Zima

23. listopadu 2008 v 15:04 | Š.L.
rozhodla jsem se , že sem dám pár odkazů na psí oblečky
http://www.pontus.byznysweb.cz/oblecky-pro-pejsky/
http://www.fordogs.cz/oblecky-pro-pejsky-c-53.html
http://www.psimoda.com/
http://www.psi-eshop.cz/
http://www.spokojenypes.cz/plastenky-zimni-oblecky-pro-psy
http://obleckypropsy.cz/
http://www.epes.cz/inshop/scripts/shop_NF.asp
http://www.kim-fashion.net/
http://www.baron.cz/pes/oblecky-boticky/oblecky-pro-psy/i-0
 

Mluví s námi pes?

27. září 2008 v 20:07 | Š.L. |  Psí řeč
Snad všechna zvířata mají svou řeč, kterou se mezi sebou dorozumívají i poznávají. Pokud budeme dobře sledovat a pozorovat svého psa v jeho chování, brzy sami přijdeme na to "co říká" nebo co od nás chce. Jednoduše mu porozumíme. Porozumět řeči našeho mazlíčka není snadné. Chce to trpělivost, čas a neustálý kontakt s ním. Traduje se, že psi chovaní v kotcích, jsou hloupější a tupější, než psi žijící společně v bytě se svým pánem. Proti tomuto tvrzení lze jen říci, že záleží pouze na majiteli, kolik je ochoten svému svěřenci obětovat ze svého času. Podle mimiky obličeje, štěkotu, postoje, nesení ocasu…, poznáme nálady psa, zda je v klidu a pohodě, či jestli ho něco vyvedlo z míry, jestli si chce hrát či mazlit, nebo zda se zlobí, či se přímo chystá zaútočit. Pes tedy používá k dorozumívání a vyjádření pocitů uši, oči, tvář, ocas i celé tělo. Pes nás také bere a vnímá jako svou smečku - rodinu, proto se snaží s námi komunikovat jak sám umí - "po psovsku". Ve výrazu tváře se projevuje psí nálada - zda je pes zvědavý či rozrušený, vyděšený nebo si chce hrát. Pes má velkou stupnici výrazů, jimiž vyjadřuje své pocity. Přesto jsou plemena, u kterých to není tak jednoznačné. Pokud si pes chce hrát, hravě se přikrčí, pobíhá sem a tam, občas zaštěká aby na sebe upozornil a upoutal pozornost, skáče na pána, někdy jej i škrábe, jindy přináší své oblíbené hračky a předměty, se kterými si začne sám hrát nebo nás či jiného psa jimi vyzve ke hře. Rovněž známým projevem psího chování je vrtění ocasem. Většina lidí toto chápe jako projev psí radosti i přátelství... Ocas zastává u psů mnoho funkcí: zčásti pomáhá při pohybu - je jako kormidlo, může chránit pohlavní ústrojí proti možnému poranění, při stažení je psem používán i jako "zakrývadlo" osobního pachu, a naopak při zvednutí odkrývá své největší pachové žlázy - anální váčky, které jsou umístěny po obou stranách řitního otvoru. Jejich výměšek šíří charakteristický zápach psího jedince. Psí ocas lze považovat i za jakýsi "barometr nálady". Ovšem je nutné upozornit, že vrtění ocasu neznamená vždy jen "dobré zprávy". Sebevědomý nebo agresivní pes chce vypadat větší, mohutnější a mocnější, než je ve skutečnosti, proto zvedá ocas a uši, ježí srst na krku a hřbetě, pomalu pokyvuje ocasem, nezřídka i vrčí. Naopak pes slabší a podřízený se snaží být ještě menší než je, často chováním připomíná štěně. Podřízený - slabší pes se k dominantnímu - silnějšímu přibližuje ze strany, často schoulený a nadšeně vrtí ocasem, či jej má stažený mezi pánevními končetinami. Často se snaží dominantnějšího psa olizovat zejména na hlavě, pokud napětí stále trvá, převalí se na záda a odhalí břicho a slabiny. Chování psa nejsou jen projevy jeho instinktů. Také výchovou a výcvikem, a pravidelným stykem člověka a psa, se rozvíjí činnost jeho vyšší nervové soustavy. K základním psím pudům se pod vlivem nejrůznějších podnětů (dobrých i špatných) z vnějšího prostředí vytváří během jeho života velký počet podmíněných reflexů, které jsou označovány jako naučené návyky či životní zkušenosti. Společně s vrozenými instinkty umožňují psovi žít v lidském prostředí a rychle se přizpůsobovat podmínkám okolního světa, kde žije. Helena Prokopcová
Zdroj:ifauna.cz

