Péče

Péčo o srst

27. července 2008 v 19:18 | Š.L.
Péče o srst je důležitou otázkou, kterou byste měli vzít v úvahu ještě před koupí psa. Jsou plemena, která potřebují velmi náročnou péči o svou srst a budete muset počítat s pravidelnou návštěvou psího salonu, pokud chcete s pejskem chodit na výstavy - je potřeba mít upravenou srst podle standardu pro dané plemeno.
Naopak neměli bychom to přehánět ani s koupáním. Je pochopitelné, že chceme, aby pes, který s námi bydlí, byl čistý. Při častém koupání však psí kůže bude s největší pravděpodobností reagovat velmi negativně. Zvláště v zimním - a tedy i blátivém období, je vhodnější nečistotu nechat zaschnout a pak vykartáčovat, než každodenní sprchování psa. Jsou psi, kterým podobný přístup nevadí. Mnoho z nich však bude reagovat podrážděním kůže, které může vyústit v obtížně řešitelný problém, jako je např. opakovaný zánět kůže v meziprstí nebo plíseň.
Pokud máte psa s náročným typem srsti, kterou navíc musíte udržovat pro výstavní účely, je řešením pro takové psy například balíčkovaní srsti pro pobyt venku (jorkšír), aby se srst neolámala, někteří majitelé to řeší psími kombinézami. Rozhodně by se však pes neměl stát otrokem své srsti, kvůli které by mu majitelé bránili ve hraní se psy a procházkách.
Na koupání, rozčesávání a údržbu srsti se na trhu nabízí celá řada přípravků, s jejichž výběrem vám nejlépe poradí chovatel nebo veterinář. Vyplatí se zde investovat do kvalitnějších značek. Speciální oleje na psí srst se používají u plemen, která mají svou srst již dlouhou a majitel ji chce až do dalšího koupání udržet nezacuchanou.
Pro údržbu hrubosrstých, hladkosrstých a hedvábných srstí používejte kromě kartáčů, hřebenů a hřebílek trimovací pilku, pomůže vám rychleji odstranit odumřelou srst a nečistoty zachycené v srsti.
Nyní se podíváme se blíže na jednotlivé typy srsti:
Hrubá srst
Tento druh srsti je nutné pravidelně česat a kartáčovat. Při nedostatku péče srst zplstnatí. Srst vyčesejte kovovým hřebenem a poté vykartáčujte kartáčem s dlouhými štětinami. Hrubosrstí psi se asi od 4. měsíce pravidelně trimují, což spočívá ve vyškubávání srsti. Vyžaduje to určitou zkušenost, protože vytrhnout chlup celý i s kořínkem není úplně snadné. Pokud vezmete trimovací nůž s ostrou čepelkou, chlup nevytrhnete, ale přeříznete nebo přetrhnete a výsledek je stejný jako v případě stříhání. Zbytky mrtvé srsti pak zůstávají v kůži, samovolně nevylínají a psa svědí. Ten se začne drbat, kůži poraní a vstupní cesta pro bakteriální nebo kvasinkovou infekci je otevřená.
Dlouhá srst
Na tuto srst používejte nejprve kovový řidší hřeben a potom vykartáčujte kartáčem s delšími štětinami. Štětiny by měly být tak dlouhé, aby pronikly skrz srst až na kůži. Na hustší srst můžete použít taky drátěný kartáč s ohnutými drátky. V období línání je potřeba psa vyčesávat častěji, aby se netvořily plstnaté koláče srsti, pod kterými se vyskytují někdy ekzémy. V případě, že se zacuchanina již vytvořila a nejde rozčesat, je třeba je vystříhat několik mm nad kůží, zde pozor, abyste psa nestříhli, pokud nevidíte, kde stříhat, důkladně místo ohmatejte a postupujte velmi pomalu.
Hedvábná srst
Tato srst je velmi náchylná na zacuchávání se, zvlášť za ušima a ve slabinách a na nohách, je potřeba po každé procházce v náročnějším terénu ze psa vyčesat pomocí řídkého hřebenu bodláky a jinou nečistotu, která by mohla ve srsti zůstat a způsobit zacuchance. Po rozčesání ještě jednou vyčešte srst jemnějším hřebenem a nakonec vykartáčujte kartáčem.
Hladká srst
Hladkosrstý pes nevyžaduje tolik úprav jako ostatní psi, postačí je jednou za týden vykartáčovat gumovým hřebílkem nebo vyčesávací rukavicí, případně nízkým kartáčem s přírodními štětinami a pak vytřít vlhkým hadříkem, který ze srsti setře prach a lupy. Pro dokonalý efekt ještě může přeleštit psa jelenicovou kůžičkou.
Kudrnatá srst
Majitelé těchto psů oceňují v bytech především to, že jejich srst nelíná, avšak je zapotřebí pravidelného stříhání, aby pes vypadal upraveně a nevyhnete se ani častějšímu koupání. Pro zimní měsíce, kdy je venku plno marastu doporučujeme u těchto pejsků raději kombinézku, aby se u nich díky častému koupání nevyskytly problémy s kůží. Srst je potřeba taky pravidelně kartáčovat.
Speciální srsti
Péči o srst se nevyhnou ani majitelé naháčů, někteří své psy vyholují, psy chrání před slunečními paprsky krémem a řeší i takové problémy, jako je vymačkávání černých pórků na kůži. I srst naháčů vyžaduje pravidelné a jemné vyčesávání.
Zvláštní péči o srst musí praktikovat i majitelé psů s dredovitou, provazcovitou srstí jako je šňůrový pudl, puli a komondor. Srst se nerozčesává, ale promašťuje a splétá, aby se provazce neporušily.

