motoriky pejska - na překážkách se pes naučí se sebejistě pohybovat v nezvyklém terénu, ale i pro spolupráci pán pes má toto cvičení velmi dobré výsledky. Pes se naučí na pána spoléhat, posílí to jeho vazbu k pánovi a zároveň je to blahodárné i pro jeho sebevědomí. V neposlední řadě je taky fakt, že když se pejsci naučí překonávat překážky, toto cvičení je většinou velmi baví.
Při nácviku začněte kladinou. Kladinu je vhodné učit co nejdříve. Zavelte povel vpřed a ukažte směrem, kam se pes má vydat. Od počátku je nutné si neustále uvědomovat, že pes nesmí z kladiny spadnout a nenecháme ho ani kdekoliv seskakovat. Vždy ho navádíme na kladinu přímým směrem, nenecháváme ho ani naskakovat z boku.
Vodítko mějte prověšené, psa nenechte zpomalovat, ani předbíhat, měl by kráčet vedle vás. Tomu je potřeba i u vás přizpůsobit chůzi a zrychlit při sbíhání a nabíhání psa na šikmé plochy na začátku a na konci kladiny.
Pokud se pes na kladině zastaví a nechce jít dál, nedovolte mu nikdy seskočit. Pokud se pes zarazí před náběhovým prknem, případně v části vedoucí vzhůru, snaží se seskočit nebo se prkno obejít, nepoužívejte sílu, ale pokuste se jej nalákat na pamlsek nebo míček v ruce. Pokud zareaguje, nechejte ho vyběhnout nahoru, pak ho zastavte a pochvalte.
Je důležité psa dovést až do konce, nejkrajnější možnost je ho vzít do náruče a sundat, ale nenecháme ho seskočit.

Hry se psem

27. července 2008 v 19:24 | Š.L.
Hravé učení a poznávání okolního světa jsou pro psa nejen příjemnou zábavou, ale harmonizují jeho osobnost, zvyšují mu sebevědomí, učí ho dalším dovednostem, které uplatní ve psím i lidském světě a posilují jeho vztah k majiteli.
Po jídle hry i procházky vynecháme, dopřejeme psovi natrávit potravu v klidu. Volte takové hračky, které pes nemůže spolknout nebo snadno rozkousat a spolykat jejich kousky. Nezahlcujte pejska hračkami, půvab má i jistá nedostupnost hračky, která může sloužit i jako odměna pro specifickou situaci. Oblíbenou hračku využíváme motivačně a potom si hračku opět vezmeme zpět. Na samostatné hraní dáváme psovi hračky jiné. Je důležité taky co nejdříve zvládnout při hře touhu některých štěňat po kousání a chňapání. Při silném kousnutí pronikavě vykvikněte "au" tak, jako by to udělal i jeho sourozenec a pokud štěně na toto nereaguje, rukou obemkněte jeho čenich, položte pak ruce na hrdlo.
Dbejte, aby pes nepřevzal určování pravidel hry. Hry na přetahovanou zařaďte až po 20. týdnu, kdy má pes vyměněný chrup a nepřivodíte mu tak nějakou bolest vypáčením zoubku.
Hry doma:
Na schovávanou - pes hledá ukrytý předmět nebo piškot, případně druhého člověka. Pokud tuto hru ještě nezná, zprvu předmět ukryjte před ním, aby ho viděl a dejte povel Hledej. Když k němu běží, chvalte ho a hrajte si s předmětem a s ním, případně otevřete pytlík s piškoty a odměňte ho. Pokud se o předmět nezajímá, vezměte ho za obojek a doveďte ho k němu. Jakmile rozumí povelu Hledej, komplikujte schovávání předmětu pod koberec, pod peřinu, sedněte si na něj ap. Dbejte na to, aby vám pes předmět přinášel. Pak je možno ještě dále rozvíjet hru o hledání konkrétních předmětů, kdy je pes od sebe rozpoznává a přináší právě jen to, co jste mu zadali hledat. Pokud přinese správnou věc, odměňte ho hrou s touto věcí.
Pokud bude hledat schovanou osobu, můžete ještě posílit zájem o tuto osobu tak, že si tato osoba vezme s sebou do skrýše pytlík dobrot, se kterým hlučně chrastí, obvykle je problém spíše psa udržet, aby se nevrhl přímo za ní a dopřál jí čas se schovat.
Dobývání předmětu nebo dobroty - schovejte předmět nebo piškot pod plastikovou misku nebo hrníček tak, aby ho pes viděl a nechte ho, aby si poradil se k němu dostat sám, obvykle to zvládne velice brzo.
Překonávání překážek v bytě - i bytě můžete zpestřit štěněti prostředí malým tunýlkem nebo prostěradlem s dírou, která je jen pár centimetrů nad zemí, postupně můžete zvyšovat závěs. Před překážku si stoupnete a lákáte štěně pomocí pamlsku, aby ji zdolalo.
Hry venku:
Schovávaná s osobami je důležitou hrou, která psa naučí, že svého páníčka si musí na procházce stále hlídat. Můžete využít stejný postup jako při schovávané s člověkem doma, viz výše nebo se psovi nenápadně schováte třeba za strom, pokud běží příliš vepředu a pak ho upoutáte zavoláním. Později nevolejte a schovejte se a čekejte, až si pes vzpomene, že na procházku šel původně s vámi a nikoliv sám. Je však dobré mít takový úkryt, ze kterého můžete psa sledovat, aby nezpanikařil a neztratil se.
Oblíbená hra pro štěňata je tahání březové větvičky za sebou, štěně běhá za námi a větvičku se snaží ulovit. Může posloužit i smetáček. Tato hra je vhodná hlavně zpočátku, kdy se nám štěně lepí na paty a neumí ještě chodit na vodítku nebo se bojí venku chodit, případně odbíhá za nežádoucími činnostmi, větvička ho upoutá a zaměstná a zároveň ho udržuje v bezpečné vzdálenosti za našimi nohami tak, abychom ho nechtíc nepošlapali.
Pro dobré přinašeče zkuste natrénovat hledání zahozeného předmětu. Začněte volbou vhodného předmětu, který bude psa zajímat. Rukavice se sušenou psí rybičkou nebo piškoty nebo kousky sýra, stará kožená peněženka ap. Podržte psa za obojek, a předmět hoďte pár metrů dopředu. Pokud pes běží jinam, uchopte předmět a začněte ho tahat po zemi, aby psa zaujal. Pokud už pes ví, co se od něj chce, předmět hoďte do méně přehledného terénu, aby pes byl nucen zapojit svůj čich. Jestli předmět nenajde, navádějte ho směrem, kde se předmět nalézá. Prodlužujte pak postupně vzdálenost a obtížnost terénu.
Překážková zahradní dráha - psovi můžeme zpestřit pobyt na zahradě zavěšenou pneumatikou k proskakování, kusem klády, po kterém můžete psa trénovat na nezvyklou chůzi, míčem přivázaným na provaze ke stromu nebo kusem hadru či lanem, což bude sloužit pro přetahování, větší bednou s pískem, kde se psovi bude dobře hrabat, (rovněž slouží k nácviku hrabání na určeném místě zahrady). Jako další prvky překážkové dráhy můžete využít tunel, šikmou stěnu do áčka z palet, slalomové tyčky či nízko zavěšenou plachtu sloužící k nácviku plížení.