Slovníček psí řeči

27. září 2008 v 20:06 | Š.L. |  Psí řeč
• Šťouchnutí čenichem- vyjadřuje přátelskost. • Šťouchnutí pánví - znamená přátelství. Psi toto gesto používají vůči lidem během vítacího rituálu. • Pes se často může snažit na sebe upoutat pozornost, a navázat tak kontakt se svým pánem, různými způsoby - válením se ve výkalech, mršinách, braní kamenů do tlamy aj. •Objímání může cizí pes pochopit jako projev nadřazenosti a nepřátelství. • Přímý pohled do očí může pes rovněž vnímat jako hrozbu. • Sahání na hlavu bere pes jako výraz nadřazenosti. Měli bychom zabránit dětem, aby hladily neznámé psy bez dozoru. • Dalším rizikovým faktorem je, když dítěti např. upadne rohlík v blízkosti psa a oba se pak snaží sousto sebrat - může pak dojít k " boji o potravu" (jedná se většinou o cizí psy). • Vzájemné olizování štěňat je výrazem náklonnosti. Později se jeho význam posouvá a štěně se snaží intenzivním olizováním pysků dospělých donutit je, aby vyvrhli potravu (pozorováno u štěňat vlků). S přibývajícím věkem nabývá gesto uklidňujícího významu • Štěňata se kousáním a vrčením na členy domácnosti snaží upevnit své postavení ve smečce. Proto je nutné je nenásilným způsobem usměrňovat (když nepomůže slovní napomenutí, vyzdvihneme štěně za kůži v zátylku do výše našich očí a pokáráme ho). Musíme však rozlišovat kousání a vrčení při hře, které je v přijatelné míře zcela v pořádku a není třeba v tomto případě štěně napomínat. • Někteří psi si spojují chování svého pána při odchodu s následnou dobou odloučení . Potom mohou předčasně projevovat strach. • Někdy se nechávají lidé zmást tím, že pes cení zuby a přitom vrtí ocasem.Vrtění ocasem v tomto případě neznamená přátelské gesto, nýbrž těšení se na útok. Když máme pocit, že nás chce pes napadnout, začneme pomalu couvat, nedíváme se mu přímo do očí a klidně na něj mluvíme. Pokud i přesto pes zaútočí, otočíme se k němu zády, přikrčíme se s rukama v klíně a záda napneme. V této pozici nám pes nemůže tolik ublížit, jako kdybychom k němu zůstali otočeni čelem. • Když se psi perou, odtrhávejte je od sebe chycením za ocasy. Vyhnete se tak zbytečným poraněním, která vám mohou zvířata v zápalu boje způsobit. • Aby si pes vždy nechal sáhnout na jídlo, popř. nechal si vzít nevhodnou stravu z tlamy, je dobré mu vždy před krmením zamíchat stravu v jeho misce prstem tak, aby to viděl. Pes si tímto způsobem zvykne, že se dotýkáme jeho jídla. • Někdy se stává, že pes si lehne na své místo a když ho z něj chceme odvést někam pryč (např. venčení), tak na nás zavrčí. Pokud se tato situace neopakuje často, měli bychom respektovat, že i pes chce mít občas "svůj klid" (asi jako my, když nám není dobře nebo nemáme náladu). Pokud by však takto pes reagoval příliš často či dokonce