Pravidelná péče o psa - podrobněji

27. července 2008 v 19:17 | Š.L.
Některá plemena potřebují mnohem více každodenní péče než jiná. Je jasné, že jinou péči bude vyžadovat malý pes narozdíl od velkého, dlouhosrstý nebo naopak hladkosrstý. Pravidelnou péčí o psa lze předcházet mnohým problémům. Tím chci říct, že pokud si budete všímat, jak se váš pes chová normálně, jak vypadají jeho změny nálady a budete provádět základní péči, budete chodit k veterináři na pravidelná očkování, která je třeba brát i jako každoroční preventivní prohlídku, protože tou očkování bezesporu je, a v případě potřeby budete schopni odpovědět na otázky, které povedou ke stanovení správné diagnózy, protože bez zodpovědné spolupráce majitelů je naše práce složitější, můžete odhalit mnohá onemocnění již v jejich počátku, kdy jejich řešení bývá jednodušší.
Množství času, který budete muset na pravidelnou péči a svého pejska vynaložit, bude záležet na plemeni a velikosti psa a na tom, jestli ho budete předvádět na výstavách, cvičit nebo s ním sportovat a podobně. Není mým úkolem podrobně rozebírat péči o jednotlivá plemena. Na to bych Vám doporučil pořídit si publikaci, která se daným tématem zaobírá nebo navštívit zkušeného chovatele. Rád bych na tomto místě popsal některá ošetření, která můžete doma provádět sami. Je důležité, abyste na ně vašeho miláčka zvykali od mládí.
Oči

Tvorba tzv. ospalků každé ráno není problém. Suché útvary lehce odstraníte. Je lepší je dávat pryč, jinak se hromadí v srsti, zalepují koutky očí a mohou se podílet na vzniku potíží. Na péči o okolí očí existují přípravky, které čistí i desinfikují. Některé jsou i na bázi bylinek a mohu je jen doporučit.

Dbejte aby do očí nezasahovaly přerůstající chlupy a nedráždily je. Je dobré je ostříhat (pozor, aby ostré ostříhané konce naopak nedráždili oko), dát do gumičky nebo i upravit gelem apod. Některá plemena trpí tzv. entropiem, což je stav, kdy dochází k vtočení víčka v takovém rozsahu, že se srst dostává do kontaktu s rohovkou, kterou poškozuje nebo naopak ektropiem, zde se naopak jedná se o "vychlípení" víčka, které může vést k zánětu spojivek a rohovky, spojené s výrazným výtokem. Oba stavy je nutno řešit operativně.