Nácvik čistotnosti psa v bytě

27. července 2008 v 19:24 | Š.L.
Nácvik čistotnosti patří mezi vůbec první dovednosti, které budeme chtít bytového pejska naučit. U dospělého útulkového pejska je to téměř vždy neznámé, nevíme, kde žil a pouze z jeho návyků v kotci se dá odhadnout jeho čistotnost. Některý to pochopí okamžitě bez jediné loužičky v bytě, jinému to trvá třeba tři týdny.
Každý pochopil dříve či později, že v bytě se nakálí, nemočí a neznačkuje. Několik pejsků jsem viděla připravovat na pobyt v bytě přímo v útulku a ani deprimovaným pejskům, kteří nepřišli příliš do styku s člověkem a chovali se zpočátku v bytě jako demoliční četa, to nedělalo velký problém. Netvrdím, že to nemůže být dílem štěstí, ale myslím, že to zdaleka není tak velký problém, aby se toho lidé museli ve výběru dospělce příliš obávat. Častější problém je spíše nečistotnost způsobená separační úzkostí, kdy ke znečišťování bytu dochází pouze v nepřítomnosti páníčka vlivem strachu psa ze samoty.
Někdy se majitelé mylně domnívají, že jim pes toto dělá naschvál a přičítají psu lidský motiv pomsty, což je chyba. Separační úzkostí a jejímu postupnému odstraňování se budu věnovat v některé z dalších kapitol o psech.
Při výchově štěněte k čistotnosti v bytě nás čeká větší práce, malé štěně se vyprazdňuje daleko častěji a spontánně dozrává k potřebě se vyměšovat mimo nejužší teritorium později. Někteří majitelé učí vyprazdňovat se štěně na hadr nebo na noviny v bytě. Zdá se to pochopitelné a pro psa výhodné - když pes bude mít potřebu, použije tento bytový záchůdek, aniž by musel čekat na příchod majitele.
Někteří majitelé mají to štěstí, že jejich pes používá bez problému kočičího záchůdku, ale je také velké procento těch, kteří to navzdory úsilí a snaze svého psa nikdy nenaučili a zkomplikovali si tím, že mu tolerovali vyprazdňování v bytě pozdější nácvik vyprazdňování venku. Pokud tedy máte možnost se psem chodit často ven, doporučuji vám spíše psa rovnou učit se vyprazdňovat pouze tam, vyhnete se pozdějším komplikacím.

Psa po probuzení a po žrádle vyneste ven ještě dříve, než stačí svou potřebu vykonat doma. Kromě toho ho v intervalu 3 až 4 hodin noste k vykonání potřeby ven. Samozřejmě ho venku pořádně pochvalte, když se vymočí či vykálí.
Můžete zkusit i slovní pobízení povelem "Loužička". Pokud to nestihnete a štěně vám nějaké nadělení udělá doma, netrestejte ho a okamžitě ho vyneste znovu ven. Pokud ho nachytáte přímo při činu, použijte povel Fuj a zamračte se. Sledujte také jeho přípravné chování, signalizující, že pes se doma bude vyprazdňovat; u stolice je to často otočení se na místě dokola, u močení je to čichnutí k podlaze v místě, kam se chce vymočit.

Loužičku či výkal ukliďte tak, aby to štěně nevidělo a nenaučili jste ho tak nežádoucímu spojení, že loužička mu zprostředkuje nějakou pozornost a akci (i když negativní) a snažte se překrýt pach saponátem nebo ředěným Savem. Pokud by štěně cítilo svou moč z podlahy, snažilo by se příště se vyprázdnit na stejném místě. V žádném případě nepraktikujte metodu, kdy se vymáchá čumák štěněti v loužičce, většinou ještě se řvaním a bitím, případně vytřepáním za kůži na krku a vyhodí se pak ven. Jediné, čeho docílíte, bude strach štěněte z vás a otřesená důvěra ve vás, zhoršený vzájemný kontakt a neochota k vám přijít a vykonávat vaše povely. Samozřejmě tak štěně kýžené čistotě nenaučíte ani za tuto cenu.

Některé štěně může venku jevit obavy z vyprázdnění, majitelé popisují, jak chodí venku dlouhé desítky minut, aniž by se pes vyprázdnil, což ovšem učiní okamžitě po návratu do bytu. Zde je potřeba si uvědomit, že v hierarchii smečky je štěně až na nejnižší příčce a nepřísluší mu přeznačkovávat značky dospělých psů. Pokud ho venčíme na místech, kde se často venčí jiní psi, štěně si prostě nedovolí vyprázdnit se tam, kde cítí značky jiných, silnějších psů, kteří by pro něj mohli znamenat hrozbu, když by porušilo pravidla. Proto takové štěně vezměte na místo, kde neucítí značky ostatních a může beze strachu nechat značku svou. Situaci mu můžete ještě usnadnit tím, že na místa, kde je žádoucí, aby se vyprazdňoval, dáte hadr vytřený v jeho moči, případně ho tam vyždímáte.

Pro štěně je při nácviku čistoty důležitá vaše psychická pohoda, srdečný a uvolněný přístup. Úzkostně neuroticky reagující majitele víc vyvede z míry, když jsou svědky naprosto přirozeného pudového chování psa a reagují přísněji, což v psovi vyvolává podráždění a konflikt.
Nikdy se nenechte strhnout k dostihům čistotnosti s ostatními pejskaři, kdy pod tlakem historek, jak si někdo druhý přinesl domů štěně, které okamžitě pochopilo, co se od něj chce, se začalo vyprazdňovat výlučně a přesně tam, kde chce jeho majitel, v nejhorším případě do týdne či měsíce si dokázalo zakňučet v případě potřeby u dveří.
I když nepopírám, že takové případy jsou možné, nácvik čistotnosti je naprosto individuální u každého štěňátka a nervozitou a zklamáním z toho, že váš pejsek zaostává za čistotnějšími pejsky, můžete štěně maximálně zneurotizovat a celý proces sobě i jemu prodloužit a zkomplikovat.
Někdy mi podobné závody připomínají závody matek ve vysazovaní miminka na nočníček, kterými někdy později mohou způsobit daleko vážnější psychické problémy dítěte. Počítejte s tím, že se jedná o dlouhodobější proces, a i když štěně pochopí, co se od něj žádá, nějaká ta loužička se většinou i později sem tam vyskytne. Buďte trpěliví, přirozenost pejska opravdu není se vyprazdňovat v bytě a dříve nebo později to opravdu pochopí drtivá většina z nich.

Pokud byl pes již naučený čistotě a najednou se začne v bytě pomočovat, může se jednat o psychický nebo fyzický problém, který byste měli konzultovat s veterinářem. Všímejte si rovněž souvislostí, ve kterých se tak děje, například vykastrovaná fena, která močí při vstávání z lehu nebo ve spaní si toho není ani vědoma, často se zde jedná o poruchu v důsledku anatomických změn poměrů v malé pánvi nebo hormonálních změn, který je pak třeba tlumit doživotním podáváním léku.
Náhlé pomočování dříve čistotného psa může kromě dalšího příčin signalizovat také záněty močových cest, močové kameny, v pozdějším věku psa je spojeno i s demencí. Pro návštěvu veterináře si rovnou s sebou vezměte k vyšetření vzorek moči. Někdy si majitelé nevědí rady s odběrem, kdy pes, než k němu doběhnou a sehnou se, je hotov nebo se lekne a s vykonáváním potřeby přestane - zde může výborně posloužit stará naběračka, případně nízká emitní miska.