pravidelně, musíme zvíře okřiknout , nikdy psa netrestejte taháním za kůži na zátylku! V psí řeči to znamená smrtící kousnutí ! Pokud ho tak chytnete popvé, bude k smrti vystrašen, pokud to budete dělat často, bude vás mít za "hlupáka",! • Psí štěkot - dá se říci, že jednotlivé akustické vlastnosti štěkání se mění v závislosti na chování psů.Hlasité atonální štěkání doprovází okamžiky, kdy se pes brání nebo naopak vyhrožuje útokem, dále situace sociální nejistoty a fyzické bolesti.Harmoničtější štěkání je spojeno s kladnými interakcemi, například s hrou či podřízeným chováním. Maďarský vědec Ádám Miklósi poukazuje na skutečnost, že harmonické zvuky, které jsou typické pro domácí psy, nelze u divoce žijících psovitých šelem vůbec najít. Z toho usuzuje, že štěkání je určeno lidem a jako takové i vzniklo. Miklósi to doložil pokusem s maďarskými pasteveckými psy mudi, kteří jsou proslulí svou hlasitostí. Lidé, kteří se experimentu účastnili, poslouchali záznam štěkání těchto psů. Pak měli přiřadit jednotlivé zvukové ukázky k předem daným situacím psího života, např. očekávání žrádla, hra s jinými psy či osamocení. Velká část pokusných osob přiřadila ukázky štěkání správně, ať šlo o majitele psů nebo o osoby, které psa nikdy neměly. Procento správných odpovědí bylo tak vysoké, že vylučuje možnost náhodného úspěchu. Z toho Miklósi odvodil, že psí řeči rozumí v podstatě každý. • Pokud možno nikdy netrestejte psa fyzicky. Pes velice dobře pozná podle intonace našeho hlasu (není třeba křičet), jestli ho chválíme nebo se na něj zlobíme. Když na psa neplatí slovní napomenutí, potrestejte ho vyzdvižením za kůži v zátylku do výše vašich očí a následným slovním pokáráním. Je to pro psa přirozený způsob pokárání, v přírodě tak trestají feny svá štěňata. Pokud máte již velké štěně nebo dospělého psa, který nereaguje na slovní napomenutí, a vy na něm nemůžete praktikovat tento způsob výchovy kvůli jeho robustnosti, plácněte jej maximálně složenými novinami či proutkem. Akceptovatelné jsou ještě stahovací obojky - ostnaté či elektrické obojky jsou zvrhlost a do přátelského vztahu člověka a zvířete nepatří!Netrestejte ale nikdy psa rukou , protože by se jí začal bát a v budoucnu by reagoval bázlivým přikrčením i na váš pokus o jeho pohlazení. Navíc nezapomínejte, že při výcviku se nejvíce osvědčila "škola hrou". Na závěr bych chtěla dodat, že pes musí samozřejmě poslouchat, kvůli jeho vlastnímu bezpečí (městská doprava atd.) i začlenění do lidské komunity, ale na druhou stranu z něj nemůžeme dělat "robota" - proto i svému čtyřnohému příteli občas dopřejte možnost volby a když nemá náladu, nechte ho v klidu přemýšlet o jeho psím světě. Uvidíte, že to ocení a o to raději pak bude plnit vaše příkazy a přání.
 


Test-Rozumíš psí řeči?