Pokud přijdete z prašného prostředí, můžete oči vypláchnout borovou vodou. Jiné preparáty, např. s obsahem antibiotik (Ophtalmo fymykoin) doporučuji do očí podávat až po poradě s odborníkem. Pokud se objeví nažloutlý výtok, otok, zarudnutí, svědění, krusty nebo jiný problém, např. zákal nebo poranění oka, určitě vyhledejte veterináře, u komplikovaných případů je lépe navštívit specialistu, oftalmologa.
Uši
Péče o uši, stejně jako o oči, pokud je všechno v pořádku, je čistě v pravidelných kontrolách. Pokud je ucho hladké, růžové, bez zápachu a výtoku, nebolestivé, pak je zdravé. Čisté a zdravé ucho nečistěte, mohli byste klidný zvukovod mechanicky podráždit a vyvolat problémy.
Mírné zašpinění ucha ušním mazem je běžné, i my si uši čistíme. Ucho zašpiněné ušním mazem vyčistěte následujícím způsobem: pořiďte si roztok na rozpouštění mazu v uších, ten aplikujte do zvukovodu klidně ve větším množství a chrupavčitou trubici zvukovodu promasírujte, až je slyšet šplouchání. Pak už jen vytírejte papírovým kapesníkem namotaným na prstu, co pes vyklepe do ústí zvukovodu. Stejným přípravkem můžete očistit i záhyby boltce. Tímto způsobem dokážete ucho vyčistit spolehlivě a bezpečně. Čistěte nejdřív ucho čistší a před čištěním druhého ucha očistěte vždy kónus kapek. Předejdete tak riziku zavlečeni infekce z ucha nemocného do zdravého. Nikdy nečistěte psovi uši vodou, borovou vodou ani jakýmkoliv olejem. U pejsků nepoužívejte tampónky do hloubky ucha. Hluboké čištění nechte na nás. Můžete udělat víc škody než užitku jednak možným poraněním nebo zatlačením případné nečistoty hlouběji do zvukovodu.
U některých plemen je třeba pravidelně vytrhávat chloupky rostoucí ve zvukovodu, a to především u pudlů, kníračů, bišonků, maltézáčků, jokšírů a dalších plemen s jemnou srstí. Pokud se chlupy ponechají ve zvukovodu, vytváří často společně s ušním mazem ušní zátku, která brání větrání zvukovodu a vede ke vzniku zánětu. Mechanické vytrhávání chloupků můžete dělat ručně, na trhu jsou k dispozici i přípravky k tomuto účelu.
V letním období jsou častými problémy u psů, především s převislým uchem, záněty zvukovodu, kvasinkové infekce, ale i osiny zapadlé do zvukovodu. Osina je obal semene trávy či obilí, má ostrý hrot a výstupky, které se zachytávají v srsti či dutině zvukovodu. Po každé procházce přírodou, především ve vysoké trávě či obilí, po koupání v přírodních zdrojích vody apod. uši psa zkontrolujte. Pokud ostříháte srst na vnitřní straně ušního boltce nakrátko, výrazně snížíte pravděpodobnost vniknutí osiny do zvukovodu. V případě, že je ucho velmi špinavé, zapáchá, jeho povrch je zarudlý nebo zdrsnělý, pozorujete výtok nebo si pes nezvykle často drbe ucho, třepe hlavou, tře uši o koberec apod., určitě s návštěvou veterináře neotálejte. Včas zahájená léčba či odhalená osina ušetří vašemu mazlíčkovi mnoho trápení. Domácí pokusy o vyndání osin mohou skončit jejím zasunutím hlouběji do zvukovodu, kde může dojít až k perforaci (proděravění) bubínku. Osina ponechaná ve zvukovodu několik dní zcela jistě způsobí zánět zvukovodu, který může její odhalení zcela znemožnit a celá léčba se tak zkomplikuje. Také "samoléčba" zánětů zvukovodu může při nesprávné volbě léčiva způsobit rezistenci a přechod problému do chronického stádia, které může ve vážných případech končit i operací zvukovodu.
Zuby
Péče o zuby a ústní dutinu je úloha na dlouhou trať, resp. na celý život psa. Prosím za Vaše miláčky, věnujte tomuto problému dostatek pozornosti. Zdálo by se, že se jedná o banalitu, ale zubní kámen není jen otázka estetiky a hygieny, viz. článek Vznik zubního kamene a jeho působení.
V útlém věku kontrolujte výměnu mléčných zubů za trvalé. Zdvojené a nevypadlé mléčné zuby je třeba odstranit z mnoha důvodů. V tomto období kontrolujte také správné postavení zubů, špatný skus je dnes již možno v některých případech korigovat rovnátky, některé vady vývoje chrupu, které znemožňují příjem potravy, je nutné řešit operativně.