Klidový a aktivní režim psa

27. července 2008 v 19:23 | Š.L.
Malá štěňata ještě u chovatele dodržují pravidelný režim, kdy po dvou hodinách se střídají aktivní fáze s krmením a odpočinkem, štěňata k tomu režimu zpravidla není potřeba nijak nutit, pakliže je pravidelně krmíme, zachovávají ho sama. Postupně se s věkem štěněte prodlužují intervaly mezi krmením a vzrůstá doba bdělosti štěňat. Krmení a odpočinek je novým majitelům vždy vysvětlen, otázky jsou však zejména kolem pohybového režimu psa - co je pro jednoho psa přetěžováním, je pro jiného zanedbatelný fyzický výkon, který ho pouze rozjaří.
Pohybová zátěž:

Určení přesné pohybové zátěže, kterou by rostoucí štěně mělo vydržet, je obtížné. Pro některá štěňata už jsou 30 minutové procházky příliš, pro jiná to nestačí, některým stačí naopak i pět minut. Štěněti musíme poskytnout možnost se několikrát denně vyběhat a vyvenčit denně tak, aby ho to zcela nevyčerpalo. Ani půlroční pes nemá ještě dostatečně vyzrálou kostru, ani svaly nejsou na zvýšenou zátěž připraveny a není tedy vhodné nadměrně ho zatěžovat horskými túrami nebo během u kola a na jeho pohybovém aparátu bychom mohli přetěžováním napáchat velké škody. Zejména se to týká velkých molossoidních plemen a retrívrů. Pro takové aktivity se štěnětem je potřeba vzít batoh, tašku nebo košík, kde si štěně může dostatečně odpočinout během cesty.
Po ukončení růstu je možné začít s delšími vycházkami a postupně je možno brát psa ke kolu, u těžších plemen a plemen s problémy s klouby bychom však k této aktivitě měli přistupovat později a velmi opatrně a o jízdě psa při kolu si podrobněji povíme v příštích dílech. Jak konkrétní plemeno zatěžovat je dobré se poradit s veterinářem i chovatelem.

Další obvyklou chybou mnoha majitelů je předpoklad, že pokud mají zahradu, se psem není potřeba chodit na procházky. Pes se po zahradě bude probíhat jen tehdy, když k tomu bude mít nějaký důvod - hlídání, honba za kočkou, ptáky ap., ale rozhodně to nebude dostačujícím vybitím jeho přirozené potřeby aktivity. Takový pes bude polehávat po zahradě a čekat na podněty, které mu někdo zajistí. Pokud takové podněty nepřicházejí, najdete si nějakou zábavu sám v podobě hrabání, okusování rohožky a plotu či dveří, přeskakování plotu a utíkání, nadměrného štěkání nebo vytí. Není ani potřeba komentovat, že z takových činností nebude mít radost majitel ani jeho sousedé.

Procházka však nezajišťuje pouze dostatečný ventil pohybové potřeby psa, ale je pro něj také zdrojem mnoha podnětů, uspokojuje jeho teritoriální chování a dopřává mu seznamování se a hry i s ostatními psy, což je velmi důležité do budoucna a pomůže to zamezit mnoha psím pranicím, plynoucím pouze z toho, že určitý nesocializovaný pes se neumí mezi příslušníky svého druhu správným způsobem chovat.
Odpočinek a spánek:

Vždy dopřejte svému psu odpočinek po krmení, nejméně hodinu, ale raději dvě, abyste tak zabránili trávicím potížím. Pes musí mít dostatek času a energie správným způsobem strávit pozřenou potravu. Pes by měl mít klidné místo na spaní, kde nebude rušen.

Štěňata bychom neměli ze spánku budit, toto je zapotřebí zejména ohlídat u dětí, které jen těžko odolávají roztomilému štěňátku a vytahují ho z pelíšku a ruší jeho odpočinek.

Psi dokáží prospat až 17 hodin denně a většinou se skvěle dovedou přizpůsobit odchodu majitele do práce, kdy spí, je ovšem potřeba je před tím důkladně vyvenčit a dopřát jim pohybových aktivit na procházce, aby se přirozeně unavili. Tím se pochopitelně nemyslí je na pět minut vystrčit před dům, kde se stihnou sotva jednou vyčůrat, jak toto často můžeme vidět na některých sídlištích, kde pak takoví znudění a nevyvenčení psi po chvíli začnou výt v bytech nebo demolují bytové zařízení a nadměrně štěkají. Při návratu pána domů by však měla následovat dostatečná aktivita pro dobře odpočatého psa. V noci pes opět klidně spolu se svým majitelem spí. I psí spánek je lehký a hluboký. Hluboký spánek trvá max. 20-30% celkové doby spánku. Z něho je psa zpravidla těžké vzbudit a někteří majitelé bývají u hlídacích psů rozčarováni, že jejich ostrý hlídač někdy zaspal příchod návštěvy. Tato fáze spánku je však nezbytně nutná a osočovat svého hlídače z lenosti je nesmyslné. V lehkém spánku jsou smysly psa ve střehu, oči má zavřené, ale uchem registruje i velmi tiché zvuky.

Každý majitel psa nebo kočky ví, že se jim zdají sny a nedávno to bylo i vědecky dokázáno. U mladých koťat i štěňat často bývají sny kojící, kdy pomlaskávají, sají a vykonávají ze snu tzv. mléčný krok. Takové sny můžete pozorovat i na starších zvířatech, už však nejsou zdaleka tak časté.

Vlastním útulkového pejska kokršpaněla, jehož původ i minulost je opředen tajemstvím, tak, jak to často u útulkových zvířat bývá. Indee je pozoruhodný tým, že štěká každou noc i přes den ze spaní. Moc mne to překvapilo, i když tento jev znám od pejsků předchozích, protože toto pravidelně provozuje každý den i noc, přestože přes den naopak neštěká vůbec. Neštěká ani na procházející lidi a psy ze zahrady, nechávají ho chladným kočky, a dokonce i zvuk domovního zvonku. Jediný důvod štěkotu je pro něj to, když vyjdeme ven a má radost a poňafává, lítá a skáče kolem mne.

Přemýšlela jsem o tom, jestli nemůže být nějak frustrovaný z něčeho, co prožil, že si štěkot přes den potlačuje a dopřává si ho hojně jen ve spánku, případně zda se mu nezdá něco ošklivého z minulosti, ale pak se to krásně vysvětlilo:

Když k nám přišel, měl oči a zuby ve velmi špatném stavu a rovněž měl jakýsi malý nádor, což se vše řešilo operativně. Rána se mu však zanítila a měl velké bolesti. Po tu dobu vůbec ze spaní neštěkal, začal si poštěkávat, až byl zase v pořádku, když odezněly bolesti a vrátila se mu dobrá nálada. Z toho jsem usoudila, že jeho sny jsou příjemné a patrně si v nich hraje tak, jako to činí, když štěká v bdělém stavu radostí z procházky.