27. září 2008 v 20:05 | Š.L. |  Psí řeč
Máte doma čtyřnohého kamaráda? Potom se vám určitě vyplatí, když se těmto mazlíčkům naučíte rozumět. Ačkoliv totiž nemluví, dávají nám svým chováním jasné signály o tom, co si myslí nebo co se v nejbližší chvíli chystají udělat… Takže se nabízí otázla: Rozumíte psí "řeči"? 1. Jestliže pes vrtí ocasem, obvykle to znamená, že… Odhání dotěrný hmyz. Nechce se mazlit. Má radost. 2. Olízne-li pes člověku nos, dává tím zpravidla najevo… Svoji lásku. Svoji oddanost a podřízenost. Svoji dominanci. 3. Než se pes nechá pohladit od neznámého člověka, obvykle… Si ho prohlédne. Si ho očichá. Si ho olízne. 4. Pes, který štěká, podle vás… Většinou nekouše. Hájí své postavení a území, takže může zaútočit. Je nervózní nebo se cítí ohrožený, takže nezaútočí. 5. Který z následujících postojů psa podle vašeho mínění signalizuje mírumilovnost? Je přikrčený a má nastražené uši. Má hlavu i krk v úrovni hřbetu a svěšený ocas. Tiskne se břichem k zemi. 6. Jestliže cizímu psovi sáhnete v době krmení na jídlo, bude to pravděpodobně vnímat jako: Hru. Ohrožení. Nebude si toho všímat. 7. Pokud se pes při hře překulí na záda a odhalí protivníkovi břicho, znamená to: Že je rozdováděný. Že je unavený. Že se cítí být v naprostém bezpečí. 8. Zaujme-li pes přikrčený postoj, v němž má přední část těla přitisknutou k zemi, zadek naopak zdvižený a hledí vám odhodlaně do očí, chce pravděpodobně: Zaútočit. Vyzvat vás ke hře. Utéct. 9. Proč si myslíte, že zejména velcí psi v zahradách v noci často vyjí? Protože tak reagují na svit měsíce. Protože se cítí opuštění. Protože tím ostatním psům udávají svoji polohu a zdůrazňují vlastnictví teritoria. 10. Pokud se stane, že vás napadne rozzuřený pes a není kam se schovat, co uděláte? Začnete co nejrychleji utíkat. Na psa budete křičet, kopat ho a odhánět pryč. Kleknete si na zem, sbalíte se do klubíčka a rukama

Chování psa aneb co říkáš?

27. září 2008 v 20:04 | Š.L. |  Psí řeč

Co říkáš?

Naši chlupatí přátelé k nám často promlouvají různými pohyby nebo náznaky svého těla, aniž bychom si to uvědomovali či to vůbec postřehli. Ráda bych vám alespoň trochu přiblížila "způsob komunikace", která samozřejmě nemusí být u všech zvířat stejná, ale určité prvky se objevují u každého z nich a u většiny pejsků mají stejný význam.

Vědci sestavili slovník psí řeči

27. září 2008 v 20:03 | Š.L. |  Psí řeč
Každý chovatel domácích zvířat je přesvědčen, že svým mazlíčkům dokonale rozumí. Význam některých zvířecích gest ale odhalil až důkladný laboratorní výzkum.
Když pes něco chce, vrtí oháňkou mírně doprava. Když by se rád něčemu vyhnul, vrtí ocasem spíše vlevo. K tomuto závěru došli italští vědci z univerzity v Terstu vedení psychologem Giorgiem Vallortigarou. Výsledky svého pozorování publikovali v předním vědeckém časopisu Current Biology.
(pro zvětšení klikněte na obrázek)
Rozdíl není na první pohled patrný. Vědci jej odhalili až poté, co natočili vrtění oháňkou u psů v různých situacích a pohyb ocasu proměřili pomocí počítačové analýzy obrazu. "Od chvíle, kdy jsem to zjistil, sleduji pečlivě každého psa, kterého potkám, ale můj výsledný dojem je, že bez pomoci laboratorních přístrojů se to dá odhalit jen těžko," přiznal Vallortigara v rozhovoru pro vědecký týdeník Nature.
Italští vědci sledovali chování třiceti psů různých plemen, které si zapůjčili z výcvikového střediska při veterinární univerzitě v Bari. Natáčeli u každého psa na video reakci na jeho pána, na cizího člověka, na kočku a na cizího velkého psa.
Na přítomnost člověka či kočky reagovali psi vrtěním oháňky mírně odkloněné doprava. Nejintenzivněji vrtěli psi ocasem, když spatřili svého pána. Na cizího člověka reagovali méně vydatným vrtěním. Nejmenší odezvu vyvolala konfrontace s kočkou, protože to už se psům honila hlavou jediná myšlenka ? kočku pořádně prohnat. Konfrontace s cizím velkým psem vyvolala vrtění ocasem stočeným mírně doleva. Stejně tak vrtí psi oháňkou doleva, když jsou ponecháni sami. Nepatrný, na první pohled neznatelný rozdíl ve vrtění ocasem vypovídá mnoho o tom, jak funguje psí mozek. Jasně prokazuje, že každá z polokoulí psího mozku plní jiné úlohy.
Fenky jsou pravačky Reakce psů se podobá chování člověka. Lidé mají v příjemných situacích zvýšeně aktivní levou polovinu mozku, která má vládu nad pohyby pravé poloviny těla. Tuto polovinu mozku aktivujeme také v situacích, kdy se chceme k něčemu přiblížit. Naopak když se stahujeme od něčeho pryč, máme aktivnější pravou mozkovou hemisféru.
O tom, že psi využívají každou polovinu mozku rozdílným způsobem, svědčí to, že dávají při různých úkonech přednost jedné tlapě. U fen je patrná mírná preference pravé tlapy, psi jsou většinou leváci. Tlapy ale nehrají v psím životě tak důležitou roli jako ocas, a pohyb oháňky proto může o aktivitě mozkových hemisfér prozradit mnohem více.