Již od štěněčího věku zvykejte pejska na to, že mu zuby prohlížíte a čistíte např. gázou namotanou na prst nebo můžete zakoupit zubní kartáček pro psy, dnes je jich již velký výběr. V době, kdy má pejsek již trvalý chrup, měl by čištění bezproblémově zvládat, abyste tento úkon mohli bezpečně provádět. K čištění zubů používejte pouze pasty na zuby určené pro psy, nikdy ne lidské nebo dětské, které dráždí sliznici žaludku. Zubní pasty pro psy obsahují enzymy, které výrazně omezují usazování zubního kamene. Vhodné je také využívání různých enzymatických pamlsků, např. kostiček, žvýkacích plátků nebo krmení granulemi, které kromě toho, že jsou komplexním krmením, jsou speciálně upraveny pro omezování tvorby zubního kamene. Především u toy, trpasličích a ostatních malých plemen je prevence vzniku zubního kamene velmi důležitá, protože se u nich vytváří již velmi brzy.
Volte hračky, které neobrušují sklovinu zubu. Jsou poddajné, žvýkatelné a měkké a hlavně odpovídající velikosti. Nenechte pejska aportovat kameny, jednak kvůli možnému porušení skloviny, ale i kvůli možnému spolknutí.
Pokud u pejska zpozorujete zvýšený zápach z tlamy, zarudnutí dásní, zubní kámen nebo jakékoliv změny v dutině ústní, nechte pejska prohlédnout veterinářem.
Tlapky
Je třeba je prohlížet nejen když pes kulhá. Podívejte se mezi prsty i mezi polštářky. Kůže by neměla být zarudlá, mokvavá nebo zhrublá. Chlupy v meziprstí pravidelně vystřihávejte nejen kvůli snadnějšímu mytí, ale i kvůli plstnatění srsti.
Zvýšenou pozornost věnujte tlapkám v období zimy, kdy se chodníky hodně solí. Vidíte na botách, jak sůl poškozuje kůži. Váš pes je na tom hůř. Jeho kůže je živá, může být velmi vysušená a pálit. Ochranou je promazávání kůže např. vazelínou. V případě potřeby připadá v úvahu i ochranná obuv, i když může vzbuzovat úsměv. Sůl není v zimě jediným problémem, který může vašeho pejska trápit. Především u dlouhosrstých plemen mohou problémy v těchto místech vycházet z namrzlého ledu mezi polštářky, vystříháním srsti a kontrolou po procházce tento problém zmírníte.
Ani v létě na tlapky nezapomínejte, dlouhá chůze po rozpáleném betonu může způsobit popáleniny, osiny, které jsme popisovali již v péči o uši, často působí problémy i v meziprstí, kde se postupně "zavrtají" do kůže a způsobí zánět, otok a bolestivost, často doprovázené výtokem z místa vpichu. Jejich vyndávání se pak často neobejde bez narkózy.
Veškeré řezné rány nebo jiné úrazy na tlapkách nenechávejte bez odborného ošetření veterinářem, většina z nich vyžaduje antibiotickou clonu. Pokud o tom nejste poučeni, sami tlapky nezavazujte, je zde velké riziko sesunutí obvazu a zaškrcení cév, což může mít nepříjemné následky. Pokud má pes tlapku pod obvazem, udržujte ji v suchu a čistotě, aby nedošlo k zapaření kůže pod obvazem. K tomu dobře slouží již zmiňované ochranné botičky.
Drápky
Kontrolujte drápky pravidelně. Za normálních okolností při dostatku pohybu po tvrdém povrchu, se drápky obrušují samy. Drápy, které se svým koncem nedotýkají země, když pes stojí, není třeba zkracovat. Pozor na páté prsty, tzv. paspárky, které má pes uloženy výše na tlapce z vnitřní strany a země se při pohybu nedotýkají. Někteří psi mají paspárky i na zadních nohách. U psů s dlouhou srstí je můžete (pokud o nich nevíte) snadno přehlédnout. I na těchto paspárcích rostou drápy, které se často zatáčí a mohou snadno zarůst do kůže. Je třeba je krátit častěji než jiné. Pokud jsou paspárky svojí polohou náchylné ke zranění, chirurgicky se odstraňují. U některých plemen jsou naopak ve standardu plemene a tedy žádoucí.
Prosím kontrolujte délku drápů! Když se bojíte, že byste mohli drápky, jak se říká, zastřihnout, zajděte za námi a nezlobte se na nás, když se nám to stane taky. U černých drápků není rozmezí mezi lůžkem, které po zastřihnutí krvácí patrné vůbec a i u světlých průhledných drápku se může při pohybu psa drápek zastřihnout. Zastřižený dráp není žádná tragédie. Krvácí to občas hodně, ale bez následků...
Důležitá je také kvalita drápu jako takového a drápkového lůžka. Pevnost, lomivost, třepení, způsob růstu nám hodně vypovídají o zdravotním stavu. Můžou být příznakem nedostatku vitamínů, plísňového onemocnění …
Anální žlázky (paraanální pachové váčky)