Nechtěla bych však svoje pozorování nějak zobecňovat na ostatní psy. U ostatních psů i koček jsem se setkala často nejen se sny radostnými, kdy někoho pronásledovali ve spánku, ale i se sny úzkostnými, kdy se opravdu ve snu báli a kňučeli.

Jedna má kočka, které se patrně zdálo, že se sama stala něčí kořistí. Jevila ze spaní značný neklid, úzkostně mňoukala a třásla se. Abych ji probudila ze špatného snu, opatrně jsem ji pohladila, kočka ale začala bezhlavě prskat, vrčet a škrábat. Najednou však procitla a jako blesk ji zasáhlo poznání, že se jednalo jen o sen a rázem se uklidnila. Patrně jí taky došlo, že neprávem svou obranu namířila proti mně a celý den pak za mnou chodila, vnucovala se a opravdu to vypadalo, jako by se za své jednání nějak chtěla omlouvat, i když vím, že to tak jistě nebylo.

Elizabeth Marshall Thomasová v knize Společenský život psů popisuje situaci, kdy se jednomu z jejich psů zdál úzkostný sen a druhá fena k němu přišla a olizováním ho probudila; cítila patně jeho nepříjemný duševní stav a věděla, jak mu pomoci.

Chůze na vodítku

27. července 2008 v 19:22 | Š.L.
Při zvykání štěněte na obojek koupíme měkký, tenčí obojek látkový. Nesmí ho škrtit, ani se z něj pes nesmí vysmeknout. V žádném případě se nehodí pro štěně obojek řetízkový, stahovací. Štěně na obojek po chvilkách zvykejte už doma, aby mu přestalo věnovat pozornost. Zpočátku se většina štěňat snaží obojku zbavit úporným drbáním.
K obojku připněte vodítko, můžete ho nechat i vláčet štěně chvíli po zemi, aby si na něj zvyklo, nenechte však psa s vodítkem bez dozoru, vodítko se snadno za něco zachytí a pes by mohl zpanikařit a uškrtit se. Je dobré psa na vodítko zvykat již doma, spojit vodítko s nějakým příjemným podnětem, například na něm štěně dovést k misce se žrádlem. Vodítko by psovi mělo signalizovat příjemné prožitky, které budou následovat.
Venku vodítko uchopte do ruky a snažte se jít se štěnětem tak, aby nebylo napnuté, ale prověšené, štěně se však rozběhne nějakým směrem a vzápětí zjistí, že je omezeno v pohybu a zarazí se. Mírně zatáhněte vodítkem ve směru, kudy jdete, pokud se štěně zastaví, jakmile se dá do pohybu, ihned tah přerušte nebo silně zmírněte. Pokud bude stále odmítat chodit, popojděte před štěně na délku vodítka tak, aby nebylo napnuté, přidřepněte si a zavolejte na pejska, který většinou nadšeně přiběhne, pak ho pochvalte a dejte mu pamlsek. Nesnažte se nácvik chůze na vodítku uspěchat, štěně nesmí získat k vodítku odpor nebo dokonce mít strach z procházek.
Dodávejte pejskovi odvahy při chůzi na vodítku mluvením a hrajte si s ním, abyste rozptýlili jeho pozornost z nežádoucího a omezujícího vodítka. Jakmile se vodítka přestane děsit, což je většinou po pár hodinách a někdy i minutách chůze, snažte se, aby následoval on vás a ne vy jeho, aby se naučil, že jste to vy, kdo určuje procházku. Pokud se pejsek opravdu velmi vzpouzí, vezměte ho na bezpečné místo, vodítko odepněte a po 10 minutách zkuste znovu ho připnout a kousek trasy zdolejte společně na vodítku. Pokud se pejsek ocitne podél vaší levé nohy, chvalte ho a dávejte mu pamlsky, aby si zvykl pozitivní zkušeností na tuto pozici. Vodítko držte v pravé ruce a levou ho ještě přidržujte tak, aby vám šlo kolmo přes tělo.
Nenechte štěně, aby se s vámi o vodítko přetahovalo nebo se ho naučilo kousat
Štěněti dopřejte dostatek volného pohybu. V klidnějších místech se ho nemusíte obávat pustit, jeho přirozený instinkt mu bude velet se vás držet. Tato milá vlastnost ho však brzy opustí.
Zvykejte psa se posadit před každým přechodem silnice na obrubníku, buďte v tomto důslední, pes si musí odmalinka zvykat, že na silnici nesmí nikdy sám vběhnout. Seznamujte pejska s dopravním provozem, hlukem, dětmi na hřišti, lomozením vlaku a vůbec se vším, s čím by mohl přijít do styku. Pokud očekáváte panickou reakci, zejména u velmi hlučných strojů, vezměte psa do náruče předem, ale nikdy až po polekání se předmětu. U bojácných psů je vhodné se seznamovat např. s vlakem napřed z větší dálky a postupně se k místu každý den o kousek přibližovat. Dbejte na dobře utažený obojek, aby se vám pes v panice nevysmekl. Chovejte se uvolněně a nenuceně, neutěšujte psa, posílila by se jeho strachová reakce. Nechoďte stále na stejná místa, měňte často své trasy, aby štěně pokaždé poznalo něco nového.
Pokud pejsek projevuje snahu pronásledovat cyklisty, běžce, ptáky, kočky ap., důrazně ho okřikněte a takovou činnost nikdy nepodporujte, pokud nechcete cíleně se psem provádět lovecký výcvik, snažte se jeho lovecký zájem převést na hru s vámi pomocí hraček, velmi účinný a pro psy neodolatelný je pešek ušitý ze zvířecí kožešiny, psovi ho nedávejte na hraní samostatně, pokud hru, přetahování a kousání s ním miluje, berte si tuto pomůcku s sebou na procházku a odlákejte psa od lovu na hru na lov s vámi. Pokud pes utíká za zvěří, nepouštějte jej v lese z vodítka, dokud i v takových podmínkách nemáte dobře zvládnuté přivolání, případně povel "Daun", kdy pes na místě zalehne s hlavou položenou na zem.
Velmi brzy navykněte psa také na nošení košíku. Košík vám pomůže venku zabránit tomu, aby pes požíral nevhodné věci, které nalezne, ale rozhodně ho budete potřebovat ve veřejných dopravních prostředcích. Čím dříve psa na nošení košíku zvyknete, tím lépe a snáz vám to půjde. I košík se snažte spojit s příjemným podnětem, tedy procházkou. Zpočátku můžete psovi košík připnout pouze jako obojek, ale dejte pozor, aby ho neztratil.

PSI SE ZVLÁŠTNÍM POSLÁNÍM

27. července 2008 v 19:21 | Š.L.
aneb co přináší canisterapie
Pojem canisterapie se pomalu dostává do vědomí lidí zainteresovaných v oblasti tzv. pomáhajících profesí. Význam psa pro člověka je znám od pradávna a v současné době je častým předmětem zájmu otázka prospěšnosti psa pro lidi s handicapem. Především díky médiím je obecně známé využití psů vodících pro jedince se zrakovým postižením, psů asistenčních, jejichž posláním je doprovázet životem např. osoby imobilní a zajistit jim tak větší nezávislost na pomoci druhé osoby. Zároveň tito psi plní funkci společníka, a to společníka věrného a oddaného, který zbavuje člověka pocitu osamění.
Zvláštní postavení mezi psy, využívanými pro pomoc člověka s jakýmkoli znevýhodněním zaujímají psi canisterapeutičtí.
Pes bývá využíván ve speciálních programech zooterapie, jejíž metody se u nás v poslední době stávají běžnou součástí programů různých zařízení sociálních služeb, zdravotnických, nebo školských zařízení.