Řeč psího těla

27. září 2008 v 20:00 | Š.L. |  Psí řeč
Řeč psího tělaNaši chlupatí přátelé k nám často promlouvají různými pohyby nebo náznaky svého těla, aniž bychom si to uvědomovali či to vůbec postřehli. Ráda bych vám alespoň trochu přiblížila "řeč psího těla", která samozřejmě nemusí být u všech zvířat stejná, ale určité prvky se objevují u každého z nich a u většiny pejsků mají stejný význam. Určitě si při čtení tohoto článku vybavíte svého čtyřnohého miláčka, stejně jako tomu bylo u mne, když jsem článek psala a dávala dohromady podklady z odborných pozorování i vlastních zkušeností. Také se zde dozvíte zajímavosti o významu psího štěkotu.
Šťouchnutí čenichem vyjadřuje přátelskost. Šťouchnutí pánví znamená přátelství. Psi toto gesto používají vůči lidem během vítacího rituálu. Pes se často může snažit na sebe upoutat pozornost, a navázat tak kontakt se svým pánem, různými způsoby - válením se ve výkalech, mršinách, braní kamenů do tlamy aj. Úsměv, při kterém jsou vidět zuby, může cizí pes vnímat jako výstrahu před bojem. Objímání může cizí pes pochopit jako projev nadřazenosti a nepřátelství. Přímý pohled do očí může pes rovněž vnímat jako hrozbu. Sahání na hlavu bere pes jako výraz nadřazenosti. Měli bychom zabránit dětem, aby hladily neznámé psy bez dozoru. Dalším rizikovým faktorem je, když dítěti např. upadne rohlík v blízkosti psa a oba se pak snaží sousto sebrat - může pak dojít k "boji o potravu" (jedná se většinou o cizí psy). Vzájemné olizování štěňat je výrazem náklonnosti. Později se jeho význam posouvá a štěně se snaží intenzivním olizováním pysků dospělých donutit je, aby vyvrhli potravu (pozorováno u štěňat vlků). S přibývajícím věkem nabývá gesto uklidňujícího významu. Štěňata se kousáním a vrčením, na členy domácnosti, snaží upevnit své postavení ve smečce. Proto je nutné je nenásilným způsobem usměrňovat (když nepomůže slovní napomenutí, vyzdvihneme štěně za kůži v zátylku do výše našich očí a pokáráme ho). Musíme však rozlišovat kousání a vrčení při hře, které je v přijatelné míře zcela v pořádku a není třeba v tomto případě štěně napomínat. Někteří psi si spojují chování svého pána při odchodu s následnou dobou odloučení. Potom mohou předčasně projevovat strach. Někdy se nechávají lidé zmást tím, že pes cení zuby a přitom vrtí ocasem. Vrtění ocasem v tomto případě neznamená přátelské gesto, nýbrž těšení se na útok. Když máme pocit, že nás chce pes napadnout, začneme pomalu couvat, nedíváme se mu přímo do očí a klidně na něj mluvíme. Pokud i přesto pes zaútočí, otočíme se k němu zády, přikrčíme se s rukama v klíně a záda napneme. V této pozici nám pes nemůže tolik ublížit, jako kdybychom k němu zůstali otočeni čelem. Pokud máme v tuto chvíli u sebe vlastního psa, je nejlepší ho rychle "přehodit" přes plot (pokud je v blízkosti nějaký nízký, abychom mu neublížili) popř. jej vysadit do koruny stromu nebo jej schovat v doporučené pozici v náručí. Když se psi perou, odtrhávejte je od sebe chycením za ocasy. Vyhnete se tak zbytečným poraněním, která vám mohou zvířata v zápalu boje způsobit. Aby si pes vždy nechal sáhnout na