Anální žlázky, nebo také paraanální pachové váčky, jsou párový orgán uložený pod ocasem dole po stranách řitního otvoru (podle ciferníku na úrovni čtyřky a osmičky). Je to pachová žláza obsahující silně zapáchající látku. Za normálních okolností je žláza naplněná nažloutlou zakalenou silně zapáchající tekutinou, která odchází spolu se stolicí, nebo ji může pejsek pustit při strachu. Problémy se projeví jako ucpání žlázek, nebo jako abscesy, které se tvoří přímo ve žlázách. Na problémech s vyprazdňováním análních váčků se podílí několik faktorů, především zácpa, málo častá stolice nebo řídká stolice, ale i nedostatek pohybu nebo nedostatek prostoru pro vytváření teritoria (původní účel sekretu análních žláz).
Když dojde k ucpání nebo zhoustnutí sekretu, pes má pocit nespecifického dyskomfortu a může např. jezdit zadkem po zemi, tzv. sáňkování nebo si může paradoxně začít vykusovat srst v jiných částech těla, jako jsou např. hrudní končetiny nebo kůže na břiše či ocase. Sekret stagnující ve žlázkách je velmi agresivní. Pokud nedojde včas k jeho vyprázdnění, dochází k zánětu žlázek a někdy až k tvorbě píštělí, které vypadají jako hnisavé ranky do kůže vedle řitního otvoru. Pokud je sekret ve žlázkách zadržován dlouho, může se to projevit i celkovými příznaky.
Pokud se váš pes bude chovat, jak jsem již říkal, je nutné sekret z váčků mechanicky odstranit. Tento úkon si nechte ukázat u veterináře nebo zkušenějšího chovatele. Není dobré žlázky vyprazdňovat bezdůvodně, dochází tak zbytečně k jejich dráždění. U psů, kteří trpí na ucpávání análních váčků, je frekvence vymačkávání individuální v řádu měsíců.
Péče o kůži a srst
Česání - slouží k odstranění starých vypadlých chlupů, je to výborná masáž kůže.Záleží na plemeni psa, jak často ho budete česat, ale i hladkosrsté zvíře bude mít kvalitnější srst, když o ni budete pravidelně pečovat. Jsou různé typy hřebenů a kartáčů. Stačí si z té záplavy vybrat a hlavně to dělat. Stimulujete prokrvení kůže, tvorbu mazu, obnovování a obranyschopnost kůže. Nehledě na to, že když to postavíte, jako že to je něco navíc, může se to pro psa či kočku stát chvilkou kdy ví, že se o něj pečuje. Ne vždy to tak ale je. Další úpravy srstí jako stříhání a trimování je závislé na plemeni.
Koupání - na povrchu lidského i zvířecího těla se tvoří tuková ochranná vrstva.Je to jakýsi film, který má celou řadu ochranných vlivů a který má svůj nezastupitelný význam. U psů, narozdíl od lidí, nejsou v kůži potní žlázy( s výjimkou tlapek). Proto je nutné vyvarovat se přílišného používání šampónů, které smývají povrchovou ochrannou vrstvu a kůži vysušují. Doporučuji koupat psa v čisté vodě, když to potřebuje. Oplachovat v zimě packy a břicho od soli a nečistot z chodníku je nutné i po každé vycházce. Nevhodné je ale každodenní používání mýdla nebo šampónů, byť i určených pro psy. Vysušují kůži a ta se stává citlivější a svědivou. Je dobré po koupání v zimě packy promazat.
Kontrolujte občas psovi kůži, jestli nemá pupínky, mokvavá ložiska, svědící okrsky s vypadanou nebo řídnoucí srstí. Jsou to projevy onemocnění kůže a stojí za návštěvu u specialisty. Když uvidíte v srsti malé černé tečky, nebo pohybující se, jak to jeden pán nazval, mravence, jedná se, pokud pejsek před chvilkou neseděl v mraveništi, s největší pravděpodobností o trus a dospělce blech. Je nutno odblešit psa i jeho okolí. Nemusí to být vždy jednoduché, protože když se vám nepodaří asanovat prostředí, budou blechy vašeho mazlíka osidlovat znovu a znovu. Kromě blech patří mezi nejčastější parazity klíšťata. Nejvhodnějším řešením je preventivní použití antiparazitárních přípravků, které většinou působí na blechy i na klíšťata zároveň.(viz. Text Vnější paraziti psa).
Bílé lupy, pokud se pohybují, jsou s největší pravděpodobností také parazité a pokud se nepohybují, jde pravděpodobně o kožní šupinky- lupy, které jsou u štěňat častější a u psů jsou projevem nadměrného vysušení kůže nebo projevem poruch rohovatění kůže, např. v důsledku nedostatků ve výživě atd.
Očkování
Očkování je popsáno podrobně na jiném místě těchto stránek. Zde bych rád zdůraznil, že se jedná o prevenci nebezpečných onemocnění, která právě díky tomu, že se už léta zodpovědně vakcinuje, mají malý výskyt, nebo jako vzteklina, která se u nás u domácích zvířat už mnoho let nevyskytuje. Návštěva veterináře při vakcinaci je zároveň pravidelnou kontrolou zdravotního stavu a je prostorem pro otázky, které vás trápí.
Odčervení
Očervení patří mezi základní preventivní opatření, které je u štěňat velmi důležité.