Přátelská a vstřícná povaha

Podmínkou pro to, aby mohl pes získat osvědčení pro tuto práci, je jeho bezproblémová, přátelská povaha bez jakýchkoliv náznaků agresivity vůči lidem i vůči jiným zvířatům. K ověření těchto vlastností slouží canisterapeutické zkoušky. V několika disciplínách musí zájemce prokázat dokonalou poslušnost svého psa a jeho klidnou reakci na zátěžové situace, ke kterým by mohlo v průběhu canisterapie dojít . Testuje se např. reakce psa na neobvyklý pach, na nečekaný prudký pohyb, hluk apod. Pes pro canisterapii musí být zvladatelný i v přítomnosti jiných psů, protože při skupinové formě canisterapie bývá jejich přítomnost ve větším počtu žádoucí. Velkou výhodou je veškeré další "umění", které tento pes ovládá - aportování předmětů, schopnost vyhledávání, reakce na speciální povely slovní i mimoslovní - to vše lze s úspěchem při všech typech canisterapie využít.

Jak se stát členem canisterapeutického týmu

Zájemce o složení caisterapeutických zkoušek se může obrátit na nejbližší spolek či organizaci, která se zabývá přípravou canisterapeutických týmů a udělováním osvědčení k této činnosti. Po úspěšném absolvování canisterapeutických zkoušek se stává jeho členem. Svou pomoc pak může nabídnout některému zařízení, které canisterapii provozuje, nebo má zájem provozovat (školy, domovy pro seniory, zdravotnická zařízení apod.). Po nezbytných smluvních formalitách začne docházet pravidelně se svým psem jako dobrovolník formou tzv. návštěvních programů. Canisterapie je týmová práce. Za její odbornost zodpovídá cílové zařízení nasazením svého odborného pracovníka (učitel, vychovatel, rehabilitační pracovník, logoped,..) jako člena canisterapeutického týmu. Tento odborník sestavuje cíle canisterapie podle individuálních potřeb klientů a zodpovídá za její náplň. Úkolem psovoda je přípravit svého psa na kontakt s klienty, sledovat jeho chování v průběhu celé terapie a zároveň se podílet na společných činnostech. Canisterapeutický tým pak společně plnění cílů hodnotí a sestavuje další plány činnosti.

Příprava psa

Velmi důležitá je péče o psa, který pravidelně přichází do přímého kontaktu s klienty. Jeho majitel se musí řádně starat nejen o jeho zdraví (správná výživa, veterinární péče), dobrou kondici a čistotu těla. Důležité je také respektovat potřeby psa, znát dokonale jeho etologii, nepřetěžovat jej příliš častou, či dlouhou "prací", poskytnout také dostatek prostoru pro jeho odreagování se pohybem a odpovídající způsob odpočinku. Dobře připravený pes se na každou další canisterapii bude těšit a splní tak očekávání klientů i canisterapeutických týmů.

Jak pes pomáhá

Přítomnost psa může vést ke zlepšení fyzického i psychosociálního stavu člověka v každém věku a při každém typu postižení (snad jen s výjimkou některých akutních onemocnění či alergií). Dokazují to mnohé studie a zkušenosti z oboru canisterapie v zahraničí a v poslední době i u nás. Pes je pro člověka velkým motivačním činitelem k určité činnosti (pohybu, komunikaci, pozornosti). Jeho přítomnost vyvolává zlepšení nálady, zmírňuje deprese vyvolané různými příčinami. Přímý tělesný kontakt člověka se psem má pozitivní vliv na zlepšení funkce některých orgánů lidského těla. Tohoto pozitivního vlivu lze využít u dětských i dospělých klientů s mentálním postižením, zrakovým, sluchovým a tělesným postižením, psychosomatickým onemocněním.

Škola, kde vyučují i psi

V Základní škole speciální a Praktické škole při Dětském domově ve Zlíně se téměř každodenní přítomnost psů stala samozřejmostí. Canisterapii zde s úspěchem využívají již osmým rokem. V dopoledních hodinách se vyučuje za přítomnosti psů v několika třídách Základní školy speciální, odpoledne pak jiné canisterapeutické týmy pracují s dětmi v rámci mimoškolních aktivit. Pracuje zde šest canisterapeutických týmů, zařízení navštěvuje v současné době devět majitelů psů, členů Canisterapeutického sdružení Jižní Morava.
Pro děti s mentálním postižením má přítomnost psa při vyučování především motivační význam. Pes je pro ně přirozeným partnerem, který je přijímá takové, jaké jsou. V jeho přítomnosti jsou tyto děti uvolněnější, aktivnější a zároveň schopnější delšího soustředění na danou činnost. Toho využívají speciální pedagogové ve spolupráci s psovody a testovanými psy k plnění úkolů ve všech oblastech rozvoje osobnosti těchto dětí.

Na návštěvě

Nahlídneme teď do třídy, kde se vyučuje podle rehabilitačního vzdělávacího programu, na hodinu se psy. Třídu navštěvuje 6 dětí s těžkým mentálním postižením a canisterapeutický tým zde tvoří učitelka (speciální pedagog), asistentka pedagoga a tři dobrovolníci se svými psy. Všechny děti jsou na přítomnost psů zvyklé, již několikátý rok za nimi pravidelně jeden den v týdnu docházejí.
Úvod hodiny tvoří již zaběhnuté rituály - každé dítě se pozdraví s příchozími canisterapeutickými týmy způsobem, jak nejlépe umí. Následuje společné opakování jmen jednotlivých psů. Pak si každé dítě jednoho psa vybere, zavolá na něj a po jeho přiběhnutí jej odmění připraveným pamlskem. Zjevná je snaha dítěte o zřetelné vyslovení jména psa, protože jen tak docílí jeho přivolání. Pohybová aktivita všech dětí při plnění povelů je také patrná. Všichni chtějí běžet po čtyřech, sedět, či ležet přesně tak jako jejich zvířecí kamarád. V další části se děti rozdělí do dvojic k jednotlivým psům. Pod vedením dospělého mají za úkol připravit si psa na vycházku. Učešou mu srst kartáčem, připnou správně obojek, zapnou vodítko a s pocitem důležitosti odcházejí po boku psa na prohlídku školy. Po návratu odmění pejska opět pamlskem a nabídnou vodu k napití. Tyto zdánlivě jednoduché úkony působí mnoha dětem se zdravotním postižením problémy při jejich provedení, ale přítomnost psa je tak motivuje, že vynaloží veškeré své úsilí k tomu, aby se jim podařilo například odšroubovat uzávěr sklenice, ve které se ukrývá odměna pro psího kamaráda.
Nakonec si děti mohou odpočinout při relaxační hudbě na dece a přivinout se podle libosti k teplému psímu kožíšku. Jindy křečovité svaly rukou i nohou se uvolní, dýchání se prohloubí a jeho frekvence se srovná s dechem odpočívajícího psa.