jídlo, popř. nechal si vzít nevhodnou stravu z tlamy, je dobré mu vždy před krmením zamíchat stravu v jeho misce prstem tak, aby to viděl. Pes si tímto způsobem zvykne, že se dotýkáme jeho jídla. Někdy se stává, že pes si lehne na své místo a když ho z něj chceme odvést někam pryč (např. venčení), tak na nás zavrčí. Pokud se tato situace neopakuje často, měli bychom respektovat, že i pes chce mít občas "svůj klid" (asi jako my, když nám není dobře nebo nemáme náladu). Pokud by však takto pes reagoval příliš často či dokonce pravidelně, musíme zvíře okřiknout popř. jím zacloumat za kůži v zátylku. Psí štěkot - dá se říci, že jednotlivé akustické vlastnosti štěkání se mění v závislosti na chování psů. Hlasité atonální štěkání doprovází okamžiky, kdy se pes brání nebo naopak vyhrožuje útokem, dále situace sociální nejistoty a fyzické bolesti. Harmoničtější štěkání je spojeno s kladnými interakcemi, například s hrou či podřízeným chováním. Maďarský vědec Ádám Miklósi poukazuje na skutečnost, že harmonické zvuky, které jsou typické pro domácí psy, nelze u divoce žijících psovitých šelem vůbec najít. Z toho usuzuje, že štěkání je určeno lidem a jako takové i vzniklo. Miklósi to doložil pokusem s maďarskými pasteveckými psy mudi, kteří jsou proslulí svou hlasitostí. Lidé, kteří se experimentu účastnili, poslouchali záznam štěkání těchto psů. Pak měli přiřadit jednotlivé zvukové ukázky k předem daným situacím psího života, např. očekávání žrádla, hra s jinými psy či osamocení. Velká část pokusných osob přiřadila ukázky štěkání správně, ať šlo o majitele psů nebo o osoby, které psa nikdy neměly. Procento správných odpovědí bylo tak vysoké, že vylučuje možnost náhodného úspěchu. Z toho Miklósi odvodil, že psí řeči rozumí v podstatě každý.Pokud možno nikdy netrestejte psa fyzicky. Pes velice dobře pozná podle intonace našeho hlasu (není třeba křičet), jestli ho chválíme nebo se na něj zlobíme. Když na psa neplatí slovní napomenutí, potrestejte ho vyzdvižením za kůži v zátylku do výše vašich očí a následným slovním pokáráním. Je to pro psa přirozený způsob pokárání, v přírodě tak trestají feny svá štěňata. Pokud máte již velké štěně nebo dospělého psa, který nereaguje na slovní napomenutí, a vy na něm nemůžete praktikovat tento způsob výchovy kvůli jeho robustnosti, plácněte jej maximálně složenými novinami či proutkem. Akceptovatelné jsou ještě stahovací obojky - ostnaté či elektrické obojky jsou zvrhlost a do přátelského vztahu člověka a zvířete nepatří! Netrestejte ale nikdy psa rukou, protože by se jí začal bát a v budoucnu by reagoval bázlivým přikrčením i na váš pokus o jeho pohlazení. Navíc nezapomínejte, že při výcviku se nejvíce osvědčila "škola hrou". Na závěr bych chtěla dodat, že pes musí samozřejmě poslouchat, kvůli jeho vlastnímu bezpečí (městská doprava atd.) i začlenění do lidské komunity, ale na druhou stranu z něj nemůžeme dělat "robota" - proto i svému čtyřnohému příteli občas dopřejte možnost volby a když nemá náladu, nechte ho v klidu přemýšlet o jeho psím světě. Uvidíte, že to ocení a o to raději pak bude plnit vaše příkazy a přání.