Péče o tělo psa

27. července 2008 v 19:15 | Š.L.
Zanedbávat péči o jakékoliv zvíře se nevyplácí, a přestože pes je relativně bez viditelných potíží, můžeme mu způsobit citelné zdravotní problémy. Pojďme se podívat, jak správně pěčovat o uši, oči, tlapky, drápky a anální žlázky.
Uši čistěte pomocí gázy, na kterou nakapejte ušní kapky a opatrně ucho vytřete. Při čištění nepoužívejte vatové tyčky, kterými můžete ucho poranit. Rovněž také dbejte u psů s převislýma ušima, aby srst za ušima, u kořene ucha, nebyla zcuchaná a byl tam volný prostor, kudy může ucho větrat.
Po každém koupání ucho vyčistěte ušními kapkami a vytřete do sucha, uši se snadno zapaří a vznikají tak ušní záněty a plísně. Postižený pes pak často klepe hlavou a uši si škrábe a někdy u toho i kňučí. Pak je třeba navštívit veterináře, který vám předepíše ušní kapky. Pokud jsou s antibiotiky, je nezbytně nutné doléčit zánět a podávat lék tak dlouho, jak vám veterinář doporučí, i když příznaky zmizí, jinak by vznikla rezistence a příště by již psovi tento přípravek nepomohl. Před každou aplikací kapek s antibiotiky je dobré ucho vyčistit kapkami na čištění, aby se rozpustil ušní maz a léčivo tak přišlo do míst, která jsou zanícená.
Zejména u loveckých psů a psů přicházejících do užšího styku s kočkami se můžeme setkat s ušním svrabem, který je způsoben parazitickým roztočem. Je nutno přeléčit veškerá zvířata v domácnosti, na které je svrab přenosný.