Další aktivity

Podobně jako v této skupině probíhá canisterapie v jiných třídách za přítomnosti jiných canisterapeutických týmů. Počtu žáků a jejich schopnostem je přizpůsoben počet psů s různými dovednostmi a temperamentem. Tak například skupince starších dětí z internátu prospívá hravá a temperamentní povaha labradorského retrívra Bena, který nadšeně s dětmi závodí v přinášení předmětů, ochotně vyhledává hračky, které mu děti schovávají a plní povely, na kterých si procvičují správnou výslovnost.
Zvláštní význam má využití canisterapie pro děti zdejšího dětského domova. Kromě skupinové práce se psy je zde častěji využívána forma individuální canisterapie, při které mají tyto děti možnost mít chvíli pejska jen pro sebe a pouze za dozoru psovoda si samy zvolí činnost, kterou chtějí dělat. V tomto případě se téměř vždy jedná o přímý tělesný kontakt, hlazení a mazlení se psem, který to dětem nikdy neodmítne.
Kromě pravidelných setkání dětí a psů ve skupinách (zpravidla jedenkrát týdně) využívá škola canisterapeutické týmy i k jednorázovým aktivitám. V rámci školy v přírodě si mohou všichni žáci vyzkoušet soutěže se psy venku, při Dni otevřených dveří probíhá prezentace canisterapie pro veřejnost, několik třídních vystoupení pro rodiče bylo secvičeno se zapojením canisterapeutického psa. Všechny týmy se také vždy sejdou v době vánočních prázdnin, kdy pro děti z dětského domova již několik let pravidelně pořádají zábavné odpoledne.
Všechny tyto aktivity je možné provozovat puze za velkého nadšení a nasazení canisterapeutických týmů, jejichž někteří členové - psovodi navštěvují toto zařízení ve svém volném čase jako dobrovolníci již po několik let. Mohou tak objektivně sledovat výsledky této metody práce s dětmi s mentálním postižením, které se mnohdy projeví až po delší době úsilí. O to víc je pak těší, že k úspěchu přispěla přítomnost jejich čtyřnohého kamaráda.

Základní povely

27. července 2008 v 19:20 | Š.L.
Psi žijí s lidmi odpradávna. Soužití s nimi ale není vždy tak růžové, jak by se mohlo zdát. Ne každý majitel vyžaduje po psovi, aby zvládal agility nebo uměl "tančit". Pokud ale chcete žít se psem v harmoni, měl by pes ovládat alespoň základní povely. Mezi ně patří: ke mně, sedni,lehni, zůstaň a chůze u nohy. Někde se dočtete o více základních povelech, někde o méně, ale myslím, že těchto pět povelů je nezbytných pro bezpečné a hlavně bezproblémové soužití psa s člověkěm. Poslušnost psa je základním kamenem soužití se psem. Bez toho jej nemůžeme vzít na procházku, nemůžeme očekávat bezproblémové chování u veterináře.
Výcvik základních povelů je založen na předešlé výchově psa. Pokud pes nebyl správně vychováván, nemůžeme od něj očekávat plnění cviků tak, jak by to mělo být. Na výchově je postaven celý výcvik. V první řadě je ale důležitá vzájemná důvěra, bez které to jde velmi těžko. Výcvik poslušnosti nám pomůže v ujasnění vztahů mezi námi a psem.
To, jak správně vycvičit našeho psa a naučit ho základním povelům, jde různě. Existuje mnoho zaručených metod, každá nabízí něco jiného trošku jiný způsob, ale všechny jsou v jádru stejné. Jde jen o to "dostat" psa tam, kde jej chceme mít.
Co k výcviku potřebuji?
Hlavně pevné nervy a trpělivost. Dále také obojek, vodítko (krátké a dlouhé), za odměnu hračku nebo pamlsky (podle toho co má pejsek rád) a náhubek.
Několik základních rad do začátku:
- Cvičit psa by měl vždy jen JEDEN člen domácnosti! Každý má na psa jiné nároky a pes by byl zmatený, když jednomu stačí to, co udělal a druhý chce, aby to vykonal lépe. Také má každý jiný hlas, takže by psa mátla intonace hlasu.
- Povely dáváme stále stejně! Nesmíme měnit názvy povelů, nebo intonaci hlasu. Pes by byl zmaten a nevykonával by cvik tak, jak by měl, nebo by nedělal vůbec nic.
- Psa před cvičením vyvenčíme a necháme jej vydovádět. Proběhneme se s ním, nebo jej chvíli necháme běhat na volno. Pes bude klidnější a nic ho nebude nutit odejít pryč a cvik nevykonat.
- Pro cvičení si vybereme klidné místo, kde nás nebude nic rušit. Pes by se v příliš rušném prostředí neustále díval jinam a vše by ho přitahovalo více než správné provedení cviku.
- Cvičíme max. 5 minut, pak dáme psovi i sobě krátkou přestávku na vyběhání, hru apod. Pes se odreaguje a my uklidníme. Příliš dlouhé cvičení by nás i psa začalo nudit.
- Při výcviku nepoužíváme hrubých metod! Je to neúčinné a pes se začne bát. Nejlepší je psa při vykonávání cviku hodně chválit (hlasově) a po správném vykonání mu dát odměnu pohlazením, hrou, pamlskem.
- Důslednost a trpělivost je při výcviku nejdůležitější. Pokud nebudeme důsledně trvat na vykonání cviku, pes si časem bude dělat co chce a nás bude ignorovat.
- Pokud jsme nervózní nebo rozzlobení, tak necvičíme! Naši náladu při výcviku přenášíme na psa.
- Když se cvičení nedaří, nehubujte psa a nebuďte zbytečně nervózní, zkuste to další den.
- Opakování je matkou moudrosti, proto opakujte každý cvik klidně několikrát denně, avšak dbejte přestávek mezi cvičením.
Odměna za dobře vykonaný cvik
Odměnou pro psa může být pohlazení, slovní pochvala, pamlsek nebo oblíbená hračka. Každý druh odměny má svá specifika a záleží jen na pejskovi, co má rád a co mu stačí. Odměna ale musí přijít nejpozději do 5 vteřin po vykonání cviku, a to jakákoliv! Zdlouhavé čekání psa na odměnu ho nejen nebaví, ale i odrazuje od vykonání cviku.
Slovní pochvala:
Vychází z našeho hlasu. Pes musí jasně poznat, kdy je chválen a kdy kárán. Psa chválíme slovy hodný, hodná (za ně můžeme přidat i jméno - hodný Rex), šikulka apod. Prostě to co máme rádi. Při každé pochvale ale musíme dbát na intonaci hlasu. Pokud pes z našeho hlasu neslyší radost, nemá radost ani z provedené cviku, byť byste jej milionkrát pochválili. Chválíme hodně, chválíme pořád. Pokud pes udělá něco dobře, dobře cvik provádí, chválíme ho. Psovi to pomůže, zlepší mu to náladu a dodá mu více odvahy do správného a radostnějšího vykonání cviku, i kdyby ten cvik neměl rád.
Pohlazení:
Pohlazení je pro psa snad tou nejlepší odměnou za dobře vykonaný cvik. Pamlsek ani oblíbená hračka pohlazení nenahradí. Pohlazením zároveň neztrácíte kontakt se psem, jako při hodu oblíbené hračky. Psa hladíme jen po vykonaném cviku! Ne při něm! Pes by si mohl myslet, že cvik už splnil, a tudíž by jej nedotáhl do konce, nebo byste psa tím zbytečně vyrušovali. Psi mají rádi hlazení a o to více je potěší, když je pohladíte současně se slovní pochvalou za dobře vykonaný cvik. Zkuste si všimnout že po tom, co psa pohladíte, začne radostně vrtět ocáskem. Nemusí ale zůstat jen u hlazení. Svého psa můžete i podrbat. Hlazení je ale nejlepší provádět současně se slovní pochvalou, abyste psovi zdůraznili, jak je šikovný. Samotné hlazení je při výcviku téměř na nic.
Pamlsek:
Pamlsků je na trhu spoustu a záleží jen na nás a na našem psovi, jaký pamlsek má nejraději. Jestli má rád piškot nebo salám, to je jedno. Důležité je to, že za tím pamlskem rád půjde. Pamlsky ale nikdy nenahradí slovní odměnu ani pohlazení! Proto při výcviku psa třeba pochvalte, pohlaďte ho a pak mu dejte pamlsek. Nikdy psovi nedávejte pamlsek při vykonávání cviku, ale až po něm. Zkušení psovodi a výcvikáři používají pamlsek pro zrychlení cviku - např. když pes pomalu přichází na přivolání.
Hračka:
Odměna hrou je skvělá. Hrát si můžete se psem, který na pamlsky nereaguje, nebo třeba když drží dietu. Pes se při hře skvěle odreaguje a vy také. Je to ale hodně podobné jako u pamlsků. Hra nenahradí slovní odměnu ani pohlazení.
Štěně versus dospělý pes
Štěňata jsou k výcviku samozřejmě lepší než dospělý pes, rychleji se učí a více nás vnímají, neboť jsou na nás více upoutány. Ale věřte, že i dospělý pes se může naučit cvik stejně jako štěně. Nejde o to v jakém věku se pes učí, ale jakým způsobem. I dospělý pes se naučí bez problémů poslouchat.