psí řeč

27. září 2008 v 19:59 | Š.L. |  Psí řeč
Řeč našeho pejska se projevuje především jeho mimikou a pantomimikou, která samozřejmě není u všech stejná, ale určité prvky se objevují u každého z nich a u většiny pejsků mají stejný význam. Každý majitel psa se musí naučit porozumět především řeči svého psa, naučit se z výrazu očí, pysků, zubů, srsti, uší, ocasu a držení celého těla, i jeho hlasových projevů porozumět reakcím psa na nejrůznější situace a podněty.
Malamut, lajka, akita a další tzv. primitivní plemena, která mají blíže ke svým původním předkům, používají rozvinutější soustavu gest a signálů těla ke komunikaci s jinými psy. V jejich rejstříku se vyskytuje více agresivních vzorců a také větší množství gest naznačujících podřízenost a velmi málo používají štěkot. A naopak domestikovanější plemena se vyjadřují více štěněčím způsobem.
Např. kavalír, buldoček, mops a další mají mnohem chudší slovník a obvykle větší množství signálů podřízenosti než agrese. Hůře rozeznávají signály jiných psů, což někdy mívá za následek to, že jsou častěji terčem útoku dominantnějších psů. Proto je velmi důležité štěně správně socializovat mezi druhými psy, aby se naučilo rozeznávat a používat svou psí řeč.
Uvedeme zde některé znaky, je třeba ale vědět, že musíte posuzovat všechny znaky společně a v kontextu se situací, nejde vytrhnout jeden znak ze souvislého sledu chování a udělat jednoznačný soud, některá gesta používají zvířata i v jiných situacích, například vrtění ocasem je opravdu mnohoznačné a pes ho používá v mnoha obměnách při více situacích.
Ofenzivní gesta
Zvednutá hlava, široce otevřené oči, upřený pohled, strnulý postoj, lehce ohrnuté pysky, koutky stažené vpřed a obrácené dopředu, zvýrazněné a dobře viditelné obočí, vztyčené uši, ocas vysoko nesený nebo v horizontální poloze při útoku, kálení na vyvýšených místech, rozhrabávání půdy po vykálení, kopulační pohyby (pokud se nejedná o krytí hárající samice nebo přesměrované chování).
Gesta podřízenosti
Přikrčený, nahrbený hřbet, hladké čelo, přivírání očí, dozadu stažené pysky, stažený ocas mezi nohama a někdy až na břicho, stažené uši k lebce, mrkání a uhýbání očima, nabízení hrdla protivníkovi, převalení se na záda a nabízení břicha, někdy při tom takoví psi současně močí, slinění (pokud není vyprovokováno jiným podnětem, jako např. nevolností při jízdě autem, chutí k jídlu ap.)
Teritoriální chování
Přeznačkovávání svou močí po jiných psech, vytí při vymezování svého území (pokud u vás jezdí houkající sanitka nebo vůz firmy Family Frost, hlásí místní rozhlas, asi jste si všimli, že řada psů doprovází tyto zvuky vytím tak, jak postupně vůz projíždí ulicemi), štěkání na vetřelce za plotem, válení se po zádech a současné rozhrabávání trávy a zeminy okolo sebe.
Ocas