Psům s problémy s očima otírejte jemně denně koutky očí gázovým čtvercem namočeným v borové vodě. Psovi také čistěte pravidelně okolí očí, aby se nevytvářely slzné cestičky, nápadné hlavně u psů s bílou srstí. Je vždy lepší preventivní péče, než dodatečné riskantní ošetřování speciálními bělícími přípravky na bázi kysličníku. Po ránu psi obvykle mívají trochu sekretu v koutcích očí, který přes den zaschne a vytvoří ospalky. Sekret nesmí být nazelenalý, hlenovitý, hnisavý, příliš četný po celý den nebo vodnatelný.

Pro prevenci proti tvorbě zubního kamene můžete využít enzymatickou pastu, kterou potřete dásně nebo enzymatické žvýkací plátky. Na péči o chrup pomocí zubního kartáčku je zapotřebí psa navykat již od útlého věku. Zubní kámen způsobuje záněty dásní a následné vypadávání zubů.
Želatinové kosti jsou velmi dobrým doplňkem stravy, pomáhajícím nejen dodat chrupavkám potřebný stavební materiál, ale pes si s nimi i vyhraje a zároveň si obrušuje zubní kámen
U městských psů je třeba tlapkám věnovat zvýšenou pozornost hlavně v zimě, kdy psům působí problémy solené chodníky. Před procházkou je vhodné namazat mu tlapky speciální mastí, nesoleným sádlem, indulonou nebo vazelínou. Pohromou pro tlapky psa bývá rozmočení tlapek při koupání psa v rybníku a pak dlouhý běh podél kola po horkém silničním asfaltu. Nezřídka si pes takto tlapky obrousí až do krve a chůze je pro něj utrpením.
U psů, kteří mají mezi tlapkami delší srst, je vhodné ji vystříhávat, aby nedocházelo k záparům, plísním a ekzémům, které se na těchto špatně větratelných místech těžko hojí.
U malých plemen a dlouhosrstých psů někdy dochází k přerůstání drápků. Městští psi zejména větších plemen si drápky většinou obrousí dostatečně při chůzi na asfaltu. Na stříhání drápků použijte speciální kleštičky nebo gilotinové nůžky. Drápek odstřihněte kousek nad narůžovělým místem, kudy prochází nerv, kde je už neživá tkáň, lépe drápek zkracovat méně po velmi malých kouscích a nezapomeňte takto ošetřit i paspárky.
Stav análních žlázek je třeba kontrolovat při každé větší psí snaze a olizování, či ohryzávání zadní poloviny těla, při sáňkování psa s nataženými zadními nohami po zemi nebo při neustálém větším drbání - samozřejmě při vyloučení dalších příčin. Veterinární lékař naplněné žlázky vyprázdní, někteří chovatelé si anální žlázky vyprazdňují u svých psů sami, na to je však potřeba přesně vědět, jakým pohybem toto šetrně učinit, abyste neudělali více škody než užitku a psovi neublížili.
Preventivní vymačkávání žlázek u psů, kteří nejeví žádné problémy se nedoporučuje, protože žlázky to stimuluje k další tvorbě sekretu. Při naplnění análních žlázek může psa obtěžovat i svědění na jiných místech, především na hřbetě, případně se přidruží doprovodné ekzémy. Pokud nedochází ani tehdy k vyprázdnění žlázek, obsah se dále zahušťuje a celý stav může doprovodit zánět. Léčení zanícené žlázky je dlouhodobé, spočívá zpravidla v aplikaci mastí, čípků nebo obkladů podle pokynů veterináře. Těžce zasažené váčky se musí odoperovat.
 
 

Reklama
Reklama