Základní povely
Pes musí umět dva klíčové povely, aby se s jejich pomocí naučil další: sedni a lehni. Doporučuji jako první naučit sedni, protože pokud ho dřív naučíte ke mně, musíte pak tento povel přeučit, aby si pes sedal tak jak má.
Základ: Psa učíme povely jedině na vodítku, nebudeme jej pak zbytečně honit, aby až ho chytíme jsme mu ukázali, co má udělat.
SEDNI
Nejlépe bude, když pomocí vodítka dostanete psa na pozici vedle levé nohy. Pokud se rozhodnete používat pamlsky, připravte si je tak, abyste je měli co nejlépe po ruce a nikde je nelovili v kapse.
Vodítko si dejte do pravé ruky a trochu se boky vytočte k psovi tak, aby se vám vodítko dobře drželo. Držte ho napnuté směrem nahoru, ne do boku, abyste psa netahali bokem nebo ho nenutili se někam otáčet. Levou ruku položte psovi na záď tak, aby se vám dobře tlačil dolů. Doporučuji tlačit doprostřed mezi slabinami a ocasem. Vyslovte zřetelně a důrazně povel sedni, aby pes zpozorněl. Těsně po vyslovení zatlačte psovi na záď (ne moc!) a donuťte ho sednout. Nezapomeňte držet vodítko stále napnuté, aby si pes nelehnul. Ihned po tom, co jej posadíte, ho hodě a radostně pochvalte, můžete mu dát pamlsek. Několikrát to zopakujte a pokaždé trochu zmírněte tlak na psovu záď. Pokud se vám bude zdát, že si již sedá bez vaší pomoci, upusťte od pomáhání rukou.
Pokud tento způsob nefunguje, použijte pamlsku nebo oblíbené hračky. Nezapomeňte vždy při vykonávání cviku psa hodně chválit.
Pamlsku můžete využít tak, že dáte psovi k němu čichnout a zavřete pamlsek do dlaně. Dáte povel sedni a jednou rukou psa dostanete do pozice sedni a ihned potom s pochvalou dostane pamlsek. Někteří psi si sednou jen pamlsek vidí. Tuto dobu musíte vystihnout a říct sedni, ještě předtím než si sedne.
Sedni můžete cvičit také při podávání krmiva. Krmivo dáte do misky a psovi dáte čichnout jen tak, ať ví, že tam něco je. Obvykle když mu misku dáte trošku výš než je on, tak si sedne. Zkuste tuto dobu opět vystihnout a těsně předtím, než si sedne, mu dejte povel. Pokud povel správně splní, pochvalte ho. Pak misku položte a s povelem "vem si" nebo "na" dovolte psovi sníst si svoje jídlo.
Dejte si velký pozor na to, jak pes sedá! Někteří psi mají tendenci si sedat tzv. na bok.
Nezapomeňte, že povely se musí neustále procvičovat, i když je pes už stoprocentně umí.

KE MNĚ
Vykonání tohoto povelu se vyžaduje po psovi, když potřebujete, aby okamžitě přišel k vám. Pes by měl všeho nechat a nejkratší cestou se k vám co nejrychleji dostat. Pomalý příchod je celkem na nic - než se k vám pes došourá, může už být pod autem.
Povel ke mně cvičte když je štěně dostatečně zvyklé na své jméno. Cvičte v klidném prostředí, kde nemá možnost někam utéct, nebo nemůže být jeho výcvik rušen třeba jedoucími auty. Zavolejte psa jménem a pokud se rozběhne směrem k vám, přidejte povel ke mně. Někdy štěně dorazí až k vám, někdy jej cestou zaujme něco lepšího a nedoběhne. Proto je lepší mít ho na delším vodítku, a pokud se cestou zastaví, jemně škubněte směrem k vám s opětovným povelem ke mně. Jakmile dorazí až k vám, hodně jej pochvalte. Můžete ho chválit i během doby, kdy míří k vám. Bude si vás tak více všímat.
U malých štěňátek ze začátku stačí, když jenom přijdou. Jsou moc divoké a chtějí si všechno nové očichat, a až později přidáte s povelem ke mně spojený povel sedni - tzn. že pes přijde na povel ke mně a sedne si.
Sedání spojené s povelem ke mně:
Psa zavoláte jménem a přidáte povel ke mně, případně si ho na povel přitáhnete k sobě za dlouhé vodítko. Jakmile je pes u vás, donuťte jej sednout a opravdu hodně a radostně jej pochvalte. Můžete mu také po tom co přijde k vám dát povel sedni, ale to už bude pro psa trochu zmatek a pak ho vlastně pochválíte jen za povel sedni, ne za povel ke mně.
Pes si má sedat tak, že když k vám přijde, sedne si naproti vám a zvedne hlavu, dívá se vám do očí. Takže má sedět těsně před vámi. Dívání do očí samozřejmě po psovi vyžadovat nemusíte, ale pokud vás během cvičení pes pozoruje, mnohem lépe se s ním pracuje a také je lépe ovladatelný.
Pokud pejsek nechce přijít, můžete mu ukázat pamlsek. Nechte psa očichat si jej, a pak ustupte kousek dál Zavolejte psa a ukažte mu pamlsek. Jakmile se k vám rozběhne, pochvalte ho a když k vám přiběhne a sedne si, pamlsek mu dejte a znovu ho pochvalte.
Cvičit tento povel musíte zásadně v klidném prostředí, aby k vám pes rychle a ochotně přiběhl a nerušilo ho něco jiného. Až tento povel bude dostatečně dobře umět, můžete s ním cvičit i na procházkách nebo tam, kde je to víc rušnější.