Pomocí ocasu pes zdůrazňuje a signalizuje svůj emoční stav. Ocasem pes vyjadřuje nejen radost z příchodu pána či psího kamaráda nebo člena smečky, ale mírným vrtěním signalizuje pes i přípravu k útoku. Pes, který si brání své území před jiným vetřelcem, vrtí ocasem rovněž. Ocasem pes signalizuje dominanci a podřízenost. Během útoku je u dominantního psa ocas ve vodorovném postavení. Znevýhodnění psi s ocasem kupírovaným s ním vrtí daleko intenzivněji, aby jejich gesta nebyla přehlédnuta. Někdy můžeme pozorovat, jak pes s kupírovaným ocasem vrtí celou zadní částí těla.
Poklona
Přední část těla leží na zemi, zadní je zvednutá, často z ní hravě povyskočí, předstírajíc, že na svůj protějšek útočí. Tato poklona je užívána psy při námluvách, kdy tato gesta dělají psi i fenky, ale nejčastěji je to přímá význam ke hře jak druhému psu, tak člověku.
Ježení srsti na hřbetě
Někteří psi zježí hřbet celý, jiní pouze na kohoutku a nad ocasem. Cílem je vzbudit dojem, že jsou větší. Projevují se tak, když signalizují dominanci, ale zároveň i překvapení nebo strach.
Válení
Pes se pozvolna směrem od plece až po celý hřbet převalí do páchnoucí látky, většinou organického původu, jako jsou výkaly, mršina ap. Rituální verze tohoto chování se válení se v aportu (míček, klacek). Na psu je často zřejmé, že mu toto působí požitek. Existují různé teorie o tom, proč to pes činí. Nejstarší je teorie, která jako důvod tohoto chování uvádí snahu o překrytí vlastního pachu, což psa zvýhodňuje tehdy, když loví. Jiná teorie soudí, že důvodem může být informace pro ostatní psy o tom, že pes našel něco poživatelného. Třetí teorie uvádí jako příčinu snahu psa o upoutání pozornosti příslušníků svého druhu. Takoví psi vskutku přitahují pozornost jiných psů, kteří je s nepokrytým zájmem očichávají a někdy je i následují se vyválet v nalezeném předmětu.
Vystavování
Při spatření pohybu, který pes přikládá něčemu živému, při spatření zvěře, psů i člověka v dálce, pes zvedne přední packu a nehybně stojí tímto směrem. U některých loveckých plemen je tento rys vyšlechtěn tak, aby pes vydržel nehybně vystavovat celé desítky minut kořist a signalizovat tak lovci, kde se nachází. Původ této schopnosti je snaha o nevyplašení kořisti a opatrné se přibližování.
Šťouchání čenichem
Vyvinulo se patrně ze štěněcího žebrání o vyvrženou potravu, značí přátelskost a touhu po pozornosti. Používají ho většinou podřízení psi na nízkém stupni hierarchie.
Štouchnutí pánví
Gesto přátelství, důvěry, vyskytující se většinou během vítacího rituálu.
Úsměv
Toto je poměrně vzácné gesto, kterého jsou schopni jen někteří psi, je to dědičný rys, používaný výhradně vůči člověku. Pes otevře tlamu, stáhne pysky a ukáže zuby, současně projevuje přátelská a vítací gesta.

Komunikace psa

27. září 2008 v 19:56 | Š.L. |  Psí řeč
Psí řeč
Tak tady je takový přehled a přijde mi docela užitečný!!
Až si toto přečtete, napište mi pls své názory do komentářů.
Díky

Řeč psa

27. září 2008 v 19:55 | Š.L. |  Psí řeč
S málokterým jiným zvířetem na Zemi si člověk rozumí i beze slov. Foto: redakceFoto: redakce kliknutím náhled zvětšíte

Kam dál