LEHNI
Lehni je velmi užitečný povel jak při výcviku, tak třeba u veterináře. Někdy je lepší, když pes při vyšetření u veterináře leží než sedí. A jak ho chcete dostat do polohy, kdy má ležet, když se bojí a snaží se utéct ze stolu?
Povel lehni vychází z povelu sedni. Psa posadíme, vyslovíme povel a vezmeme jeho přední tlapy (zespodu) a položíme je na zem tak, aby pes ležel. Druhou rukou položenou na kohoutku mezitím jemně tlačíme psa dolů. Poté se psa oběma rukama přestaneme dotýkat a jakmile zůstává v poloze lehni, hodně jej pochválíme. Musíme dát pozor na to, že když při pokládání má pes tlapy na naší ruce, je celá jeho váha přenesena na naši ruku. Několikrát toto zopakujeme a pak už jen psovi tlačíme jemně na kohoutek s povelem lehni a dostáváme ho tak do správné polohy. Nezapomeňte, že po každém položení musí následovat obrovská a radostná pochvala!
Druhou možností je vzít vodítko a škubnout směrem dolů současně s povelem lehni. Avšak je to spíše druhá možnost, když první nefunguje. Pes se tomuto způsobu může vzepřít tím, že se "zasekne" a ne a ne lehnout. První způsob je mnohem jemnější. Také ho do této polohy můžete dostat pomocí pamlsku a zatlačení na kohoutek, ale někteří psi se radši ohnou pro pamlsek, než aby si lehli.
Zase musíme dát pozor na správné ležení. Tak, aby všechny packy byly v přímce, ne položeny. Psi si s oblibou, aby odlehčili kloubům, lehnou zase tzv. "na bok."

K NOZE
U nohy chodí pes většinou, když je nebezpečí, že by se mu něco stalo, kdyby běhal na volno. Např. když víme že se blíží přechod, tak abychom psa nechytali až u přechodu, půjde raději kousek u nohy.
Povel k noze cvičíme výhradně na vodítku. Na volno by to nemělo smysl, psa nedostaneme tak rychle do požadované pozice jako na vodítku. Pes na povel k noze chodí u levé nohy. Nejprve si ho zavoláme k sobě. Třeba povelem ke mně nebo k němu přijdeme když sedí, to je jedno. Dáme mu jasně a zřetelně povel "k noze" a kolem noh ho obtočíme tak, aby přišel zezadu a přitáhneme si ho těsně vedle levé nohy. Nikdy psa na povel k noze netaháme čumákem směrem za nás kolem levé nohy a pak jej otáčíme, aby byl tak jak má!
Dáme tedy povel ke mně a kolem noh ho přivedeme k levé noze. Psa pochválíme. Dáme mu povel sedni. Pochválíme. Kousek poodejdeme, třeba dva kroky, pes sedí tam kde je. Znovu dáme povel k noze a psa přitáhneme k sobě. Pochválíme. Toto několikrát opakujeme do doby, než pes přichází sám k naší noze. Poté přejdeme k druhé části výcviku - chůze u nohy. Psa zavoláme povelem k noze a následně pochválíme. Psa připneme na vodítko. Na povel k noze psa držíme stále u naší nohy a kousek popojdeme. Vodítkem korigujeme jeho chůzi tak, aby šel u naší nohy. Uděláme pár kroků a zastavíme se. Pes se také musí zastavit, poté ho pochválíme. Psa můžeme chválit i během chůze, bude nás více vnímat a bude mít radost že dělá něco dobře. Chůzi u nohy cvičíme tak dlouho, dokud pes nebude chodit sám u naší nohy, bez naší pomoci. Tratě samozřejmě můžeme zkracovat či prodlužovat podle libosti. Vždy ale musíme délku chůze u nohy přizpůsobit šikovnosti psa a dbát na přestávky!
Poté začínáme nacvičovat zastavení u nohy s následným sedni. Kdykoliv se zastavíme, musí se zastavit i náš pes. Zastavení opět nacvičujeme pomocí vodítka - jdeme pomalou chůzí, psa chválíme a tak si udržujeme jeho pozornost, zastavíme se a vodítko držíme tak, aby pes nemohl jít dál, případně ho o kousek stáhneme zpátky škubnutím! Ne potažením! A pochválíme!!! Následně ho posadíme, jestli s povelem sedni nebo jen zatlačením na zadek, to je už na vás. Doporučovala bych bez povelu sedni, aby si pes lépe zapamatoval, že při jakémkoliv zastavení si musí okamžitě sednout. A nezapomínejte psa chválit za všechno, co udělá dobře.

ZŮSTAŇ
Povel zůstaň je jedním z klíčových povelů výcviku. Nejen že ho využijete při dalších různých cvičeních, ale hodí se i běžně v praxi. Třeba pokud potřebujete, aby pes někde na chvíli setrval, např. před obchodem, nebo si chcete se psem hrát, ale pes za vámi neustále chodí a vy mu chcete házet míčky tak, aby je chytal. Pes by měl zůstat v kýžené poloze (tedy měl by zůstat tam kde je) i po zadání různých povelů, např. po sedni. Proto je také důležité psa tento povel naučit, pokud zůstávání na místě po vydání povelu nezvládá.
Nejlépe se povel zůstaň učí psa, který umí lehni. Hůř se mu vstává než z pozice kdy sedí, a tak máte ještě chviličku navíc, abyste ho dostali zpět do kýžené polohy.
Psovi dejte povel lehni a nechte ho chvíli setrvat v této poloze. Poté vydejte povel zůstaň a buď o kousek ustupte, nebo začněte těsně kolem psa chodit dokola. Chození dokola je lepší, neboť si pes zvykne že mu odcházíte do různých stran. Po vydání povelu zůstaň ustupte o krok. Pokud pes zůstane, přijděte k němu a hodně ho pochvalte, dejte mu třeba i pamlsek. Několikrát toto zopakujte a pokud se bude dařit, můžete vždy vzdálenost o kousek prodloužit. Co se týče chůze okolo psa, choďte dokolečka kolem něho a podle toho, jak to bude zvládat, dělejte větší a větší kolečka. Nezapomeňte ze začátku psa neustále chválit a dělat přestávky. Jakmile se přestane dařit, pokračujte až další den, nechte psa vyběhat, nebo zopakujte povel, který už umí a hodně jej pochvalte, aby dostal znovu chuť do cvičení. Při nácviku povelu zůstaň je dobré, abyste zkoušeli chodit do různých stran, klidně i za psa, aby vás neviděl. Zařaďte do cvičení i běh od psa. Pes je naučen, že od něho jen popojdete, ale jakmile se rozběhnete, je to pro psa něco nového a pes vás může začít následovat. Tento povel cvičte v nerušeném prostředí, dokud jej pes nebude stoprocentně umět. Tam, kde by se otáčel jinam nebo by utíkal, to nemá smysl.

Slovo nakonec
Způsobů, jak psa naučit daný povel, je mnoho. Takže nemůžete brát, že podle tohoto článku se psi cvičí a ne jinak... :-)
 
 

Reklama